Je pravda, že většina mých známostí byla ženatých. Mně to tenkrát nevadilo. Jednou přišel ten pravý a že měl tři děti? Byla jsem zamilovaná. Všechno bylo jedno.
Trávili jsme spolu hodně času, protože jeho povolání mu umožňovalo být často mimo domov. Tvrdil, že si s manželkou nerozumí a že je to formální manželství kvůli dětem. Jezdili jsme na dovolené a výlety s jeho kamarády a jejich partnerkami. Přestali mě zajímat všichni ostatní a těšila jsem se jen na společné chvíle.
Po pěti letech velké lásky mi začaly tikat biologické hodiny. Moc jsem toužila po dítěti. Standa souhlasil. Byla jsem v sedmém nebi. Připadalo mi to jako důkaz, že mě miluje a že svou ženu opustí, jakmile budu v jiném stavu.
Jenže to nešlo. Pokoušeli jsme se při každé příležitosti, a nic. Začala jsem běhat po doktorech a zvažovala všechny varianty. Nakonec jsme se rozhodli pro umělé oplodnění. Standa byl úžasný. Všude se mnou chodil. Nechal se zapsat jako můj partner, šel na odběr spermatu. Samotnému výkonu předchází dlouhá příprava, kdy žena dostává hormony, aby se její tělo připravilo na přítomnost vajíčka. Byla jsem podrážděná a nervózní. Všechno jsem spolu překonali.
Dva dny po tom, co jsem se vrátila z nemocnice po umělém oplodnění, jsem zašla na kávu do baru, kde se scházeli na kulečník Standovi kamarádi. Kluci nevěděli, že jsem byla na zákroku, nikomu jsme o tom neřekli. Jen tak, mezi řečí se mě jeden zeptal, jak to nesu, že Standova manželka čeká čtvrté dítě. Zhroutil se mi svět. Vyběhla jsem ven ani nevím, jak jsem se dostala domů.
Celou dobu mi lhal. Normálně dál vedl spokojené manželství se vším všudy a mě měl jen na pobavení. Sedím doma a brečím. Poslal mi kytky, chce se sejít. Co mám dělat?
1. Jít na potrat, pokud se umělé oplodnění povede?
2. Nechat si dítě, kdyby to vyšlo, a na Standu zapomenout?
3. Všechno mu odpustit a být dál milenkou a stát se matkou?
4. Už nikdy s ním nepromluvit, ať se děje cokoli?
