1. Příliš času v práci a málo doma
V minulosti bylo obstarávání financí chápáno jako úkol muže, zatímco žena se starala o domácnost a děti. Otcové tak chápali jako nejlepší vklad do rodiny dlouhé hodiny strávené v kanceláři nebo jiným druhem práce, které jí přinesly finanční zajištění. Domů pak chodili pozdě v noci a odcházeli brzo ráno, dřeli často i o víkendech. Ovšem čím více pracovali, tím méně si pak rozuměli s dětmi a manželkou, nevyhnutelně se jim začali vzdalovat.
Rodiče by se neměli obětovat na oltář dětíNeprospěje to nikomu  ilustrační snímek |
„ Z různých výzkumů a rozhovorů se ukazuje, že pro muže je důležité být se svými dětmi, trávit s nimi aktivně čas a vidět je růst. Pokud si to ovšem neuvědomí v době, kdy jsou děti malé, tak právě v pozdějším věku nejvíce litují toho, že nebyli více se svými dětmi a méně v práci. To se ukazuje např. i u otců, kteří mají další děti v pozdějším věku - mnohem více přizpůsobují svůj život, a to i ten pracovní, tomu, aby mohli být více se svými dětmi. Z toho důvodu LOM dlouhodobě mluví o aktivním otcovství a podporuje muže v tom, aby byli více a aktivně se svými dětmi,“ popisuje Lukáš Talpa z Ligy otevřených mužů (LOM).
A dodává, že trávení času v dnešní době neznamená jenom společnou zábavu, ale i zapojování otců do každodenní péče o děti. „ U otců to pak znamená pocit kvalitněji žitého života, pro děti větší pocit bezpečí, sebedůvěry, sebeúcty a schopnosti empatie. Výzkumy též ukazují, že děti aktivních otců jsou úspěšnější ve škole, mají mnohem nižší sklony k rizikovým aktivitám (závislosti na drogách, rizikový životní styl), ale třeba trpí i méně depresemi, fóbiemi a mají vyšší odolnost vůči stresu. A samozřejmě větší zapojení mužů do péče o děti vede i k pevnějším rodinným vazbám,“ vyjmenovává přínosy Lukáš Talpa.
2. Neprojevování emocí
Otcové dokážou své děti milovat stejně jako matky. Ale ve vyjadřování citů na tom často bývají o dost hůře. Mnoho z nich nevyrůstalo v rodině, kde by otcové dětem říkali, že je milují, že jsou pro ně důležité a záleží jim na jejich štěstí. A mnohým připadají fyzické projevy náklonnosti, jako objetí nebo polibky, pro muže nevhodné.
Konec šikulek v ČecháchVíte, jak správně chválit svoje dítě?  Ilustrační fotografie |
„Naštěstí se již mění ten trend ́muži přece nepláčou ́ a muži tak mohou být sami sebou. Projevováním emocí, jak těch pozitivních, tak těch negativních, napomáhají svým dětem rozumět tomu, co se děje uvnitř jich samotných, v případě vzteku, hněvu pak tátové dávají dětem vzor, jak s těmito emocemi nakládat a jak se jimi nenechat ovládat. Mluvíme-li o projevování citu otců směrem k dětem, tak to opět napomáhá většímu pocitu bezpečí na straně dětí a třeba pro dívky je emocionální blízkost otce prevencí proti asociálnímu chování v dospělosti,“ popisuje Talpa.
Děti potřebují cítit lásku od obou rodičů - obzvlášť u dívek nastavuje otec model „normality“ a jeho náklonnost je důležitá i pro jejich sebevědomí, stejně jako očekávání od budoucích partnerů.
„Děsivé na tom je, že pokud svým dcerám nebudete dávat dostatek fyzické pozornosti, často ji mohou hledat jinde. To může vést k tomu, že budou fyzickou náklonnost hledat na nevhodných místech a dřív, než by si otcové přáli,“ upozorňuje otec Jimmy Burgess na Good Men Project.
3. Nezájem o školu, kamarády a koníčky dítěte
Koloritem mnoha domácností v době třídních schůzek a vysvědčení v minulosti (a někde i nyní) bývalo, že se otcové podivovali nejen nad výsledky svého potomka, ale často i nad tím, do kolikáté třídy chodí. Rodič by přitom měl mít přehled o tom, jaké předměty dítěti jdou a kde naopak občas ocení pomoc.
„Je to svět jejich dětí a pokud chtějí i oni být součástí jejich světa, potřebují o něj projevovat zájem. Muži mají svůj pohled na dění a mohou tak dětem zprostředkovat jiné vnímání situací ve vztahu k přátelům, jinak je motivovat ke studiu,“ popisuje Lukáš Talpa z Ligy otevřených mužů.
Tátové se nebojí ani baletuDcery je za jejich odvahu milují  Tatínkové se přidali k dcerám na hodinu baletu |
Mnoho otců se věnuje dítěti po sportovní stránce - objíždí s ním fotbalové nebo tenisové tréninky a zápasy a aktivně se zajímají o zapojení dítěte (někdy dokonce až moc). Horší to bývá, pokud je koníček dítěte pro tátu velkou neznámou a neví tedy, jak se k němu postavit. Ignorace není rozhodně dobrým řešením. Nechte si od dítěte vysvětlit, o co ve hře jde, jak se boduje, jak se pozná dobrý hráč (nebo zpěvák, baletka apod.).Myslete na to zejména tehdy, pokud váš oblíbený sport dělá jenom jeden potomek - ten druhý si pak může snadno přijít upozaďovaný a žárlit na pozornost a čas, který věnujete jeho sourozenci.
Šéfové i uzávěrky jsou někdy nevypočitatelní, ale pokud bude mít vaše dítě důležitý zápas, vystoupení nebo výstavu, přijďte a naplno vnímejte. „Mám to na videu, ale nikdy to nebude stejné. Tenhle dílek otcovské skládanky mi bude chybět už navždycky,“ přiznává pro Grant Feller své pocity poté, co zmeškal dceřino perfektní pěvecké vystoupení a synův úžasný gól v poslední minutě fotbalového zápasu. Nikdy také nezapomene na následné zklamání v očích svých dětí, napsal pro The Telegraph.
4. Nucení vlastního názoru a spalující kritika
Každý z nás si myslí, že má nejraději jenom ty nejlepší knížky, hudbu nebo jídlo. Jenže každý z nás je individualita a děti se dříve či později začnou vůči svým rodičům vymezovat. Vůbec přitom nezáleží, jestli jste úředník nebo rocková hvězda - dítě prostě bude hledat svou vlastní cestu. A i když nechápete, co vaše dcera nebo syn vidí na kapele s otřesnými melodiemi a ještě otřesnějšími texty, nechte si to pro sebe.
Vypadáš jako prase, slýchal David v dětství Vzpomínám si na scénu, kdy po mně hodil nůž. Ty nejseš vůbec můj, křičel. |
Odpusťte si naopak až příliš tvrdou kritiku, posměšky, urážky a ponižující poznámky. Podobná slova pronesená v citlivém období mohou dítě velmi zasáhnout a způsobit jim psychické bloky a traumata, se kterými se budou vyrovnávat po zbytek života.
„V mládí měla lehkou nadváhu a její otec to jednou za čas zmínil. Nemyslel to zle, většinou jen komentoval velikost jejích porcí jídla. Dívka pak však bojovala s váhou skoro celý život a k otcovi velmi zahořkla,“ popisuje příklad ze svého okolí Jimmy Burgess.
5. Vlastní příklad
Všichni přejeme svým dětem do života jenom to nejlepší. Nestačí však jen výchova a motivace, na děti má největší vliv to, jací sami jsme a jak žijeme svůj život. Pokud chceme mít z dětí zodpovědné dospělé, měli bychom dodržovat své vlastní sliby. Pokud chceme, aby synové nebyli vzteklí a agresivní, neměli bychom se tak chovat ani my sami. Největším darem pro děti obou pohlaví je, když mezi sebou mají rodiče láskyplný a milující vztah, jestli se navzájem podporují a podrží se v těžkých chvílích. Takové kvality totiž jejich děti budou hledat v budoucnu u partnerských vztahů.
Otcové si pak mohou položit ještě jednu, složitější otázku. Chtěl bych, aby si moje dcera jednou vzala muže, jako jsem já, se všemi mými kladnými i zápornými vlastnostmi? „Jak moje dcery vyrůstaly, čím dál víc jsem si uvědomoval dopady svého příkladu na to, jak si budou vybírat své budoucí manžele. Věřím, že moje dcery budou akceptovat pouze způsob zacházení, jaký mám já ke své manželce. Snažím se to mít na paměti a chovat se k ní s co největší mírou respektu...Dělám to, abych byl své ženě lepším manželem, ale také abych ukázal svým dcerám, co mají očekávat od svých partnerů,“ popisuje Jimmy Burgess.
Občas vezměte své dítě do společnosti a chovejte se tam jako pravý gentleman - a to jak k manželce, tak k dcerce a dalším ženám. Nastavíte tím laťku slušného a ohleduplného chování pro své syny, i pro to, co budou vaše dcery tolerovat u svých budoucích partnerů. Jimmy Burgess dokonce navrhuje, aby otcové brali své dcery „na rande“ - třeba na večeři nebo někam, kam by si dcera přála jít.
Ať už jste byl jako otec doposud jakýkoliv, vždycky je co zlepšovat nebo napravovat. A málokdy bývá všechno ztraceno. I když už je vaší dceři nebo synovi dvacet let, i dnes ocení projev zájmu, lásky a podpory od tatínka.
