Jde jedním slovem říct, jaký byl rok Miss World?
Jen těžko. Snad "chaotický".
V čem?
Musíte být připravená na cokoliv, mít sbaleno a mít tam všechno, co budete potřebovat. A hlavně být psychicky v pohodě. Kolikrát se mi stalo, že mě někam vystrčili a já musela promluvit bez jakékoli přípravy.
Šlo nějakou práci odmítnout?
Měla jsem k lidem z Miss World důvěru. Dělají to 56 let a všechna místa, kam jsem jela, byla prověřená. Žádná z mých cest nebyla nebezpečná nebo neúspěšná. Garantují úroveň.
Mohl vás doprovázet někdo z rodiny?
To ne. Tohle byla práce. I když mi bylo osmnáct, nikoho nezajímalo, že by se mi mohlo stýskat.
Celý rok jste rodiče neviděla?
Nemůžu říct, že bych je neviděla. Vždycky jsem, hned jak jsem měla volno, jela domů. Taky jsem maturovala a musela jsem jezdit do školy, v tom mi z Miss World vyšli vstříc.
Ale v Londýně jste měla svůj byt, tam jste se nezdržovala?
Samozřejmě, že jsem si Londýn prošla, je tam hezky a navíc jsem tam nebyla poprvé. Ale pracovní záležitosti mě nedržely pouze v Londýně.
Domov to nebyl?
Jen byt na přespání. Jen kvůli práci.
Není vám teď Praha malá?
Mám tady kamarády, rodina je kousek a je tu pár lidí, se kterými ráda pracuji. Je pravda, že se tady ani v budoucnu nebudu tolik zdržovat. Ráda se budu vracet. A vždycky to bude moje doma.
Takže trochu malá vám přeci jen Praha je.
Jak na co. Na rodinný život je to ideální místo. Ale neříkám, že se mi nemůže stát, že se mi bude někde líbit víc. A co se týká mé práce, české prostředí není moc velké, venku je mnohem víc příležitostí a možností.
Vy jste se ale do Prahy přestěhovala už jako sedmnáctiletá, když jste vyhrála Miss České republiky. To vás rodiče pustili samotnou?
Rodina zůstala v Opočně, kde mají naši dům se zahradou. Nepřemýšleli o tom, že by se přestěhovali. Já bydlím bez rodičů už od patnácti, na gymnázium jsem chodila v Hradci Králové a bydlela u tety s babičkou. V sedmnácti jsem jela na dva měsíce do Tokia. Když jsem vyhrála Miss, tak jsem přestoupila na gymnázium do Prahy, protože se to už s pracovním vytížením nedalo zvládat. Když jsem vyhrála Miss World, tak jsem si tu pořídila svůj byt, abych to měla do světa blíž.
Kontrolovala vás máma?
Kontrolovala. Nejvíc, když mi ještě nebylo osmnáct. Na mě byli rodiče vždycky dost přísní. No a potom musela věřit ve svoji dobrou výchovu.
Přepadovky vám rodiče nedělali?
Nemohli. Třeba Tokio bylo moc daleko. Ale dřív, kolem šestnácti, ano, velmi často a rádi.
A v Praze ano?
Věděli, že mi můžou věřit.
Měla jste někdy krizi, kdy jste chtěla se vším praštit a jet domů?
Několikrát, ale vždycky jsem se z toho nějak oklepala, vyspala jsem se a bylo to v pořádku. Někdy to byl velký stres.
Stalo se někdy v minulosti, že by se nějaká Miss World zhroutila a vzdala to?
Jestli se to někdy stalo, tak o tom nikdo nemluví.
Kolik lidí s vámi jezdilo na zahraniční cesty?
Tak dva tři lidi.
Vizážista a kadeřník?
Ne. V tomhle ohledu jste odkázaná sama na sebe. Musíte se umět za jakýchkoliv podmínek připravit sama. Kolikrát jsem dostala hlášku, že už na letišti na nás budou čekat novináři. Let mohl trvat i dvanáct třináct hodin a já se už v letadle musela připravit, abych, až z něho vystoupím, opravdu byla Miss World.
Program na místě byl naplánován na minutu?
Pokaždé. Na to jsem byla z modelingu zvyklá.
Měla jste jako Miss World volnou ruku v oblékání, nebo existuje něco jako povinný oděv?
Už měsíční pobyt v místě konání soutěže vás na to dostatečně naladí. Je strašně důležité mít s sebou oblečení, ve kterém se dobře cítíte, dobře vypadáte, a hlavně byste ho měla mít dost. Když všichni mají koktejlky a někdo mezi ně vpadne v džínách, tak se už automaticky cítí uťáple. To radím i holkám, které se do soutěže hlásí. Já jsem to vždycky přizpůsobila podle toho, jak situace vyžadovala a také s kým jsem se měla setkat.
Co vlastně ráda nosíte v soukromí?
Mám ráda elegantní, ženskou a ležérní módu. Když se cestovalo, mohla jsem mít i rifle, tenisky. Oficiální večeře byly většinou v dlouhých róbách, na bankety koktejlky. Když jsem si nebyla jistá, tak jsem se ujistila, co se vyžaduje za oděv. Je to hodně podle etikety.
Vyznáte se v ní?
Jsem hrozně ráda, že jsem dostala od pana Špačka Velkou knihu etikety a také několik osobních rad. Tu knihu jsem měla nastudovanou předem.
Dodržuje se etiketa ve světě víc než u nás?
Třeba v Anglii určitě. Je tam spousta aristokratických rodin. Mají to zažité a působí přirozeně. Někdo má tu grácii v sobě, někdo se ji naučil a někdo se ji nenaučí nikdy, i kdyby sebevíc chtěl.
Máte spočítané, s kolika prezidenty jste si popovídala?
Minimálně byli čtyři.
Kdy by to bez znalosti etikety byl největší malér?
Při každém setkání s prezidentem nebo s významnými lidmi z oblasti kultury, politiky.
Styděla jste se před kamerou?
Třeba jednou mě v Mexiku odvezli do nějakého studia, moc informací jsem neměla, přepudrovali mi nos a řekli: Tak nyní Miss World živě v našem vysílání.
Který přenos vás nejvíc vyvedl z míry?
Právě v Mexiku jsem se potkala s moderátorkou, která byla původem z Česka, takže jsem si s ní po natáčení popovídala česky. Je vždycky příjemné někde v zahraničí potkat někoho z Česka. Člověk se necítí tak osamoceně. Ale v tom studiu bylo v publiku hodně mužů, kteří hlasitě projevovali nadšení. Vysvětlovala jsem, že Miss World zdaleka není jen o vzhledu, ale také o síle, o osobnosti a schopnosti reprezentovat. Že to rozhodně není jen o tváři a tělu. Je v tom mnohem hlubší filozofie.
A ta je?
Beauty with a purpose - krása s cílem. Díky tomuhle heslu úřadující Miss World vydělá během roku miliony dolarů a všechny jdou na charitu.
Takže korunkou to nekončí.
Naopak začíná.
Jednala jste někdy přímo se sponzory?
Já jsem byla u několika významnějších jednání. Nikdy mě ale nenastrčili nějakému cizímu chlápkovi: Tak hele, tady se s ním navečeříš a on nám pak dá nějaké peníze. Takhle to v jednáních s organizací Miss World nefunguje. Jednání probíhají vždy na té nejvyšší úrovni.
Máte ještě nějaké povinnosti k Miss World?
Jsou to jen takové nepsané povinnosti. Snažíme se s panem Zapletalem o finále Miss World, které by se konalo tady, v České republice. Taková sledovanost, jakou má finále soutěže, se dá přirovnat pouze k začátku olympijských her, to jsou až tři miliardy diváků po celém světě.
Je světová soutěž v něčem podobná té české?
Určitě ano. Tím, že jsem prošla Miss ČR, jsem měla výbornou přípravu na Miss World. Ale tam vás není dvanáct, ale 106 dívek z celého světa. Musíte umět komunikovat v angličtině. Holky, které neuměly anglicky, si neudělaly ani kamarádky. Když mluvily s porotou, tak nedokázaly přesně odpovědět. Byla to pro ně velká bariéra.
Zůstaly vám nějaké kamarádky ze soutěže?
Jsem stále v kontaktu s Miss Mauritius a Miss Neederland. Občas si napíšeme, ale obě studují - jedna v Kanadě, druhá v Anglii, takže jsme se bohužel ještě znovu neviděly. Pár dalších jsem ale při cestách potkala.
Všechny dívky, které se hlásí do Miss, říkají, že mají podporu blízkých. Opravdu vám nikdo neřekl: Nejezdi tam, ty máš na víc než jen prodávat svoji vizáž?
Ne. Nejbližší mi fandili - já navíc nikdy nesekla se školou a studuju i teď a vidím v tomto titulu víc než modeling, proto jsem se přihlásila. Než jsem odletěla na Miss World, tak tábor těch, kteří mi nevěřili, byl mnohonásobně větší než těch, kteří věřili, že bych jakkoli uspěla. V tom jsem se mohla spolehnout jen na rodinu a pár přátel.
Řady kamarádů vám hodně prořídly?
Dost to prořídlo už po Miss České republiky. Po Varšavě mě ale najednou všichni plácali po zádech: "Jseš dobrá, Táňo, my jsme to věděli, všichni jsme ti fandili." Vy ale přesně víte, že takhle to nebylo. Není každý kamarád, i když se tak tváří.
Poznáte to?
To se naučíte rychle. Někdo je jen lépe čitelný, někdo ne.
Vztah s přítelem, kterého jste měla před finále, nakonec nevydržel.
Tak to bývá. Pro muže je složité vyrovnat se s náhlou popularitou a větším pracovním úspěchem své partnerky.
Teď se vám hledají partneři snáz?
Mnohem hůř.
Máte přítele?
Mám. Je to normální člověk (pozn. redakce: pražský radní Milan Richter).
Změnily se vaše nároky na partnera, třeba co se úspěšnosti a finančního zajištění týče?
Jako každá žena budu svého partnera podporovat jako on mne. Úspěšná žena potřebuje mít vedle sebe někoho, kdo je úspěšný, to ji motivuje, aby šla dál. Vztahy kvůli penězům jsou v dnešní době, kdy jsou často ženy v profesi úspěšnější než muži, klišé.
Poznáte, jestli někdo balí Miss, nebo jestli má zájem o Táňu?
To snad rozpozná dříve či později každá. Někdo je průhledný okamžitě, někdo to hraje dobře, ale stejně se to nakonec projeví.
Jak vypadal nejhorší pokus o seznámení?
V Manchesteru jsem byla na banketním večírku a nějaká dobrá duše se dostala k mému telefonnímu číslu na pokoj. Neustále mě bombardoval telefonáty, lákal mě na vrtulník do Francie, posílal koše květin. Když jsem ho pak viděla, tak mi ho bylo upřímně líto. Naštěstí jsem měla vedle sebe svého manažera a ten mu dal patřičně najevo jeho netaktnost a nápadník přestal. I dnes se občas někdo objeví v Opočně a chce podpis a nebo se za každou cenu seznámit. Jednou se tam objevil muž se sbaleným kufrem, že si mě bude prostě brát a že už neodejde. Sestry z toho byly vyděšené. Po Miss World začalo těžké období v tomhle směru nejenom mně, ale také mé rodině. Bylo těžké a zvláštní si zvykat. Podpory příznivců si moc vážím, ale i náklonnost má své meze.
Chodíte se večer bavit se spolužáky, s kamarádkami?
Když mám čas, tak ano. Bohužel se často stává, že když zajdu do nějakého podniku, za chvíli se objeví fotografové, protože je někdo zavolal a chce si na tom udělat reklamu.
Tancovat nechodíte?
Jak kdy. Občas, když na to mám ještě síly (směje se).
Máte čas na divadlo, na kino?
Ráda chodím na balet do Národního, sama jsem dřív tancovala, i když jsem se nevěnovala přímo baletu, ale scénickému tanci. Mám ráda historické filmy, naposledy jsem viděla Královna Alžběta - Zlatý věk a Edith Piaf. S přítelem zajdeme rádi i na muzikál.
Čtete knížky?
Mám ráda biografie, miluju Marylin Monroe. Čtu historickou literaturu a aktuálně mám rozečtenou Nesnesitelnou lehkost bytí od Milana Kundery.
Kolik utratíte za oblečení?
Moje práce vyžaduje sledovat trendy, ale stejně si nakonec vyberu to, co mi je příjemné a pohodlné. Kolik peněz to dělá, nevím. Samozřejmě, že jako každá žena si ráda občas něco dopřeju, ale nejsem rozhazovačná a navíc se k nákupům málokdy dostanu. Jsou to pro mě chvíle odpočinku a nakupování si ráda užívám se svými sestrami, mamkou nebo kamarádkou.
Kam chodíte ráda nakupovat?
Mám ráda džínovou módu, značek je několik. Ráda střídám styly, podle příležitosti, nálady.
Kde jste nakupovala, když jste ještě neměla takové příjmy?
V Opočně a okolí se toho moc koupit nedá, tak jsme vždycky s kamarádkami vyrážely do Hradce Králové, ale byla jsem samozřejmě závislá na rodičích. Ten zlom, když jsem si mohla koupit, co se mi líbilo, jsem si ale tenkrát dost užívala.
Někdo si potrpí na boty, někdo na kabelky. Co vy?
Já utrácím spíš za pěsticí kosmetiku. Musím se o své tělo při své práci a vytížení dobře starat. A pak ráda a často se zajdu uvolnit na masáž.
Za co utratíte nejvíc peněz?
Asi za letenky. Taky za účty za telefon.
Máte svého kadeřníka?
Mám, Blanku Haškovou ve studiu Hair Area, má moji naprostou důvěru.
Stalo se vám někdy, že vám někdo zničil vlasy?
Stalo. Ale mohla jsem si za to sama. To mi bylo asi patnáct, moje barva vlasů je světle hnědá a chtěla jsem být blondýnka a rozhodla jsem se, že to zvládnu sama. Šla jsem do obchodu, podle obrázku si vybrala pěknou blonďatou barvu, nandala si ji na hlavu a přesně podle návodu počkala určený čas. Už když jsem si ji šla opláchnout, tak jsem tušila, že to bude malér. Měla jsem hlavu žlutou jako fanta. Daly jsme na hlavu s mamkou další barvu a já byla pro změnu úplně bílá, platinová. Jako Marilyn Monroe. Zachránila mě až jedna šikovná kadeřnice z Dobrušky, měla jsem sice nakonec ještě tmavší vlasy, než byla moje původní hnědá, ale postupně jsme přidávaly melír a já byla stále blonďatější a blonďatější. Zničené vlasy odrůstaly ale rok. Experimenty opravdu nedoporučuji.
Jak dlouho vám trvá, než večer odejdete z domu?
Záleží na typu akce, na kterou se chystám. Někdy se učešu a namaluju sama. Když je to něco významnějšího, prestižnějšího, tak spolupracuji s vizážistou a kadeřnicí. Tak hodinku.
Jste díky Miss World bohatá?
V porovnání se svými vrstevníky ano. Není to zdaleka jen o penězích, ale uvědomila jsem si taky spoustu jiných věcí a upravila svůj hodnotový žebříček. Je důležité, že mám zdravou rodinu, kterou mám nablízku.
Jaký je honorář Miss World?
Měla jsem svůj plat, byla jsem spokojeným zaměstnancem Miss World.
Takže mi to neřeknete, dobře. Co máte na vizitce?
Vizitky dávám málokdy a mám na ní jen jméno, bez titulu.
Taťána Kuchařová (20)Jako sedmnáctiletá studentka gymnázia a příležitostná modelka se přihlásila do soutěže Miss ČR 2006 a vyhrála. Stejné úspěchy ji provázely i v následující soutěži. Přitom málokdo tehdy čekal, že by se Miss World stala dívka ze střední Evropy. Taťána dokončila studia na pražském Gymnáziu Josefa Škvoreckého a v současnosti studuje na soukromé Vysoké škole veřejné správy a mezinárodních vztahů. Chystá se založit vlastní charitativní organizaci. Již půl roku žije s pražským radním Milanem Richterem. |
