Lenka Kohoutová
Mladá designérka se věnuje módě už od střední školy, ale vlastní značku Cockerel založila teprve v roce 2011. A je znát, že svůj charakteristický styl teprve hledá.
Smysl pro jednoduchost jako by se u ní tříštil se snahou za každou cenu "oživovat". Více než na dokonalém šití a ladné siluetě často lpí na detailech, ať už je to zavazování v pase, falešné kapsy nebo zdánlivě rozpixelované obrázky na pleteném svetru.
Zajímavé nápady jsou bohužel často nedotažené a nebezpečně připomínají styl začínajících tvořilek z Fleru. Základ je přitom více než dobrý. Neutrální notu v aktuální kolekci zastupuje šedá, svěžest dodávají aktuální pastelové barvy, ale i červená a sytě modrá.
Mix materiálů a inspiračních vlivů je trochu překotný, ale zábavný. Na přehlídce nechyběla "povinná" kimona; romantické kostičkované šaty a halenky mohly při troše fantazie přenést diváky na francouzský venkov. Ten z doby, kdy Brigitte Bardotová ještě hrála naivní venkovanky.
K módní revoluci nedošlo, zdi kostela sv. Šimona a Judy se nezbořily, ale úsměvy na tvářích divaček daly tušit, že Lenka Kohoutová si už cestu do jejich šatníků otevřela. Její přehlídka byla "prostě taková příjemná," jak ji zhodnotil jeden z účastníků. Nic víc, ale ani o nic méně.
Hana Zárubová
Dvojnásobná držitelka titulu Módní designér roku představila pod názvem Work In Progress II pokračování své jarní kolekce. O co jde? "Kolekce vychází z tématu, kdy samotný design oděvu se rodí nahodile při realizaci a v určitém momentu je proces vývoje zastaven," vysvětlila návrhářka.
Přerušení výrobního procesu symbolizují jen občasné viditelné švy, nefunkční kapsy nebo látka, která je "navíc". Vliv japonských designérů, jako je Issey Miyake nebo Yohji Yamamoto, je v tvorbě talentované Češky zřejmý: hlavní slovo mají dekonstruované kabáty, asymetrické šaty a volné střihy. Barvy zatím zůstávají v neutrálním spektru, na podzim je to béžová, hnědá, černá.
Na aktuálnosti kolekci dodává oblá, předimenzovaná silueta, která letos plnila i světová mola. Ramenatý power dressing se tu potkává s radostnou hravostí, mužské prvky s moderní ženskostí. A někde uprostřed všech setkání vzniká to, čemu se říká autorský rukopis.
Hana Zárubová dělá to, co umí nejlépe – krásné, elegantní, precizně zpracované a přitom nositelné oblečení. Občas se sice neubrání hře na efekt, ale rozhodně není její vinou, že právě ona se stala miláčkem tuzemských snobů. Těch, kteří se tak usilovně snaží vymanit ze škatulky "outdoorového" Čecha. Liší se od něj přitom snad jen tím, že heslo "hlavně ať je to pohodlné" vydávají za důkaz afektované nenucenosti.
Liběna Rochová
Renomovaná návrhářka a vedoucí Ateliéru designu oděvu a obuvi na VŠUP patří k nejvlivnějším osobnostem tuzemské módní scény. Není pochyb, že i kdyby se rozhodla na molo vyslat modelky v odpadkových pytlích, sklidila by bouřlivé ovace. Naštěstí ale v jejím případě mýtus realitu nepřerůstá.
Přehlídka s všeříkajícím názvem Reflexe začala interaktivně: diváci v prvních řadách dostali baterky a instrukci, aby v jinak setmělém kostele na modelky svítili. Důvod? Všech čtrnáct modelů spojovala hra s materiály, které odrážejí světlo.
Luxusní fosforeskující látky od švýcarské firmy Jakob Schlaepfer nečekaně doplnily klasické reflexní pásky, jaké známe třeba z výstroje hasičů. Zcela dle očekávání naopak nechyběly střihy ovlivněné japonskými designéry ani skvělé řemeslné zpracování.
První část kolekce vynikala absolutním minimalismem: čisté střihy kontrastovaly s odlesky a zdobením materiálu. Návrhářka je známá tím, že před trendy dává přednost nadčasovosti. Oblá silueta, kterou si letos zamilovala Stella McCartneyová i Alexander Wang, byla ovšem jasným (a nenuceným) důkazem, že i Liběna Rochová drží prst na tepu doby.
Druhé části dominovalo charakteristické řasení, svěží červené plochy a efektní měňavá látka. Největší potlesk si pak vysloužila třetí linie: jednoduše střižené černé šaty a sukně zdobené působivými fosforeskujícími motivy. Efekt byl doslova pohádkový. Něco nám říká, že právě takhle vypadá budoucnost postmoderních princezen. Díky bohu.
