Stalo se to nedávno v jedné české porodnici: při porodu došlo ke komplikacím, dítě už bylo hlavičkou na světě, ale vzpříčila se mu ruka. Aby se neudusilo, porodníci mu v poslední chvíli nalomili klíční kost a vytáhli ho. Nešlo o vzácný případ a na dítěti by se to v budoucnu nemělo podepsat. Matka se však chtěla s nemocnicí soudit. Namítala, že porodníci mohli dítě zatlačit zpátky do jejího lůna a následně provést porod císařským řezem. Viděla to tak totiž v seriálu Nemocnice Chicago Hope.
Pediatři, ortopedi i gynekologové (ti suverénně nejčastěji) až zírají, s jakými otázkami za nimi lidé chodí. "Kde jste na to přišla?" ptají se. "Viděla jsem to v Ordinaci v růžové zahradě," odpovídají pacientky.
Zkušenost s tím má i prezident České lékařské komory Milan Kubek: "Všichni lékaři se setkávají s tím, že do ordinace tu a tam přijde na konzultaci nebo vyšetření divák, který sám sobě diagnostikoval nemoc popisovanou v televizi. Většinou jde o hypochondry," soudí zostra. Dodává však: "Ale pozor, i takto poučený pacient může mít pravdu."
Seriály můžou mít vliv i na práci lékařů. Tím, že diváci vidí, jak se lékaři chovají k pacientům slušně a věnují jim mnohem víc času, můžou pak od nich v roli pacientů očekávat stejně kvalitní přístup. A to může velmi pomalu zlepšovat péči v celém zdravotnictví.
Tedy pokud na to bude mít náš systém tolik peněz a usměvavých sestřiček, kolik jich má bezstarostné "seriálové zdravotnictví".
Čtěte v magazínu DNES
Které seriály lékaři uznávají a které jim připadají směšné. Dostal by dr. House v Česku padáka? Proč někdy scénáristé vědomě lžou? Celé téma čtěte ve čtvrtek v Magazínu DNES.
