Poraďte seZkušená pedagožka Markéta Klingerová čeká na vaše dotazy v rodičovské a výchovné poradně zde.  |
A jaká by tedy byla doporučení Michaely Tilton, která je odbornicí na vzdělávání od raného dětství až do dospělosti? „Vím, že pro mnoho tradičních škol by to asi bylo příliš radikální. První by bylo přestat známkovat a zlikvidovat jakékoliv srovnávání a soutěžení mezi dětmi a tím vytvořit atmosféru spolupráce, společného zájmu, podněcovat zvídavost, oceňovat, když se dítě ptá, a společně hledat cesty, jak na otázky najít odpověď.
Neříkat dětem, jak co je a co si mají zapamatovat, ale pomáhat jim zjistit, jak co je a provázet a podpořit je na cestě jejich poznávání.
Učit se v souvislostech a ne odděleně dle jednotlivých předmětů,“ vyjmenovává změny, z nichž některé se již na některých českých školách odehrávají.
Systém cukru a biče má svá omezení
Test s hlavolamyVýzkumníci nabídli dětem hlavolamy různých úrovní od těch zcela triviálních až po velmi složité a umožnili jim, aby si s nimi hrály. U první skupiny dětem jen dali délku času, kterou v místnosti s hlavolamy měly strávit a u druhé skupiny jim slíbili, že když nějaký hlavolam složí, dostanou odměnu. Jak si asi dovedete představit, děti v druhé skupině si zvolily poměrně jednoduchý hlavolam, který s jistotou zvládly složit, dostaly odměnu a po zbytek času se v místnosti nudily. Děti v druhé skupině si volily daleko těžší hlavolamy, v jejich skládání byly daleko kreativnější a lámaly si s nimi hlavu po celou dobu, co jim to bylo umožněno.  |
Pro mnoho rodičů je ale nepochopitelný poslední dobou často zmiňovaný návrh zrušení známkování a soutěžení dětí. Podle odborníků je to proto, že zatímco jednička oceňuje dobře odvedenou práci, čtyřky a pětky znamenají chyby a nezvládnutý úkol a svým způsobem trest.
„Náš svět je postaven na odměnách a trestech. Když hodně a dobře pracujeme, dostaneme odměnu, ať finanční, nebo jsme povýšeni nebo dostaneme nějaké ocenění. Když nepracujeme dostatečně, dostaneme výtku a můžeme dostat i výpověď. Spousta lidí si myslí, že to tak prostě je a má být a je to systém, který nám slouží již stovky let a tak je nejlépe, když na to připravíme děti již od dětství. Tohle je myslím důvod, proč se ve většině škol stále známkuje,“ přemítá Michaela Tilton, která je zakladatelkou Montessori školky, kde učitel není šéf, ale rovnocenný partner dítěte, a vystoupí i na středeční mezinárodní konferenci Neurověda ve vzdělávání.
Systém odměn a trestů funguje již stovky let, ale díky moderním výzkumným metodám již víme, že má svá výrazná omezení. „V testech se opakovaně ukazuje, že odměny fungují relativně dobře, pokud se jedná o nějakou manuální práci, kde není třeba příliš zapojovat myšlení - zejména kreativní myšlení. Odměny totiž kreativitu přímo likvidují. Ukazuje se to nejen u dětí, ale i u dospělých: čím větší odměna, tím hůře se jim daří vyřešit úkol, nad kterým musí kreativně přemýšlet,“ vysvětluje Michaela Tilton.
„Známkování a celkově externí hodnocení jako motivace přesně vymezí, co je daný cíl, a pokud ho dítě (nebo i dospělý) splní, dostane odměnu a nemá důvod jít dál, což potvrzuje i test s hlavolamy (více v boxu),“ dokresluje dopad externí motivace na dětské učení Tilton. Dítě se tak připravuje o přirozenou zvídavost a příležitosti k dalšímu učení a rozvoji kreativity. Podobně je to i v případě, pokud je špatná známka brána jako trest za špatný výkon nebo chyby.
Se strachem se učit nedá
Ing. Michaela Tilton, MBA vystoupí na konferenci Neurověda ve vzdělávání, která proběhne 29. dubna v hotelu Olšanka v Praze.
„Jistě všichni znají přísloví „Chybami se člověk učí“. Z hlediska neurovědy, je tohle přísloví zcela přesné. Jenže pokud děti budeme trestat za chyby formou špatných známek, děti se budou bát dělat chyby,“ varuje před přílišným strašením známkami Tilton. Pokud se děti bojí dělat chyby, vyhýbají se těžkým úkolům a tím se méně naučí a nebudou si pak na základě svých zlepšujících se dovedností budovat sebevědomí, které vede k odvaze zkoušet zdolat i těžší úlohy.
Rodiče mohou dítěti učení ulehčit tím, že mu nebudou kvůli známkám vyhrožovat a trestat ho za každý neúspěch. Pokud ho ale k učení chcete přimět, výhrůžky výpraskem nebo jiným trestem rozhodně nejsou správnou cestou.
„Strach produkuje biochemické látky v našem mozku, které oslabují funkci neurotransmiterů a tím člověk není schopen plně využívat svůj mozek. To zná jistě každý, kdo měl někdy strach ze zkoušky a nemohl si vzpomenout ani na to, co dobře znal. Dítě, které se učí ve stínu strachu ze špatné známky, není schopné se efektivně učit a výsledky jeho učení budou mnohem slabší, než kdyby se učilo v prostředí pohody a radosti,“ dodává odbornice na vzdělávání.
Proč změny přicházejí tak pomalu?
Pojďte si povídat do KavárničkyO tom, jak děti ve školách hodnotit, si povídáte zde.  |
Díky vlastním zkušenostem prý také ví, proč se změny ve školství prosazují tak těžko a pomalu. „Náš mozek si vytvoří určité způsoby práce a návyky a ty opakovaně používá, takže tato spojení v mozku sílí a změna je velmi těžké. Proto i když existují metodiky a postupy, jak změny provést, zatím se na masové úrovni nedějí. Brání se jim nejen učitelé, ale i rodiče a samotné děti. Každá změna je práce navíc. Když děláme něco nového, mohli bychom udělat chyby a většina lidí již z dětství ví, že chybám by se měli vyhýbat, jednodušší je proto nechat věci, jak jsou,“ vysvětluje nedůvěru a neochotu měnit zažité Tilton.
Ona sama doufá, že změny přinesou současní žáci školek a škol s moderními přístupy, kteří budou později sami učiteli a budou stejnou výuku chtít i pro své děti.
