Čtyřiadvacetileté Lence Štenclové lékaři loni oznámili, že má roztroušenou sklerózu. Zároveň jí řekli, že má nárok na léčbu nejmodernějšími léky – jenže na ni bude muset čekat, protože na to nyní nejsou ve zdravotním systému peníze.
U této diagnózy jde však o každou hodinu. Útok nemoci, po němž může pacient oslepnout nebo zůstat odkázaný na vozík, totiž může přijít kdykoliv. Proto taky Lenka Štenclová vybrala své úspory a zaplatila si léky sama, přestože na ně má nárok zdarma. „Stálo mě to 64 tisíc korun za dva měsíce léčby,“ říká žena.
Za léčením do EU
Přestože se o tom u nás zatím málo ví, měla i jinou možnost: kdyby vzala své lékařské zprávy a vyjela do Německa, Francie či jiné země Evropské unie a nechala si léčbu předepsat tam, česká zdravotní pojišťovna by jí léky s největší pravděpodobností uhradila. Totéž platí i v případě jiných zákroků, na které u nás musí pacient čekat nepřiměřeně dlouho.
„Pro členy Evropské unie platí, že se pacient může jít léčit do kterékoliv členské země, pokud jeho pojišťovna svolí, že to zaplatí,“ říká právník Ondřej Dostál, který se specializuje na zdravotnictví.
Jenže pacient má šanci jít se léčit bezplatně do zahraničí, i když to zdravotní pojišťovna odmítá. „Existují totiž rozsudky Evropského soudu, které konstatují, že pokud pro pacienta není v jeho zemi léčba dostupná nebo by ji nedostal včas, tedy v přiměřené době vzhledem ke zdravotnímu stavu, může se jít léčit jinam i bez povolení pojišťovny. Přesto musí pojišťovna léčbu proplatit. V tomto případě se však zřejmě budou muset pacienti o své peníze soudit,“ dodává Dostál.
Důvodem je i nedůvěra
Co je nepřiměřeně dlouhá doba? To se různí pacient od pacienta. Navíc se mohou výrazně lišit čekací doby v jednotlivých nemocnicích. Například někde lidé čekají na výměnu kyčelního kloubu dva roky, v zařízení o dvacet kilometrů dál by šli na operaci už za dva měsíce. „Záleží na onemocnění a individuálním případu. Je to doba, do které se nesmí zhoršit zdravotní stav. Pokud bych to měla zobecnit, tak by to podle mě byly tři měsíce,“ říká právnička Olga Sovová.
Nejde však jen o zdlouhavé čekání na léčbu, lidé se mohou jít léčit do zahraničí, i když „pouze“ nedůvěřují českým lékařům. „Vzpomínám, že když jsem ještě pracovala pro pojišťovnu, uhradili jsme pacientce gynekologický zákrok, který se u nás dělal a žena by na něj nemusela čekat. Lékaři nám to totiž sami doporučili s tím, že tady nejde jen o technické provedení, tedy o operaci samotnou, ale i o důvěru v nemocnici, a tu pacientka neměla,“ popisuje Olga Sovová.
Pacienti většinou ani netuší, že mají možnost léčit se v zahraničí. Svědčí o tom i statistiky největší zdravotní pojišťovny v zemi – VZP. „Loni jsme dostali 61 žádostí o proplacení léčby v cizině. Souhlasili jsme ve 44 případech a devět jsme zamítli. Ty ostatní bylo třeba doplnit,“ říká mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jana Víšková.
