Bordel v bytě, šťastné dítě? Triky, jak přinutit potomky uklízet

  0:18
O čem se rodiče s dětmi nejčastěji dohadují? V každém věku je to různé, ale jedno téma se táhne od batolecího období až do dospělosti, než odejdou z domova – úklid. Má náš byt vypadat jako sterilní nemocnice, nebo spíš pískoviště s dvacítkou dětí a pořádnou zásobou hraček?
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Znáte zákon padající zubní pasty? Nejdřív v koupelně složitě sundáváte ze všech přihrádek desítky nashromážděných nezbytností, pak se lopotíte s nánosy nečistot podivného původu, vyleštíte zrcadlo, ve kterém po dlouhé době bez rušivých elementů spatříte celou svoji tvář, a nakonec řádně protříděné propriety nanosíte zpátky na své místo. Pár vteřin se kocháte svým dílem a s pocitem dobře odvedené práce padnete na kanape před televizi.

O pár hodin později ve stejné místnosti leží zubní pasta na umyvadle, to je z velké části pokryté jejím obsahem a na zemi jsou bílé stopy pasty rovněž patrné. Sice vodou naředěné, zato ve spárách, odkud se dostává vážně dost mizerně.

Vítejte v bytě, kde žijí děti. Ve světě, kde, pokud nechcete věčně chodit s mokrým hadrem a saponátem v ruce, musíte před nepořádkem přimhouřit oči a často se v něm raději pohybovat se zcela zavřenýma.

Je to sice životu nebezpečné (kdo zažil v nočním bytě nečekané došlápnutí bosou nohou na některý z dílů Lega, ví, o čem je řeč), ale pro vaši psychickou pohodu nezbytné.

Pokud dítě ještě nemáte nebo je ve věku, kdy se nedovede přemístit z jedné strany místnosti na druhou, užívejte si uklizeného domova. Dlouho vám nevydrží. My ostatní se pojďme utěšit, že v tom nejsme sami.

Test na "vlastní" geny

V rámci psaní tohoto článku jsem se rozhodla udělat z devítileté dcery pokusnou myš. Co se pořádku týče, má o něm značně zkreslenou představu. Dle školní klasifikace bych ji ohodnotila na 5, ale reparát by složila. U mě ji omlouvá jen to, že jsem si v těhotenství myslela, že čekám kluka.

Možná jsem na ni nevědomky přenesla část vlastností, kterými obvykle oplývají muži (vím, paušalizuju a jsem genderově nekorektní, ale o tom později). Za její vztah k pořádku tudíž cítím jistou zodpovědnost.

Chtěla jsem zjistit, v jaké fázi sama bez mých upozornění v čím dál kratších intervalech a za zvyšujícího hlasu zjistí, že už by si měla udělat v pokoji pořádek. Kdy věty typu "Nechápu, co pořád máš, vždyť mám uklizeno!" změní na "Už se na to nemůžu dívat, musím si uklidit". Experiment jsem raději omezila jen na pracovní stůl, který je dostatečně velký (160x80 cm). Na začátku byl ze tří čtvrtin prázdný.

Co se v mládí naučíš, ve stáří...

Uklízení má většina z nás dospělých zařazeno v kolonce nepříjemných životních činností. Loni se přesto Centru pro výzkum veřejného mínění čtyři procenta lidí přiznala, že se raději věnují domácím pracem než třeba tancování či luštění křížovek.

Jestli teď náhodou cítíte mírné provinění, zůstaňte klidní. Lidí s podobným "zájmem" ubývá. O rok dříve se k takové zálibě přiznalo pět procent a rok předtím dokonce čtrnáct procent dotázaných.

Shodneme se na tom, že převažují ti, kteří úklid považují za nutné zlo, bez kterého se ovšem nedá přežít.

A v tomto duchu vychováváme i své děti. O nezbytnosti úklidu se snaží naše potomky přesvědčit dokonce i výrobci hraček. Vysavače, smetáky, vědra a jiné vybavení hodné profesionální úklidové komory jim nabízí ve zmenšeninách těch opravdových uklízecích zbraní. Sice neznám nikoho, kdo by takovou "hračku" dítěti koupil, nicméně od firem je pěkné, že se snaží o jejich kultivaci už od útlého věku.

I psychologové tvrdí, že by se děti měly začít učit uklízet už jako malé. Samozřejmě to neznamená, že dáte čerstvě chodícímu ročnímu potomkovi vysavač do ruky se slovy "Ukliď celý byt", ale hrou mu sdělíte, že všechny věci, včetně jeho hraček, mají doma své místo a nemůžou se jen tak někde povalovat, protože bychom se o ně zranili a mohli je rozbít.

"Úklid pomáhá dítěti získat pocit vlastního prostoru a přispívá k rozvoji jeho samostatnosti. Je-li malé dítě ponecháno ve stálém nepořádku, může mu to bránit v prostorovém zorientování. Každé potřebuje určité minimum strukturace nejen proto, aby si našlo své věci, ale také aby našlo sama sebe," zdůvodňuje prospěšnost úklidu psycholožka a psychoterapeutka Emmanuelle Rigon v knize Nepořádek.

"Já jsem začala děti učit uklízet už jako batolata, když vyndavaly a hrály si s nádobím z kuchyně. Vždycky jsme skončili tím, že i hrnce potřebují spát. Zvykly si, že po hraní následuje povinnost," vzpomíná Renata Hofmannová, matka dvou dětí.

"Což ještě neznamená, že uklízejí automaticky. Kdybych je nechala, zajdou ve špíně," přiznává vzápětí. "U dítěte vlastní iniciativa přichází ke slovu jen zřídka," potvrzuje psycholožka Rigon.

Byt jako z katalogu? Zapomeňte!

Pořádek je relativní pojem. Zatímco někdo považuje za uklizený byt ten, ve kterém je utřený prach a všude čistá podlaha, ale nevadí mu na sedací soupravě naházené polštáře, z nichž vykukuje zmuchlaná deka a na stolku před ní rozházené časopisy, pro jiného je takové pojetí pořádku "neuvěřitelný binec", který by mu nedovolit spát.

Na definici pořádku se neshodnou dospělí, natož když se na něm mají domluvit děti s rodiči. Jejich názory se s dospěláckými rozchází jako vzdálenost Slunce od Země.

"Pro patnáctiletého syna je pokojík uklizený, když se všude po zemi povaluje jeho oblečení, před neustlanou postelí leží velká hokejová brašna se zpoceným dresem, do toho všude leží plastové lahve, špinavé talíře a stůl s počítačem pokrývají rozházená DVD," říká Vendula Jindřichová.

"Náš rekord je devět lžiček a sedm PET lahví v jednom dětském pokoji," říká zase Jitka Dubská, matka jedenáctiletého syna a čtrnáctileté dcery.

Děti potřebují mít hračky a oblíbené věci stále na očích. Nebaví je hledat ve skříních, otevírat zásuvky. Poházené odpadky a všechny možné předměty po podlaze jsou pro malé i velké do jisté míry pod rozlišovací schopnosti.

"Pořádek a uklízení vyžaduje trpělivost, respektování dítěte a mnohdy i smíření s určitým nepořádkem. I některé zdánlivě nepořádné děti mají vypracovaný svůj vlastní systém, ve kterém se výborně orientují," konstatuje Emmanuelle Rigon.

Ilustrační foto.

Pokud bychom ovšem my dospělí bez jakýchkoliv mantinelů přistoupili na tuto jednu z celé řady dalších dětských potřeb, v bytě by se záhy nedalo chodit a ocitli bychom se ve špíně a prachu. Najít tu správnou hranici mezi tím, abychom nepotlačili vývoj dítěte a zároveň náš byt nepřipomínal neapolské ulice plné odpadků, vyžaduje kompromisy na obou stranách.

"Máme dvojčata, můžou si hrát všude, ale zakázané území jsou ložnice a pracovna. Náš byt zařízený od architekta s minimem nábytku se po narození dětí zásadně změnil. Barevné kontejnery hraček se do něj "nehodí", ale s úklidem to nepřeháním. Když čekáme návštěvu, schováme je, jinak jsou v obýváku," říká Andrea Nováková.

S narozením dítěte se definice pořádku a nepořádku u všech rodičů změní. "Manžel se u známých s ročním dítětem podivoval, proč mají odpadkový koš na kuchyňské lince. Sdělila jsem mu, že tato 'dekorace' nás taky čeká, protože obsah koše všechny děti moc zajímá," říká matka tříměsíčního Jakuba.

Doma pracujeme čtyři hodiny

Heslo Bordel v domě, šťastné dítě se traduje už od dob našich babiček a předků. Podle něj to vypadá, že úklid byl kdysi činností, která stála někde na posledním místě. Opak je pravdou. Když jsem nedávno dělala rozhovor se socioložkou Jiřinou Šiklovou, ukazovala mi svůj byt zaplněný knihami.

Konstatovala, že by potřeboval vymalovat, ale příliš se jí do toho nechce. A pak jsme se shodly na tom, že když už malujeme, používáme stejnou metodu – velké kusy nábytku se nestěhují od zdi, ale malíř je obmaluje kolem dokola. "Dovedete si představit, že by něco takového udělaly naše babičky?!" prohlásila Jiřina Šiklová.

Nedovedu. Z dětství si pamatuju, jak se u babičky v ložnici před každým malováním složitě odsunovaly od zdi tři obří skříně, malíř pak místnost několikrát přemaloval a své dílo završil zdlouhavým nanášením vzoru s pomocí válečku. Načež následoval úklid spojený s drátkováním parket, po kterém mě štípalo ve stehnech do pěti minut, načež se pokračovalo pečlivým pastováním podlahy a samozřejmě důkladným mytím celé místnosti i nábytku v ní, včetně přerovnávání obsahu skříní.

Naše generace si do bytů raději pořídila téměř bezúdržbové zařízení. Parkety už se nedrátkují, sprchové kouty i nerezové přístroje v kuchyni jsou s úpravou, kterou nelze upatlat, a speciální potah na sedací soupravě si poradí i s rozlitou colou.

Přesto ženy tráví prací v domácnosti v průměru čtyři hodiny denně (muži dvě). V roce 1972 to bylo pět hodin a dvacet minut. Žádná výrazná úspora času se navzdory technickým vymoženostem nekoná.

Jak je to možné? Naše maminky i babičky sice braly sezonní úklidy z gruntu, ale na tom každodenním pořádku nelpěly jako my. "Babičku nerozházely drobky z rohlíků nebo buchet pod stolem. Ona zametala obden, vytírala jednou týdně, já se vrhám pod stůl s hadrem po každém jídle, a i když mám jednou týdně paní na úklid, každý večer chodbu a kuchyň vytřu mopem a v pátek byt vyluxuju," přiznává Andrea Nováková.

Čistota nás ničí

Našim potomkům a ani nám samotným přitom udržování sterilního prostředí v bytě nesvědčí. Jistá "dávka špíny" je nezbytná pro imunitní systém člověka. Ten podle lékařů potřebuje podobně jako mozek dostávat nejrůznější podněty, aby se vyvíjel a nezakrněl. Životem ve sterilním prostředí mu takovou činnost upíráme a tělo si nevytváří protilátky na infekce.

Výzkumy potvrdily, že děti, které mají sourozence, žijí na venkově nebo mají doma zvíře a jejichž hygienické podmínky nejsou vždy stoprocentní, onemocní astmatem a alergií méně často než děti žijící v téměř sterilním prostředí.

"Tělo dospělého obsahuje přibližně 100 bilionů buněk, ale jen deset procent je skutečně našich. Zbytek náleží nejrůznějším mikroorganismům. Pokud by naše tělo bylo naprosto bez bakterií, zemřeli bychom během dvou týdnů," podotýká mikrobioložka Lynn Bry, asistentka na Harvard Medical School.

S tímto názorem se ztotožňuje obvykle mužská část rodin. Její pojetí pořádku se s tím ženským rozchází ještě více než pojetí mezi dospělými a dětmi. Liší se i samotná definice slova úklid.

"Dcera uklízí systematicky. Chce mít věci tam, kde mají být. Když ji to přestane bavit, nastrká je do skříně, aby nebyly vidět. Důležitý je pro ni výsledný dojem. Já to mám stejně. Nevadí mi chaos v šatně a komoře, kde jsem minimálně, v ostatních částech bytu chci mít ale uklizeno," říká Renata Hofmannová.

A syn? "Sedne si, civí do podlahy, sem tam něco sebere a po dvou hodinách říká, že má uklizeno, přestože jeho pokoj vypadá stále stejně," říká Renata Hofmannová.

"Jedenáctiletého syna nemůžu odnaučit mužskou specialitu – slipy a ponožky u postele. To podle něj není nepořádek. Manžel zastával stejný názor, ale mým soustavným působením už ho změnil?," říká Jitka Dubská.

"Svého muže jsem to též odnaučila, ale jen když jsem doma. Pokud odjedu, slipy a ponožky zůstávají u postele," konstatuje Renata Hofmannová.

"Možná je to pozůstatek genů po našich prapraprapředcích z pravěku, kdy si muži nechávali svoji zbraň u lože, aby ji měli vždy připravenou k boji a obraně své rodiny žijící v pečlivě uklizené jeskyni," uvažuje.

Zlatá střední cesta

Jak to tedy udělat, abychom většinu svého času i se zapojením zbytku rodiny neprožili jen s uklízením, ale zároveň nezapomněli, že existuje něco jako prachovka, vysavač a hadr na podlahu, protože ani životem v nepořádku a špíně našemu zdraví moc nepomůžeme?

"Měla jsem kolegyni v práci, která se jednou rozčilovala, že její dcera neumyla ve středu sporák. Udělala dcerám rozpis a ve středu byl sporák. To mi přijde jako na vojně," podotýká Jitka Dubká. Sama ve své domácnosti zvolila zlatou střední cestu.

"Nemůžu říct, že by se u nás doma dalo jíst z podlahy – máme dva psy. Naprosto perfektně tedy nemáme uklizeno, ale nevadilo by mi, kdyby nás kdokoliv kdykoliv navštívil," hodnotí své uklízení Jitka Dubská.

V mém soukromém experimentu dcera začala po deseti dnech mluvit o tom, že si stůl uklidí. To když jí hledání věcí zabíralo stále více času, navíc se jí nedostávalo místa pro nejrůznější tvorbu. Pokusům o expandování do jiných částí bytu jsem odolávala, načež po dvou týdnech přišlo povzdechnutí: "Chtěla bych si tu uklidit, jen nevím, jak do toho. Vždyť je toho tady tolik..." Pomohla jsem jí, většinu však zvládala sama. Navíc s pečlivostí, jakou jí můžu závidět.

Platí tedy heslo Bordel v bytě, šťastné dítě? Rozhodně ne. Je to extrém, stejně jako ten opačný. Jestli nechceme, aby naši potomci vzpomínali na své dětství jako na období, kdy se po bytě pohybovala uštvaná a stále uklízející máma, která vyžadovala dokonalý pořádek i po všech členech domácnosti, zvolme zlatou střední cestu. Pořádek ano, ale ne za každou cenu a v každou vteřinu.

Pět zásad, jak naučit dítě pořádku

ZKLIDNĚNÍ PO CHAOSU
Pobídku k úklidu formulujte citlivě, aby nevyzněla jako trest za něco, co dítě udělalo nebo neudělalo. Jen tak se může uklízení stát uklidňující aktivitou po chaosu, který je nevyhnutelně s atmosférou nepořádku spojený.

JSME NA STEJNÝCH VLNÁCH
Budete-li činnost vykonávat spolu se svým dítětem, nebudete patrně čelit vzdorovitému odmítnutí, které může následovat po udělení příkazu "Všechno si ukliď, okamžitě!". Vyhnete se uplatnění pozice silnějšího, na níž dítě zpravidla reaguje tak, že se k uklízení začne stavět kategoricky odmítavě.

VYJEDNÁVEJTE, NEVELTE
Není dobré zablokovat dítě tím, že uklízení povýšíte do roviny "Tady rozhoduju já". Lepší je jasně říci důvody nebo uplatnit metodu vyjednávání a odměňování. S odměnami však šetřete.

NEPOŘÁDEK POVOLEN
Aby dítě přijalo uklízení jako nezbytnou součást našeho života, je třeba mu čas od času dovolit udělat v bytě velký nepořádek nebo se ušpinit.

ZAKÁZANÁ ÚZEMÍ
Nedělejte z úklidu nepříjemnou činnost, ale povyšte ho na hru, do které se potomek nakonec rád zapojí (plyšáci potřebují spát, kostky by v noci sebral skřítek Pořádníček, oddělte hodná zvířata od neposlušných). Naučte dítě, že každý v rodině má právo na soukromí (můžeš si hrát u sebe v pokoji i v obýváku, ale v naší ložnici ne).

Autor:
  • Nejčtenější

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena si vysnila plastiku prsou v Turecku, život se jí změnil v horor

25. března 2024  7:59

Třiatřicetiletá Stephanie Briggsová z Velké Británie roky šetřila na operaci, po které měla mít...

Kate podstupuje chemoterapii, aby se jí rakovina nevrátila, vysvětluje lékařka

29. března 2024

Když princezna Kate oznámila, že má rakovinu, uvedla, že jí bylo doporučeno, aby podstoupila...

Zrušte rande. Tyto typy mužů své špatné stránky odhalují už v začátku

29. března 2024

Po schůzce s nimi se cítíte nejistá, po vztahu s nimi z vás zbytečně zůstane vyprahlá poušť....

OBRAZEM: Jarní detoxy, které doporučují slavné tváře

29. března 2024

Tělo si po zimě žádá úplně jiné zacházení, proto i slavné osobnosti na jaře volí trochu jiný režim,...

Osa střevo-mozek. Mikrobiolog o léčbě vlastní stolicí i vlivu na duševní zdraví

28. března 2024

Premium „Dejte svoji stolici do banky, bude se vám hodit,“ vyzývá molekulární biolog Petr Ryšávka, který...

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...