Ona
Ilustrační foto.

Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Bývalý přítel mi nechce dát pokoj

  • 360
Je mi 24 let a před rokem jsem se rozešla s přítelem Lukášem. Ačkoli jsem řekla, že je konec a chci, abychom měli každý svůj život, doteď mi nedá pokoj. Posílá mi vyčítavé esemesky plné urážek a sprostých nadávek.

Začali jsme spolu chodit, když nám bylo osmnáct. Pro mě to byla taková ta první velká láska, do té doby jsem měla jen bezvýznamné krátkodobé vztahy. Pro Lukáše to byl také první vážnější vztah.

Vydrželo nám to pět let. Samozřejmě ne bez problémů. Párkrát jsme se rozešli, vždy rozchod inicioval Lukáš. Často udával jako důvod to, že neví, co chce, neví, jestli má na tak vážný vztah a podobně. Občas se vyskytla i jiná dívka, se kterou si něco v pauze začal. Vždy se ale nejpozději do měsíce vrátil. Prý zjistil, že mě má rád a nemůže beze mě být.

Teď když si to tak po sobě čtu, nechápu, že jsem ho tolikrát vzala zpátky. Ale tehdy mi to připadalo jiné. Vždycky jsem chtěla věřit, že tentokrát už to opravdu vyjde. Asi to ale bylo nad mé síly, protože jsem se přes to nedokázala přenést a moje důvěra byla nalomená.

Takže jsem pak Lukášovi nevěřila a všechno zveličovala, prohledávala jeho mobil, abych zjistila, jestli náhodou s někým něco nemá. Dost často jsem narazila na nová neznámá jména, případně esemesky, které opravdu nebyly nevinné.

Když jsme se rozešli asi počtvrté kvůli jeho neustálým lžím, začínala jsem se pomalu smiřovat s tím, že náš vztah opravdu nemá budoucnost.

Trápila jsem se sice, ale věřila jsem, že se přes to přenesu a bude líp. Lukáš ale dělal všechno možné i nemožné pro to, aby mě přesvědčil, že se změnil a že to tentokrát myslí opravdu vážně. Snažil se být v kontaktu, a protože nejsem ten typ člověka, který by dokázal všechno zničehonic utnout, občas jsem se setkáním souhlasila.

Choval se tehdy opravdu jinak. Hezky. Řekl mi věci, které by mi dřív neřekl ani za nic. Viděla jsem, že mu opravdu záleží na tom, aby to zase začalo fungovat.

Slečna z Německa

Asi za dva měsíce jsme spolu začali znovu chodit. Bohužel zanedlouho musel pracovně odjet do Německa. Nebylo to zas tak daleko, takže se mu dařilo jezdit do Čech asi dvakrát do měsíce na víkend. To se dá zvládnout, říkala jsem si. I když to nebylo nejjednodušší.

Jenže po dvou měsících, co byl v Německu, jsem zase začala cítit, že to sklouzává do "starých kolejí". Nebylo to ono, ale nedokázala jsem určit, jestli je důvod tentýž, jako v předchozích případech, anebo jestli je to tím dočasným odloučením.

Bohužel ale mezi námi pomalu rostla pomyslná zeď, a už jsme spolu nedokázali mluvit tak na rovinu jako předtím. Už mě to i přestávalo bavit, ve vztahu jsem se necítila tak dobře, jak bych měla. Hodně jsme se s Lukášem hádali. Samozřejmě jak to tak bývá, většinou kvůli malichernostem.

Když byl jeden víkend v Čechách, pracovala jsem na jeho notebooku a narazila jsem tam na fotky, kde je v objetí s nějakou cizí slečnou. I když to mohlo být jinak, po předchozích zkušenostech jsem usoudila, že spolu nejspíš něco mají.

Podařilo se mi dotyčnou slečnu zkontaktovat a zeptat se jí na to, jak se zná s Lukášem. Nechtěla nic říct. Ale když jsem jí vysvětlila, o co jde, řekla mi vše. Kdy to začalo, jak, jak dlouho to trvalo... Našel si ji v Německu, byla to Češka a pracovala tam. K tomu všemu si s ní začal jen měsíc poté, co jsme se dali znovu dohromady. Po všech těch slibech!!

Když jsem stále nechtěla uvěřit, přeposlala mi esemesky od něj, i s přesnými časy. Jeho styl psaní moc dobře poznám, takže to bylo jasné. Bolelo mě, když jsem zjistila, že vždy, když odjížděl do Německa, psal mi, jak moc se mu bude po mně stýskat. A zároveň psal jí, jak se na ni těší a že už je na cestě.

Uhodila jsem tedy na něj, řekla jsem mu, že všechno vím. Kupodivu nezapíral. Řekl ale, že to nebylo tak, jak to vypadá. Přiznal všechno, co říkala ona. Ale tvrdil, že prý se tam cítil tak sám, a z mé strany prý cítil odtažitost a podobně... Že prý to s ní začalo jako kamarádství, ale ona se do něj zbláznila a skoro ho uháněla a jemu jí bylo i líto. A že prý to chtěl skončit mnohem dřív, ale nedokázal jí to říct, když viděl, jak moc se do něj zamilovala, a nechtěl jí způsobit trápení.

Definitivní konec

Musela jsem se skoro smát... Po tom všem... Zároveň mě ale mátlo, že jsem na Lukášovi viděla, že ho to moc mrzí. Dokonce se i rozbrečel, když jsem řekla, že na to už nemám nervy a že se chci rozejít. Prosil mě na kolenou. Ale ve mně jako by se tímhle zjištěním něco zlomilo, a i když mi to trhalo srdce, zbytky veškeré důvěry v nás byly pryč. Nedokázala jsem to.

Začala jsem nanovo. Užívala jsem si, jak jsem jen mohla. Přece jen po dlouhodobém vztahu jsem potřebovala poznat nové lidi, načerpat další zkušenosti... Přiznávám, že jsem to trochu asi přeháněla, když jsem se seznamovala, seč jsem mohla. Dokonce jsem vyzkoušela i sex na jednu noc.

Ale Lukáš se to všechno dozvěděl a začal mi všechno vyčítat. Nejen to, jak jsem se chovala po rozchodu, ale i spoustu věcí z doby, kdy jsme byli ještě spolu. A když jsem mu řekla, že má sice možná v něčem pravdu, ale že už je to prostě pryč a ať to nechá být, tak se ještě víc naštval a začal mě častovat opravdu nevybíravými výrazy.

Byl schopný mi poslat i padesát esemesek denně. Volal mi i v noci... Někde se opil a pak mi volal. Zkoušela jsem všechno - probírat to s ním a snažila se s ním nějak vycházet. Nepomáhalo to. Vždy to bylo "pro dobrotu na žebrotu".

A tak jsem zvolila druhou možnost - nereagovat. Známí mi říkali, že když nebudu prostě na esemesky a telefonáty reagovat, ono ho to za chvíli přejde. Nepřešlo. Vždycky mě stokrát urazil a tisíckrát se za to pak omluvil. Že prý to všechno píše jen proto, že mě má pořád rád a nedokáže se s tím smířit. A že ho to potom vždycky moc mrzí. Ani nereagovat nebylo tak jednoduché. Stačilo, že jsem věděla, že mi píše, a zase jsem se rozklepala.

Málem jsme se poprali

Všechno vyvrcholilo, když jsme se nedávno potkali na jedné party. Míjeli jsme se, tak jsem ho pozdravila a chtěla jít dál. On se ale zastavil, chytil mě za loket a vyloženě táhl z tanečního parketu pryč. Říkala jsem mu, co blázní, že s ním nechci mluvit, nepustil mě. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale držel mě pevně.

Byla jsem naštvaná, a tak jsem jen mlčky s hlavou sklopenou poslouchala jeho výčitky, urážky, hodnocení, že jsem taková a maková.

Když jsem se opovážila namítnout, že když jsem tedy tak strašná, proč se se mnou baví, tak se ještě víc rozčílil. Nakonec jsem to nevydržela a řekla mu důrazně, ať mě pustí, že chci jít, že se s ním nechci bavit. On mě ale pevně svíral.

Začala jsem se s ním přetahovat. Skoro jsme se začali prát, pak už jsem na něj vyloženě křičela, ať mě nechá. Přišla k nám dokonce ochranka... Díky tomu se mi podařilo mu vysmeknout a odejít. Celá jsem se třásla a bylo mi špatně.

Je mi strašně líto, kam až to zašlo a jak to dopadlo. Vždyť jsem s tím člověkem strávila pět let života. Poraďte, jak mám tuhle situaci řešit.

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2691

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 17. května 2009. Anketa je uzavřena.

2. Mám mu říct, že pokud nepřestane, oznámím to na policii?
2. Mám mu říct, že pokud nepřestane, oznámím to na policii? 1597

1. Mám si změnit telefonní číslo, aby mě už nemohl kontaktovat?
1. Mám si změnit telefonní číslo, aby mě už nemohl kontaktovat? 690

5. Zapřít se a obrnit se vůči příchozím smskám, rovnou je mazat a prostě nereagovat a nechat to
5. Zapřít se a obrnit se vůči příchozím smskám, rovnou je mazat a prostě nereagovat a nechat to 249

4. Mám poprosit kamaráda, aby hrál mého přítele a pohrozil Lukášovi, ať me nechá na pokoji, jinak si ho podá?
4. Mám poprosit kamaráda, aby hrál mého přítele a pohrozil Lukášovi, ať me nechá na pokoji, jinak si ho podá? 96

3. Mám si promluvit s jeho rodinou a poprosit je, aby mu domluvili?
3. Mám si promluvit s jeho rodinou a poprosit je, aby mu domluvili? 59