Velká Británie samozřejmě slaví jako ostatní evropské země Velikonoční svátky, i když by se na první pohled mohlo zdát, že tyto svátky jsou v Británii spíše o zábavě, nežli o dodržování tradic. Co nechybí v hojném počtu jsou velikonoční vajíčka, takže kromě klasických slepičích popřípadě křepelčích jsou o Velikonocích k mání i speciality typu vajec krocaních, bažantích či pštrosích. Za super luxus se pak považují vajíčka racků, k sehnání například v obchodním domě Harvey Nichols, která ale musí být podle zákona před uvedením na trh již uvařená.
Velikonoce jsou částečně postaveny i na dětských konzumentech, a proto největší odbyt vždy zajišťují vajíčka čokoládová. Ta děti hledají ukrytá různě po bytě a v okolí domu. Čokoládový průmysl tak má zisk předem zajištěn. Vajíčky se nechávají inspirovat i obchodní domy, které se předhánějí v tom, kdo bude mít za svojí výkladní skříní to největší a nejnápaditější . V roce 1997 tak například firma Cadbury prodala o Velikonocích čokoládová vajíčka v takovém množství, že kdyby se dala postavit na sebe, tyčila by se devětsetkrát výše než Mount Everest. A to už je co říci. Pozadu nechtějí při této příležitosti zůstat ani klenotnické firmy, které do vajíček ukrývají nejrůznější vzácné šperky.
Během samotných velikonočních svátků se koná po zemi řada zajímavých akcí, ke kterým patří přehlídky draků v Hampsteadu v Londýně, své dveře otevírají kulturní památky a historické budovy, v londýnské Covent Garden se koná i soutěž pivovarských spřežení. Británie se vlastně tak trochu připravuje již v předvelikonoční čas, kdy nastává vítání jara. To s sebou nese také pár tradic. Patří mezi ně například jarní závody osmiveslic univerzit z Cambridge a Oxfordu na Temži či docela proslulé palačinkové závody. Město Olney je těmito závody vyloženě pověstné, neboť se tam pořádají již od roku 1445.
Do velikonočního dění se zapojuje i královská rodina. Již od dvanáctého století se traduje zvyk obdarovávání chudých anglickými panovníky vždy na Velký pátek, a to podle toho, kolik je jim samotným let. Pro tuto příležitost se razí speciální mince, jejichž cena samozřejmě stoupá se zájmem sběratelů. Peníze mohou získat chudí, vdovy, sirotci, ale i lidé, kteří se angažují v charitativní činnosti.
V Británii patří k Velikonocům také řada rodinných sešlostí a pikniků. Kuchařky ale naštěstí nemají ruce příliš svázané tím, co by měly vařit. Klasikou je sice pečené jehněčí, ale takový krocan či losos na rožni se také nezapře. V některých částech země ještě přežívá starý zvyk, při kterém ženy druhé pondělí po Velikonocích připoutávaly muže k židlím a požadovaly po nich výkupné v podobě drobných mincí. Muži pak dělali totéž o den později. Místo drobných však byli nápaditější a čekali na vysvobozující polibek. Jinde se po 40 dní po Velikonocích udržuje tradice, při níž farář obchází se školáky obecní hranice a polévá je vodou. Občas dostanou kluci vrbovým proutím na zadek, aby nezapomněli, kde hranice obce leží. V Británii si jinak pomlázky neužijí. V Corwallu se prý kdysi používalo cosi, co lze při troše fantazie přeložit jako "vilný prut", zda se však používal k mrskání děvčat není dodnes jasné.
 Ve Velké Británii se obchodní domy předhánějí v tom, kdo nabídne spotřebitelům nejkrásnější čokoládová vajíčka, od těch malých až po několika kilogramové kusy. |
