Cesta ke štěstí bývá někdy dlážděna nesprávnými kroky a teprve opakovaná chyba nás dovede k tomu, že se zastavíme a začneme přemýšlet, co děláme špatně. Asi nejvíc se to projevuje v lásce. Mnoho z nás totiž mívá sklony svádět veškeré partnerské karamboly na toho druhého. Zvláště my ženy někdy nejdeme daleko pro kritická slova a odmítáme přijmout fakt, že nikdo na světě není dokonalý. Dokonce ani náš muž ne...
"Když už to nádobí jednou za čas umyješ, tak to aspoň udělej pořádně. Vždyť je ten talíř zespoda úplně špinavý!" "Tak já tě pošlu do samoobsluhy pro máslo a ty přineseš rohlíky, mlíko, vajíčka, trenčanské párky a basu piv! To si tam radši příště skočím sama..." "Jak to myješ ty okna? Podívej se, vždyť je tam samá šmouha!"
Příliš vysoké nároky
Pojďte si povídat do KavárničkyNěkteré páry jsou k sobě stále jako dvě hrdličky. Možná proto, že se navzájem neprudí. A co vy: Prudíte partnera, nebo tvrdí on, že prudíte? Prudí on vás? Prudíte se navzájem? Podělte se s ostatními o své zkušenosti.  |
Takovými a podobnými hláškami je "překořeněna" spousta (zejména dlouhodobých) vztahů. Ženy, které je vypouštějí z úst, by ale o sobě určitě nikdy neřekly, že jsou protivné a nevděčné semetriky. „Někdy si ani neuvědomujeme, jak se ke svému partnerovi chováme,“ říká psycholožka Alena Jarkovská. „Jedna klientka mi například vyprávěla o tom, jak musí kárat svého manžela, protože on nic neudělá pořádně. Když jsme rozebíraly, jaké to pro manžela je, uvědomila si, že se asi musí cítit hrozně a možná nemá pak moc chuť s ní spolupracovat.“
Podle ní trpí přehnanou kritičností hlavně ženy, které jsou náročné na sebe i na druhé. Třeba manažerky, zvyklé z práce bazírovat na absolutním výkonu a kvalitě, nebo perfekcionistky, jež jsou schopné desetkrát denně vytírat podlahu nebo čistit obkladačky v koupelně kartáčkem na zuby, protože nesnesou pocit, že je doma "bordel". Co je však podle vás lepší - pohodový vztah založený na pochopení a toleranci, nebo podlaha, ze které se dá jíst?
Muži a ženy nechtějí to samé
Hlavním problémem, který od samého začátku komplikuje vztah mezi mužem a ženou, jsou očekávání, se kterými do něj oba zúčastnění vstupují. Podle uznávaného psychologa a manželského poradce profesora Stanislava Kratochvíla očekávají muži především OSTA, NESTA, SEZA a UU ("Obdiv STÁle", "NEzatěžovat STArostmi", "SEx, kdy se jim ZAchce" a "Uvařeno, Uklizeno"), zatímco ženy stojí především o POPO, DUPO, VYCE a VYPO ("POsedět a POpovídat", "DUševní POrozumění", "VYjadřovat lásku CElým životem" a "VYcítit, co ona Potřebuje").
Stručně řečeno, každý chce od vztahu něco jiného. On klid a ona pověšené záclony. On sex a ona knížku, kafe a klid. On pochvalu a pochopení, ona nové tapety do ložnice.
Pro dobrotu na žebrotu
A co hůř: když on se tedy konečně vzmuží a pokojík vytapetuje (v naději, že aspoň konečně bude za borce), vyslechne si, proč to musí dělat zrovna teď, když žena zrovna chtěla jít spát, proč je všude nacamrané to lepidlo, to si pod to nemohl dát staré noviny?
Něco podobného popisuje i čtyřicetiletý Petr: "Moje žena není nikdy spokojená s tím, co udělám. Stěžovala si, že nikdy nevymyslím žádný program na dovolenou a že musí všechno shánět sama. Tak jsem obešel pár cestovek, prolistoval katalogy, probrouzdal internet a zamluvil deset dní all inclusive v hotelu s výhledem na moře. Nebylo to levné, ale ať si rodina užije."
Čekal pochvalu, ale místo toho si na místě vyslechl, že hotel je moc velký, moře moc mokré, slunce moc pálí a jídlo se nedá jíst. "Tak jsem to vzdal a už nikdy nic zařizovat nebudu. Koupil jsem si pruty a začal jsem chodit na ryby," dodává. "Tam mám klid a nikdo mě nebuzeruje..."
Nechcete-li, aby před vámi muž utíkal na ryby, do hospody nebo k milence, určitě stojí za to představit si, jak byste se v kůži peskovaného děcka cítila vy sama. Nic moc? Tak zkuste trochu ubrat na nárocích a přidat v dobré vůli. Té totiž ve vztahu není nikdy dost. A když přestaneme hrát hru na přísného rodiče a neposlušné děcko, namísto toho zkusíme přidat v pochvalách, povzbuzení a toleranci, pak možná zjistíme, že od vztahu čekáme (navzdory tvrzení psychologů) oba to samé: pohodu a klid.
