Ze statistik z posledních let vyplývá, že pravidelně cvičí zhruba čtvrtina Čechů, ještě nedávno přibližně polovina doma, polovina v tělocvičnách a posilovnách, ale poměr se rychle mění právě ve prospěch fitek. "Krize nekrize, každý rok stoupá počet klientů zhruba o dvacet procent,“ tvrdí Pavel Přeček, majitel tří velkých fitness-center v Praze.
Odpolední nápor
V devět hodin ráno je v posilovně Holmes Place Energy na Smíchově poloprázdno. "Lidé sem chodí už na šestou, teď je nejvolněji. Další nápor přichází odpoledne a večer je tak nabito, že na některé stroje v kardiozóně se stojí dokonce fronta,“ říká trenér Roman Lejčko.
Teď tu na rotopedech, běhacích pásech a stepperech šlape asi patnáct lidí, zhruba stejný počet zápolí se závažím na posilovacích strojích. Z jedné ze squashových hal se rozléhá rytmický zvuk odrážených míčků.
Za chvíli mi téměř tak hlasitě začíná tlouct srdce, a to se teprve zahřívám šlapáním na pásu. Přístroj mi měří kdeco, tep kolísá kolem 110. Tu nejvhodnější tepovou frekvenci mne učí trenér vypočítat pomocí jednoduchého vzorce, stačí, abych od 220 odečetla věk a 60–75 procent z této hodnoty je to nejlepší rozmezí, v němž bych se měla pohybovat.
V mém případě je to zhruba 105–145 tepů za minutu. Takže pro zahřátí je těch 110 ideál, informace, že si na pásu mohu navolit program, který mi umožní porovnat si svou kondici s profesionálními hasiči, mne nechává naprosto v klidu.
Začínáme lekci podle tréninkového plánu. Jeho nastartování by měl vždy ohlídat odborník, to aby posoudil celkový stav člověka, zjistil problémové partie, ušil mu aktivity přímo na míru.
Rodino, kupte mi trenéra
"Bez osobního trenéra si lidé mohou svůj stav ještě zhoršit a ani při odborně vedené kolektivní hodině nemůže lektor ohlídat všechny,“ říká Lejčko.
Taková hodina je ovšem většinou drahá, v pražských fitness-centrech kolem pěti set a více, zde sedm set korun. Služba však bývá i součástí vstupních procedur v rámci permanentek a speciálních programů, což ji zvýhodňuje. Odborníci se však shodují, že se vyplatí.
"Program na míru je mnohem efektivnější a s trenérem lidé ztrácejí ostych chodit do fitness sami, nepotřebují partnera, vědí, že mají postaráno o odborné vedení i o společnost,“ tvrdí manažerka luxusního Premium Clubu Anděl Ivana Flisníková.
Speciální klientela, na kterou jsou zde zaměřeni, však nemá problém sáhnout hlouběji do kapsy. Trenéra si tu členové klubu musejí připlatit. K permanentce je to za lekci tisícovka navíc.
"Cvičení by mělo probíhat třikrát týdně, ideální je první měsíc s asistencí a jen v posilovně, další dva měsíce pak v kombinaci i s jinými aktivitami. Je ale možné vzít si trenéra jen na nezbytně nutné první lekce, naučit se vše potřebné a třeba po měsíci samostatného cvičení si dát společnou kontrolní hodinu. Posilovnu pak doplnit jednou týdně protahovacími a balančními cviky – jógou, pilates, tedy cvičením z oblasti body and mind a spalovacími aktivitami. Tady jsou nejoblíbenější spinning a aerobik,“ tvrdí Lejčko.
Mýty, fámy, zlozvykyJako policajti Něco chytnu Jen pro mladé Přece se nezničím Všem pro smích |
Vyberte si fitko
Že při výběru správného fitness-centra záleží na lidech, tvrdí i Jana Havrdová, mistryně světa a mistryně Evropy ve fitness-teamech.
"Ani dobře vedená lekce ještě neznamená, že lektor člověku sedne i přístupem. Musíte to vyzkoušet. Ale když se to povede, lidé chodí pravidelně a je celkem jedno, zda je zrovna větší či menší sezona. Jasně, začátkem roku je to nejlepší: lidé o svátcích jedli, nehýbali se, chtějí zhubnout včas do plavek, ale ty výkyvy se projevují stále méně. Ještě tak v létě, když jsou vedra, propadne se návštěvnost třeba na polovinu, jinak je poměrně stabilní.“
V tom má také Pavel Přeček stejný názor, jen soudí, že rozhodujícím kritériem výběru fitness je hlavně dostupnost. "Zaměstnaní lidé se naučili chodit cvičit buď ráno před prací, nebo pak rovnou z kanceláří a chtějí to mít blízko, rodinná fitka na okrajích města si našly hlavně maminky s dětmi a pak lidé, kteří je mají v místě bydliště,“ tvrdí.
Stydíte se? Vlezte si do vody!
Ve Fitness Olgy Šípkové, které provozuje v Kongresovém centru, si poprvé zkouším aqua aerobik. Ještě v předvečer ranní lekce se ale zcela neplánovaně pořádně zapotím, to když si uvědomím, že jsem po létě vyhodila všechny jednodílné plavky a teď budu muset jít v miniaturních dvojdílných opalovačkách. Orosená štrachám v šatníku, připadám si jako Bridget Jonesová a hlasitě lituju, že jsem si nekoupila hned plavky nové. Ale můj muž mne uzemní: "Co bys chtěla? Myslíš, že v obchodech seženeš plaveckou burku?“
Stud zaplaší až pocit překvapivého soukromí poté, co bleskurychle vklouznu do teplé vody bazénu, která mne zakryje až po krk. Přestože je nás v bazénu deset, svá těla nevidíme. A voda navíc působí jako balzám na "válečná zranění“ z mého včerejšího boje ve fitku. Ale to už zapomínám na unavené svaly a začínám šlapat do rytmu hudby.
Na koordinaci nic složitého, pohyb je vláčný, kloubům je krásně, ale odpor vody překvapí. Třeba pěnové činky vzdorují nečekaně. A že se ve vodě nezapotíte? Tomu nevěřte.
