Ve Vietnamu bych byla hubenější a možná už vdaná, říká Do Thu Trang

V Česku žije od čtyř let, mluví lépe česky než vietnamsky a její oblíbený den je 17. listopad. Do Thu Trang patří k takzvaným banánovým dětem, druhé generaci Vietnamců u nás, kterým už se nechce trávit celý život ve večerce. O svém „Českovietnamsku“ píše na blogu Asi.jatka.

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Do Thu Trang čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Je něco, co vás dokáže i po třiadvaceti letech na Češích překvapit?
Že jsou tu lidé stále překvapení, když potkají Vietnamce mluvícího plynule česky.

Tušíte, kde byste dnes byla, nebýt toho, že jste ve čtyřech letech odjela s rodiči z Vietnamu?
Tak to opravdu nemám ponětí, jak bych dneska žila. Možná bych už byla provdaná. Ale určitě bych byla hubenější a míň prostořeká.

Český jídelníček vám kazí postavu?
Vždycky je to otázka volby a svoboda vám někdy dává možnost volit nezdravě. A já když vidím, že mají svíčkovou s houskovými knedlíky, neodolám.

K té prostořekosti – vietnamské dívky tedy mají být poddajné a neodmlouvat?
Nevím, co ostatní vietnamské dívky, ale mamka mě učila být vždy jemná, chovat se distingovaně a neodmlouvat.

Jeden z příspěvků na vašem blogu je o tom, že chodit s Vietnamkou není zas takové terno, jak by si mnozí mysleli. V čem je háček?
Za tohle generalizování mě asi zabije spousta mých vietnamských vrstevnic, ale myslím si, že je tu jedna společná věc. A to fakt, že pro nás bude rodina vždycky na prvním místě.

Tradicí je i to, že se Vietnamky vdávají poměrně hodně brzy.
Bere se to hlavně z biologického hlediska. I kdybyste budovala kariéru, měla byste se podle měřítek vietnamské kultury vdát a mít děti co nejdřív.

Do Thu Trang

• Narodila se před 27 lety v severním Vietnamu, do Česka přišla s rodiči ve čtyřech letech. Má české i vietnamské občanství.
• Vystudovala marketing a PR a česko-německá studia na Univerzitě Karlově. Dnes pracuje jako happiness manažerka v nadnárodní IT firmě.
• Její blog Asi.jatka o „Českovietnamsku“ byl oceněn Novinářskou křepelkou a nominován na Magnesii Literu. Bloguje už osm let.
• Je jedináček. Její rodiče mají obchod v Rozvadově.

Takže když nejste v sedmadvaceti letech provdaná, je to problém?
Občas mě mrzí, že naši poslouchají od svých známých na tohle téma poznámky. Sama dost často slýchám, že už jsem si užila a teď je třeba plnit svou povinnost. Pro mě ale mateřství není jen biologická záležitost. Vím, naučíte se to za běhu, ale já si chci napřed uspořádat svůj život. Myslím si, že tohle přeskakuje hodně mladých vietnamských maminek, které to vnímají trochu jako jediné životní východisko. Ale k čemu je mi to, že mám rodinu, když nemám pořádné zázemí?

Snaží se vám rodina nebo známí dohazovat ženichy?
Ne, už to přestali dělat.

Jak to?
Možná si z toho dělám takovou srandu, že už je to nebaví. Nejsou zvyklí, že by jim někdo takhle oponoval. Samozřejmě chci mít děti, ale není to teď pro mě priorita. Vnitřně se ještě na vdávání a děti necítím.