Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Bolest je pryč, a tak to má být

  13:08aktualizováno  13:08
Dobrý den, chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh o tom, jak jsme ke štěstí přišli. Dnes je to přesně čtrnáct dní, co přišel na svět náš největší poklad - syn Vládík.
Těhotenství

Těhotenství | foto: Profimedia.cz


Celé těhotenství jsem prožívala zcela bezproblémově. S nadsázkou by se dalo říct, že kdyby malý usilovně nekopal, tak jsem ani nevěděla, že jsem těhotná.

VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE

I proto jsem si celých devět měsíců opravdu užívala a nad samotným porodem vůbec nepřemýšlela. Termín poradu jsem dle ultrazvuku měla stanoven na své narozeniny 27.2., ale Vládíkovi se na svět ještě nechtělo.

S přibývajícími dny jsem už přeci jen začínala být nervóznější a hlavně mě začínaly přivádět k šílenství poznámky typu: "Ty jsi ještě celá?".... Po deseti dnech přenášení doktoři rozhodli, že mám nastoupit do nemocnice. Ten den ráno jsem doma uklidila ještě celý byt a v deset hodin mě manžel odvezl do porodnice.

Moje nálada jakožto prvorodičky byla na bodu mrazu - jednak jsem byla zdrcená z myšlenky, že jdu do nemocnice, protože jsem v ní nikdy ještě být nemusela, a pak ten strašně zvláštní pocit, že tam jedete proto, aby ten nový život, který ve vás dříme, vyhnali ven.

Po příjezdu do porodnice mě napojili na ozvy, vyšetřili plodovou vodu, zavedli tabletku, která měla pomoct s rozběhnutím porodu a manžela poslali domů. Asi do půl hodiny jsem začala cítit slabé nepravidelné kontrakce. V půl čtvrté odpoledne za mnou manžel na chvíli přijel - to už byly kontrakce silnější, ale stále nepravidelné a navíc mi stále stoupala teplota. Mezitím vedle na porodním sálu rodila jiná prvorodička a já si začala porpvé v duchu říkat: "Tohle přeci nemůžu nikdy zvládnout". V sedm hodin večer (kdy jsem byla otevřena na dva centimetry) mi doktorka píchla plodovou vodu a pak to začalo.

Kontrakce se stupňovaly, a tak jsem střídala sezení na balonu, sprchu a hlavně jsem s čím dál větší šilou "drtila" ruku manžela, který za mnou dorazil ve čvrt na devět večer. V hlavě se mi zase honilo tisíce myšlenek, které jsem se snažila zahánět pravidelným dýcháním, "bořením" hlavy do manželovy hrudi a snahou poslechnout sestřičku, která mi neustále opakovala: "Ještě maminko netlačte, až vám řeknu.".

Neustále jsem sledovala hodiny na stěně a říkala si: "Jak dlouho ještě?" a ničila mě představa, když mi sestřička říkala, že to vypadá až po půlnoci. Ta představa mě asi natolik vyděsila a zároveň stimulovala, že během pár minut musela sestřička přivolat doktorku a nám se ve 23:52 hod. narodil prvorozený syn (49 cm, 2850 g) ... Ačkoliv jsem měla zadní plodovou vodu zelenou, Vládík byl zcela v pořádku a Agpar skóre měl 10, 10, 10. Hned po ošetření (kterému tatínek mohl přihlížet a také ho zdokumentovat) mi malého přinesli a přiložili k prsu. Díval se na mě s očima dokořán, ani nemukl a mně tekly slzy štěstí a v hlavě běželo zase tolik myšlenek. Mezitím mě doktorka zašila a já byla natolik zaujatá tím malým uzlíčkem štěstí, že jsem to vůbec nevnímala.

Pak malého odnesli, já zůstala ještě hodinu ležet na sále a manžel byl stále se mnou, a tak jsme spolu mohli sdílet ty neopakovatelné a nepopsatelné chvíle štěstí.
 
Dnes už vím, že na ten pocit, kdy jsem malého poprvé uslyšela zakřičet a v manželových očích uviděla slzy štěstí, nikdy nezapomenu. Byl to pro mě ten nejsilnější zážitek v životě. Taky už vím, že za rok za dva pořídíme Vládikovi sestřičku nebo bratříčka (ale kdyby se mě na to někdo zeptal na porodním sále, tak mu řeknu už NIKDY).

Taky vím, že budu chtít manžela opět u porodu, protože byl pro mě neuvěřitelnou oporou a on sám je nesmírně rád, že u toho zázraku zrození mohl být. A taky vím, že půjdu rodit do stejné porodnice, protože přístup sestřiček a lékářů byl úžasný a já jsem jim všem moc vděčná za péči, kterou nám věnovali. Jediné, co už dnes nevím, je to, jaké jsem vlastně prožívala bolesti a jak moc jsem se cítila vyčerpaně - prostě už si je dnes nedokážu vybavit, jsou pryč. A tak to má asi být.

JAK JSEM RODILA? Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy.

Autor:




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Lake Bellová
Lake Bellová: Děti vychovávám tak, aby si vážily starých lidí

Herečka Lake Bellová (38) denně naráží na to, že si dnešní mládež neváží starších lidí. Své děti tak vede k tomu, aby ke starším lidem měly úctu. A hlavně po...  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

MOJE ROZMARNÉ LÉTO
Moje rozmarné léto: Hlasujte, posílejte a soutěžte o ceny za tisíce

Moje rozmarné léto je téma fotosoutěže, kam můžete celé prázdniny posílat své aktuální fotografie. Soutěžit můžete v některém z osmi kol, z nichž vítězové...  celý článek

Herečka Emma Stone na zahajovacím ceremoniálu MFF v Benátkách
Emma Stone: Jsem známá a můj hlas má sílu, nesmím se bát vyjádřit názor

Herečka Emma Stone (28) cítí potřebu nahlas říkat, co si myslí, protože může díky své popularitě ovlivnit víc lidí než běžný člověk. Zatímco ještě nedávno měla...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Příběh Jana: Setkání s první láskou po dvaceti letech mi změnilo život

Vždy u mě rozum vítězil nad srdcem. Tvrdě jsem na sobě pracoval, abych se dostal tam, kde jsem teď. Zakolísal jsem jen jednou, je to už 20 let, ale ustál jsem...  celý článek

Ilustrační fotografie
Příběh Hanky: S přítelem nejsme schopni vyřešit, jak platit nákupy

Jsem rozvedená, ale s bývalým manželem jsem nikdy nemusela řešit, co kdo zaplatí, kolik kdo z nás vydělává či utrácí. Teď žiji s přítelem a dohady o penězích...  celý článek

Ilustrační fotografie
Typologie osobnosti: užitečná informace, nebo nesmysl?

Je to velmi lákavé: uděláte si test, zjistíte, jaká jste osobnost, a objasní se vám taje vašeho chování, kterým jste dosud nerozuměli – a současně se dozvíte,...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Konec svatebního kýče: svatební účesy pro rockerky a hipsterky
Konec svatebního kýče: svatební účesy pro rockerky a hipsterky

Posloucháte tvrdou muziku a v ničem se necítíte lépe, než v okovaných botách a punkovém číru? Tak to pak bude romantický... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.