Celia se nikdy nedokázala krotit v jídle a moc se nehýbala. Už v jedenácti letech nosila oblečení pro dospělé ženy. Když vyrostla, snažila se občas držet diety, ale docílila pouze jojo efektu.
Cvičení ji nebavilo a navíc ji velmi unavovala práce o čtyři neposedné děti. Když se ručička na váze přehoupla přes 170 kilogramů, věděla, že už jde do tuhého.
Fotogalerie |
Navštívila tedy lékaře, aby jí poradil, jak nejlépe postupovat, aby její tělo nedostalo z drastické diety šok a ještě víc si neuškodila. Bohužel jí ale bylo sděleno, že v jejím případě bude muset podstoupit zmenšení žaludku.
„Všechno proběhlo v pořádku. Bylo to bez problémů, zvládla jsem to. Pak jsem začala ubývat na váze, protože jsem méně jedla a snažila jsem se i hýbat. Ale následkem hubnutí mi na těle zůstala povislá kůže. Nemohla jsem se skoro hýbat, dost mi to bránilo v normálním pohybu,“ sdělila Celia.
Sice se tedy po psychické stránce začala cítit na jednu stranu lépe, protože zhubla, na druhou stranu se ale styděla za vytahanou kůži. „Vypadalo to, jako když teče vosk po svíčce. Měla jsem na sobě vrstvy kůže jako vrstvy vosku. Začala jsem svoje tělo nenávidět snad ještě víc než dřív. Byla jsem jako rozteklá svíčka. Navíc se mi v záhybech neustále tvořily vyrážky a měla jsem opruzeniny,“ pokračovala žena v rozhovoru pro Daily Mail.
Následovalo tedy naplánování další operace, během které jí měla být odstraněna přebytečná kůže. „Operace pro mě byla jediným řešením. Neměla jsem z ní strach. Těšila jsem se jen na to, až se budu konečně cítit dobře a nebudu se stydět. Teď už mám dávno po operaci a cítím se jako znovuzrozená. Mám jizvy, ale na ty jsem pyšná. Lidé na ulici mě nepoznávají. Konečně jsem opravdu šťastná. Na začátku mé cesty mi vůbec nedošlo, že když zhubnu, budu muset řešit ještě vytahanou kůži,“ doplnila.
S přebytečnou kůží se potýkal také Američan, který zhubl přes 180 kilogramů:
