Ona
Započnou cílené genetické zásahy u novorozenců.

Započnou cílené genetické zásahy u novorozenců. | foto: Záchranná služba středočeského kraje

Budoucnost medicíny: tahounem bude genetika

  • 1
Méně pacientů, méně chorob, méně dnů v nemocnici. I tak vidí význační čeští lékaři budoucnost medicíny.

Přibude psychických nemocí. Operace se budou provádět na dálku. Začnou cílené genetické zásahy u novorozenců. A běžná bude léčba kmenovými buňkami... I takto vidí budoucnost medicíny zpovídaní odborníci v právě vydané knize Význační čeští lékaři.

Genetické zásahy u novorozenců 

"Tahounem pokroku v medicíně bude genetika," míní profesor Antonín Doležal z porodnice u Apolináře v Praze. "Objasní se nejen to, jakou chorobu má paní Březinová, ale i proč se choroba uhnízdila právě v této paní. Do porodnictví proniknou objektivní zobrazovací a jiné fyzikální metody. Porod se stane bezpečnější, sníží se úmrtnost matek i novorozenců. Neonatologie prohloubí své znalosti v oblasti uzrávání struktur a funkcí u nedonošených dětí. Započnou cílené genetické zásahy u novorozenců. Začne matematické a fyzikální modelování těhotenství a porodu."
 
Profesor Jaroslav Blahoš, DrSc., bývalý přednosta interní kliniky nemocnice pod Petřínem a dlouholetý předseda Lékařské společnosti J. E. Purkyně, soudí, že se zásadně zlepší léčba nemocí, jako je cukrovka, obezita, rakovina nebo osteoporóza. Za 50 let se "lidé budou dožívat ještě vyššího věku a budou nejspíš vědět, jak si aktivní život prodloužit. Obávám se však, že i v budoucnosti budou lidé kouřit, pít alkohol, že nezmizí drogy, a nejsem si jist, zda nebude přibývat psychických poruch způsobených naším životním stylem i vlivem životního prostředí."

Operace na dálku 

Jednodušší operace budou probíhat ambulantně nebo maximálně do 24 hodin půjde pacient z nemocnice domů, domnívá se profesor František Antoš, přednosta chirurgické kliniky nemocnice na Bulovce v Praze. Operace komplikovanější, které vyžadují spolupráci odborníků z více oborů, by měly probíhat ve špičkově vybavených centrech. Ta však nemohou být ve všech stávajících nemocnicích. "Proto se domnívám," uzavírá Antoš, "že hlavní změny se v nejbližších letech budou týkat právě této reorganizace."

Profesor Antoš upozorňuje i na změnu, o níž se zatím v souvislosti s budoucností málo mluví: "Zřejmě se vytratí osobní kontakt pacient – chirurg, neboť lékař bude moci na základě elektronicky dodaných informací operovat v poklidu svého domova pomocí telerobotingu. Pacienta neuvidí ani při vyndávání stehů, protože ten na břiše žádné mít nebude, neboť žlučník mu endoskopicky odstraní přes žaludek, u žen přes pochvu. Kdo a jakým způsobem bude řešit komplikace, to se zatím neví."

Naděje v kmenových buňkách 

Degenerativní onemocnění mozku, jako je Parkinsonova nemoc, Alzheimerova či Huntingtonova choroba, jsou dosud prakticky neléčitelné. Profesorka Soňa Nevšímalová, DrSc., donedávna šéfka Neurologické kliniky VFN v Praze, se domnívá, že v blízké budoucnosti pomohou zvrátit tuto situaci kmenové buňky a transplantace embryonální tkáně. Nové léky by mohly vést ke zpomalení, či dokonce k zastavení některých dalších chorob, jako třeba roztroušené sklerózy.
 
Podobně se vyjadřuje i ředitel Revmatologického ústavu profesor Karel Pavelka, DrSc. Počítá s tím, že do deseti let už budou lékaři znát genetické i zevní příčiny vzniku revmatických onemocnění, obraz onemocnění však ještě stále nebude úplný. Vzniknou další, účinnější a cílenější léky, ale k úplnému vyléčení zřejmě nepovedou. "Přibude pacientů s osteoartrózou," obává se také Pavelka. "Za osm až deset let by však mohly být dostupné účinné látky, které dokážou zastavit degenerativní rozvoj chrupavky. Ke slovu přijdou nová analgetika s odlišným mechanismem účinku. Rozvine se revmatochirurgie a stoupne počet nutných endoprotéz. Budou k dispozici materiály, jejichž životnost se vyšplhá na dvacet, možná až na třicet roků."

Mechanické srdce do deseti let 

Před dlouhými desítkami let věřili někteří lékaři v brzký zánik chirurgie. "Preventivní medicína prý vše vyřeší," vzpomíná profesor Jan Pirk, DrSc., přednosta Kardiocentra Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze-Krči, na vyprávění svých učitelů na medicíně. "Jak se ukázalo, opak byl pravdou a chirurgické, invazivní metody, se staly součástí i dříve výlučně internistických oborů medicíny."

Mechanické srdce

Jan Pirk:

"Předpokládám, že mechanické srdeční náhrady se do deseti let stanou tak běžnou záležitostí jako dnes kardiostimulátory."

Pirk upozorňuje na to, že se mění spektrum srdečních onemocnění. "Jak jsme svědky v současnosti, bude stále přibývat nemocných ve stadiu chronického srdečního selhání. Lepší péče o nemocné se srdečními onemocněními, zejména infarktem myokardu, umožňuje nemocným přežívat akutní fázi prvního, druhého, případně dalšího infarktu a postupně se dostávají do stadia srdečního selhání. A zde je velké pole působnosti kardiochirurgie." Profesor Pirk jmenuje klasické operace, jako koronární by-passy a náhrady srdečních chlopní, ale i unikátní výkony, jichž bude stále přibývat. "Mechanické srdeční náhrady v posledních letech doznaly velkého rozkvětu a zdokonalení a umožňují nemocným s terminálním stadiem srdečního selhání mnohaleté, relativně spokojené přežívání. Předpokládám, že její zavádění se stane do deseti let tak běžnou záležitostí jako dnes kardiostimulátory."

Teleoperace za 50 let 

Náš přední kardiochirurg má fantazii. Takto si představuje svůj obor za 50 let: "Profesor Zheng Shi-ding (jehož pradědeček měl od roku 1998 stánek v Holešovické tržnici a později kamenný obchod na Koněvově ulici v Praze), přednosta kardiochirurgického oddělení IKEM v Praze, zahajuje v 7:30 telekonferenci. Sedí ve své pracovně obklopený obrazovkami. Na jedné z nich vedoucí směny doktor Admir Gunaratmana (jehož dědeček se přestěhoval z indického Dillí a dělal taxikáře v Londýně), referuje o průběhu noční směny (přesčasy v té době dávno zakázány a lékaři docházejí do práce na tři směny).

Během směny byly zavedeny tři mechanické srdeční podpory a odebrány kmenové buňky pro vypěstování srdce z klonovaného zvířete pro plánovanou transplantaci srdce pro mladého nemocného, u kterého toto řešení dává lepší dlouhodobé výsledky než mechanická podpora. Po skončení porady odchází na operační sál, kde mezitím sanitář Josef Novák (ze Žižkova, jehož pradědeček z matčiny strany byl profesor genetiky na Akademii věd), pokládá pacienta na operační stůl a asistentka profesora slečna Situ Zhiwen připravuje robota k zavedení do hrudníku nemocného."