Děti i dospělí mají strach z neznámého. Takovým neznámem může být nová škola, první pobyt u moře nebo tma pod postelí.
Dětská psycholožka Lenka Čadová říká: "To, čeho se děti bojí, je závislé na jejich věku a na prostředí, v jakém se pohybují. Běžně se bojí tmy, cizích lidí, zkrátka něčeho neznámého."
Takovéto obavy jsou normální a k dětskému věku patří, někdy se ovšem stává, že strach přestane plnit svou výstražnou úlohu a naopak člověka začne svazovat.
"Jsou děti, kterým jejich strach ze školy brání normálně fungovat, před odchodem do školy je bolí hlava a zvrací," doplňuje Marie Mesanyová z Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny.
Pod postelí je bubák!
Hlavně předškoláci mají bohatou fantazii, proto je obtížné vymlouvat jim existenci strašidel. Navíc je to i marné, jak potvrzuje psycholožka Mesanyová: "Můžeme dětem říci, že strašidla nejsou, nemůžeme po nich ale chtít, aby to přijaly."
Hranice mezi představami a skutečností je neostrá, pro děti jsou jejich přízraky reálné stejně jako skutečné osoby nebo předměty v jejich životě. Podle psycholožky Lenky Čadové je popírání nadpřirozených bytostí neefektivní.
Rodiče by naopak mohli svou i dětskou fantazii zapojit v boji proti strachu. Děti se pravděpodobně rády ztotožní se lvem nebo statečným rytířem, a budou tak svému strachu čelit s větším sebevědomím.
"Děti dnes sužují především sociální strachy. Obávají se neúspěchu, jsou soustředěné na výkon a bojí se, že nesplní očekávání rodičů, že je nikdo nepochválí," konstatuje psycholožka Čadová.
Sociální strach neboli strach z lidí a jejich reakcí patří mezi ty úzkostné poruchy, které si z dětství lidé někdy přenášejí i do dospělosti.
Hlavně nestrašit
V situaci, která dítěti nahání strach, je nejdůležitější, aby cítilo oporu někoho dospělého. Otec nebo matka jsou pro dítě pevným bodem, jsou pro ně zárukou bezpečí a ochrany. Nemá-li dítě tento uklidňující pocit, je většinou úzkostné.
Jako prevenci proti úzkostnému dětství doporučuje Lenka Čadová posilovat vztahy, a to v rodině i mezi přáteli. "Široká rodina poskytuje dítěti pocit zázemí. Při pobytu u babičky nebo tety se dítě také vyrovnává s dočasnou nepřítomností matky."
Od příbuzných si může nechat vyprávět o tom, že i jeho maminka se v dětství bála, ale že tento strach překonala. Dítě si na tomto příběhu uvědomí, že mít strach je normální, že se za něj nemusí stydět a že jednoho dne přejde.
