Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Z ruky umím vyvěštit kdejakou záludnost, říká operatér Petry Kvitové

  0:54aktualizováno  0:54
Radek Kebrle operoval Petru Kvitovou. Chirurg z Vysokého nad Jizerou pomáhal tenistce spravit pořezanou ruku po prosincovém útoku lupiče. Na ruce je tenhle lékař uznávaný machr. „O chirurgii ruky se mylně říká, že ji umí každý,“ říká 46letý lékař v rozhovoru pro magazín Víkend Dnes.

Chirurg z Vysokého nad Jizerou Radek Kebrle | foto: Ota Bartovský, MAFRA

„Jenže dobrý chirurg ruky toho musí umět strašně moc. Poradit si s měkkými tkáněmi, s kostmi,“ pokračuje Kebrle. „Zvládnout posun kůže, zašít šlachu, nerv, cévu. Taky musí vědět, jak sešroubovat kosti, používat rentgen, operovat pod mikroskopem, s pomocí endoskopu. Když někomu spadne panel na ruku, nemůže říct: Opravím kosti a ostatní dodělá někdo jiný. Musí to zvládnout celé.“

Každou sobotu

Foodblogerka Veronika Koko Kokešová

Rozhovor s Radkem Kebrlem vyšel 7. ledna. V novém vydání, které koupíte v sobotu 28.1., najdete mimo jiné návod na steak bez grilu podle podle foodblogerky Veroniky „Koko“ Kokešové. Čtěte v příloze MF DNES Víkend.

Celý svůj život slýchám, že mám obě ruce levé. Mohou za mou nešikovnost opravdu ty ruce?
To spíš máte napsané někde v mozku. Existuje cosi jako pohybová inteligence, se kterou musíte odmala pracovat. Někdo ji má danou víc, jiný míň. Pokud s ní ale nic neděláte, zkrátka se nerozvine. Ruce šikovného člověka od nešikovného se uvnitř nijak neliší. Stejné je to s rozdílem mezi leváky a praváky - ten je taky kdesi v mozku, ne v rukách.

Běžný smrtelník hodnotí ruce druhých podle toho, zda se potí, mají-li pevný stisk, opečovávané nehty. Podle čeho rozdělujete lidské ruce vy?
Třeba podle toho, jakým způsobem hojí rány. Jsou lidé pomalu a rychle se hojící. Těm rychle hojícím se dělají tuhé jizvy. Těm pomalu jemné. U nich víte, že na konci léčby budou mít jizvy vláčné, tažné. Nebudou vás tolik limitovat v pohybu.

U Kvitové jste si pochvaloval, jak je pro léčbu dobře, že má štíhlé, dlouhé prsty. Proč?
Čím jsou prsty kratší a širší, tím hůř se s nimi cvičí. Nehledejte za tím nic jiného než prostou mechaniku. Jako když máte jitrnici a hodně ji nafouknete. Taky nejde dobře ohnout. Pokud bude dlouhá a tenká, ohnete ji snadněji.

Překvapilo by laika, kolik toho v ruce máme?
Asi ano.

A kolik tedy?
Pokud hodně zjednoduším, tak v oblasti prstů je deset prstových nervů. Pro každý prst dva. Na palci je jeden ohybač a dva natahovače, na ostatních prstech dva ohybače a složitý systém natahovačů. Zjednodušuji ale opravdu hodně.

Pro mě je snad největší záhada, že umíme přendat a „přepojit“ nerv z jednoho prstu na druhý. To se dá prostě vypnout a zase zapnout jako světlo někde na chodbě?
Ano i ne, ale v každém případě se většinou jedná o záchranné řešení. Nerv je vlastně soustava jemných vláken - kabelů. Každý má svou jasnou funkci a vlastní centra v mozku, která informace a pokyny pro nerv zpracovávají. Pokud jej chcete „přepojit“, musí zregenerovat, tedy prorůst do přepojovaného nervu, což nikdy není stoprocentní. Potom se musí adaptovat mozek a před pacientem je úkol naučit se jeho novou funkci.

Co je pro vás na ruce nejvíc fascinující?
Je to orgán, který nám slouží k sebeobsluze, ale i k poznávání světa. Máme na ní čidla hlásící teplotu, kvalitu povrchu, pevnost daného materiálu. Na konečcích prstů je největší koncentrace nervových zakončení, tedy hned vedle jazyka a rtů. Dohromady jde o úžasný stroj, funkčně až neuvěřitelný. Když se na svou ruku podíváte, tak přestože máme pět prstů, všechny její klouby se navzájem liší. Stejné není ani uspořádání vazů, průběh šlach, úpony. Všechno je unikátní. Jiná je ruka s nataženými prsty - jsou v rovině vedle sebe. A jiná, pokud ji sevřete v pěst - prsty jako by se sbíhaly do jednoho místa. Nebo si vezměte palec a jeho postavení. Právě jím se lišíme od opic. Vývojově totiž máme právě opičí palec. Ale tím, že jsme vzali do rukou nástroje a postavili palec do opozice, zlepšil se nám úchop. A jelikož funkce formuje, tak se nám díky tomu rozvíjel mozek. To je fantastické.

Kde je naše ruka nejzranitelnější?
Tohle je na ruce taky pozoruhodné. Je na ní tolik struktur! Strašně moc záleží na tom, které z nich jsou poraněné. Zda je už na začátku správně odhadnuté, o co jde. Je-li podána správná léčba. Na ruce je zvláštní, že vás může postihnout nějaké velké strojní poranění, něco třeba blízko vybouchne, vypadá to s vámi špatně. A ejhle - jakmile se všechno poskládá, zahojí a rozcvičí, zůstanou jen jizvy bez funkčního omezení. Jindy to však platí i obráceně -můžete mít velké problémy z něčeho, co na začátku vypadá banálně. Například vás kousne kočka, máte jen bodovou ranku. Nejdřív to nevypadá podezřele. No jo, ale kočka si nečistí zuby, takže se vám do ruky dostane infekt, rozběhne se zánět a může to klidně skončit amputací. Před sto lety byste na to mohl umřít. Takových číhajících nebezpečí je víc - píchnete se sklem do oblasti středního kloubu na prstu, přeříznete si dvě šlachy a nervy. Najednou je to tak problematické poranění, že vás to může invalidizovat.

Radek Kebrle

  • Narozen: 13. 3. 1970.
  • Jeden z chirurgů ruky na specializované klinice ve Vysokém nad Jizerou, v prosinci operoval tenistku Petru Kvitovou.
  • Absolvent 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nositel European Hand Diploma (Best candidate 2009). O chirurgii ruky přednáší v zahraničí, je konzultantem několika tuzemských nemocnic, absolvoval stáže po celém světě.
  • Je ženatý, má tři děti.
  • Záliby: outdoorové aktivity.

Hlavně s tou kočkou mě to děsí. Poškrábaný jsem obden.
Nechtěl jsem vás vyděsit. Spíš naznačit, jak komplikované to s rukou někdy bývá. Ne každý to chápe. Víte - když se člověk zraní, tak po nás chce, aby mu ruka fungovala úplně stejně jako před úrazem. Já ale říkám, že to už nikdy nebude fungovat stejně. Minimálně po nás zůstane jizva. Je to, jako když nabouráte auto. Necháte všechno vyměnit, ale nebude to už jako nové. My musíme použít poškozené tkáně a chceme, aby fungovaly jako nové.

Víme dnes o ruce všechno, nebo si pořád ponechává nějaká tajemství?
Dělám chirurgii ruky sedmnáct let a pořád se něco učím. Anatomii a biochemiku máme asi zvládnuté, teď se snažíme poznat, jakým způsobem funguje ovládání a stabilita pohybu, polohocit, zkoumáme s tím spojenou aktivitu mozku. Cílem je, abychom to jednou uměli sami ovlivňovat. Rozvíjí se i 3D plánování a 3D tisk v rámci různých korekcí po úrazech ruky, rekonstrukce vrozených vad.

Jsou už dnes běžné postupy, které byste ještě před pár lety označil za sci-fi?
Všechno se neustále vyvíjí. Každá nová informace provokuje k objevení dalších, které se za ní skrývají. Třeba takové poranění šlach. Do roku 1974 bylo běžné, že se šlacha sešila a na dobu čtyř až pěti týdnů zafixovala dlahou. Na mnoha českých pracovištích se to bohužel dělá dodneška. Ono to ale znamená, že jizva sice má dost času na zahojení šlachy, jenže zároveň slepí všechny tkáně dohromady. Bez ohledu na to, o jakou vrstvu se jedná, zda je to kůže, podkoží, šlacha. Ruka se zahojí dobře, jen se bude špatně hýbat.

Jak se to dělá správně?
Snažíte se o zachování pohybu jednotlivých tkání vůči sobě. Když si dnes poraníte šlachy, tak pokud to situace umožňuje, měli byste se pokusit s nimi začít cvičit co nejdřív. Třeba už druhý třetí den. Ví se, že první dva týdny po takovém zranění hrají největší roli. Ne náhodou se u ruky tvrdí, že primární výkon je jen padesát procent výsledku. Je na ní mnoho vůči sobě pohyblivých tkání a tělo hojí jizvou, která všechno slepí dohromady. Pokud její tvorbu správně neovlivňujete i v pooperačním období, skončí to katastrofou. Proto je tak důležitá součinnost s fyzioterapeutem. Bez ní by byl i sebelepší operatér k ničemu.

Naskakuje vám husí kůže kdykoli, když projíždíte vesnicí a zaslechnete cirkulárku?
Myslíte, jestli už automaticky tuším dalšího pacienta?

Tak nějak.
To ne. Ono se to hodně mění. K poranění cirkulárkou sice stále dochází, ale dřív jich bylo mnohem víc. Když jsem začínal, přivezli mi vysokoškolského docenta, který si potřeboval uříznout prkýnko a poranil si ruku. Chvíli potom dorazil s tím samým problémem nějaký malíř. Dneska si lidé jako oni raději podobnou práci nechají udělat od truhláře. Taky se zvyšuje bezpečnost přístrojů, jejich součástí jsou ochranné prvky. Dřív si lidi vyrobili cirkulárku z motorky, to už se dnes moc neděje. Zato se množí jiné obtíže, se kterými za námi pacienti chodí.

Jako třeba?
Obtíže z přetížení, spojené s neustálým ťukáním do klávesnice. V minulosti sice taky existovaly písařky, ale u psacího stroje byly nuceny k mnoha různorodým činnostem: založit si papír, posunout ho, začít psát, posunout válec, vyndat popsaný papír, založit další. Dnes? Člověk sedí u počítače jak socha a jen pohybuje prsty. Fyziologicky to není přirozený pohyb. Svaly by měly fungovat na delší dráze při určitém měnícím se napětí. V případě práce u počítače jde o poměrně vysoké napětí na velmi krátké dráze. Pacientů s podobnými obtížemi máme nyní hodně. Jejich případy bývají celkem složité a vyžadují dlouhou rehabilitaci. Lidé se musí učit jiným pracovním zvyklostem a dodržovat potřebnou regeneraci.

Dokážete o člověku před sebou něco vyčíst z jeho ruky?
Jako věštec?

Jako věštec s lékařským diplomem.
Čáry na dlani máme podle toho, jaké jsou svaly pod kůží. Je tam tzv. thenarové svalstvo v oblasti palce a hypothenarové v oblasti malíku. Každý máme tyhle svaly jinak velké. Cikánské věštkyně si z těchto variant udělaly dobrou živnost, ono se ale kupodivu z dlaní opravdu něco věštit dá, jelikož žádná není stejná. Vždycky se tam vyskytnou nějaké odchylky. Já se proto na dlaně svých pacientů před operací dívám vlastně pokaždé. Mohu z nich vyvěštit, že na mě čekají nějaké záludnosti.

Jaké?
Například že má pacient nervovou větévku, kde by neměla být. Nejčastějším výkonem u nás je operace karpálního kanálu. U toho se bojíte, abyste nějakou malou nervovou větévku neporanil. Právě čáry na ruce nás mohou upozornit: Pozor, ta větévka nám stojí v cestě. Ale vyčíst se toho dá víc. Třeba když nemáte čáry na prstech, tak pod nimi nebudou ani šlachy. Ohybové rýhy jsou v podstatě funkční adaptace. Jakmile prstem hýbete, udělají se vám rýhy. Tahle znalost se hodí při operování vývojových vad u maličkých dětí. Jednoročnímu špuntovi nemůžete říct, aby ohnul paleček, ať vidíte, jestli tam má šlachu. Díky rýhám to poznáte i bez toho.

Poznáte něco i podle papilárních linií na prstech?
Ne přímo podle těch linií, ale podle suchosti a většího kožního odporu prstů. To signalizuje poranění nervu.

Čínská medicína prý dokáže posoudit stav lidského organismu podle pohledu na nehet. Je to možné?
To nevím, třeba barva nehtů však záleží na tom, jak je jejich lůžko prokrvené. Jsou tam určité specifické, koncové cévy, vlastně ty vůbec nejslabší. Mají obrovskou schopnost roztažitelnosti, reagují na teplotu. Třeba i přehnaně - to vám nehty buď zfialoví, nebo zbělají. Čili třeba tohle něco říkat může, ale musíme to považovat jen za jeden z možných náznaků.

Kde operovali Kvitovou

V Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie Vysoké nad Jizerou je ročně ambulantně ošetřeno kolem 23 000 lidí, hospitalizováno a odoperováno 4 200 pacientů. Věnují se zde kompresivním syndromům, degenerativním a systémovým nemocem ruky, vrozeným vadám, ošetřují úrazy ruky, prstů, zápěstí, řeší poúrazové stavy.

Číňané údajně diagnostikují i podle tvaru nehtů.
Tomu nevěřím, přestože určité nemoci na nehtech skutečně zanechávají svůj obraz. Jako sklerodermie, systémové autoimunitní onemocnění pojivové tkáně. Má obraz tzv. krysího kousnutí, vypadá to zkrátka tak, jako kdyby vám něco malého okousalo špičky nehtů. Jindy se vám nehty třepí, dělají se tam důlky, vypadají jako hodinová sklíčka. Ono nejde jen o nehty, právě na rukách obecně se totiž velké množství chorob projevuje nejdřív. Nikdo tak úplně neví proč, snad protože je tam velké množství kloubů, specifické tkáně a také manuálně velmi namáhané konečky prstů, vystavované změnám tlaku, počasí. Až 50 procent revmatických chorob se na ruce projeví nějakou patologií - oteklým kloubem, prstem.

Zrovna za vznik takových věcí člověk nemůže. Jsou ale nějaké zlozvyky, které ze mě mohou udělat vašeho pacienta?
Křupání kloubů ne, ani okusování nehtů. Jiné věci ale ruce opravdu škodí. Třeba když necháte dítě, aby si dlouho cucalo palec. Pak ho totiž může mít větší, získá jiný tvar. V té oblasti se udělá podtlak, dostane se tam větší množství krve a živin, růstové ploténky budou stimulovány. A radost nebude mít ani stomatolog. Obecně je dobré o ruce pečovat - dopřát si jejich masáž, chodit do bazénu, do sauny. Odměnit je trochu za to, co pro vás běžně dělají. A...

A?
Nestrkat je, kam není potřeba.

Lékař na tiskové konferenci promluvil o operaci Petry Kvitové:

Autoři:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.