Obezita, nadváha - (c) profimedia.cz

Obezita, nadváha - (c) profimedia.cz - Obezita, nadváha - ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Blanka: Pět kilo z hrušky dolů

  • 39
Je to tu. Vedro, ale pořád chodím ve volných kalhotách a haleně. Prostě se mi zase nepodařilo včas vyměnit zimní penumatiky, aspoň za tenčí galusky. Přitom jsem na sexy šatičky myslela už v březnu a měla jsem dokonce jasný plán: Pět kilo půjde dolů.

Znám se, takže jako první jsem vyloučila rady krásných a vysportovaných kamarádek - víc se hýbej. Ráno s dětmi do školy, pak do práce a v šest domů, večeře, popovídat s dětmi a zkontrolovat úkoly, sem tam něco pošolíchat v domácnosti a někde se pohodlně rozplácnout. Buď u telky, nebo u knížky, to je ještě tak reálné, ale chodit běhat kolem baráku? To nevyjde.

Ne že bych to nikdy nezkusila, mám už pár oběhnutých panelákových bloků za sebou. Jednou se za mnou dokonce vyřítil ratlík a běhání skončilo s psíkem zaťatým do tepláků. Mám už tyhle záchvaty plné odhodlání za sebou. Je to fajn, ale pravidelné běhání už součástí mého životního stylu nikdy nebude. A pokud se přemůžu jen párkrát do měsíce? To stejně nezhubnu.

Zvlášť, když mám po běhání tak ukrutný hlad a žízeň. Zásadní změnu ve výdeji energie směrem nahoru zkrátka nezvládnu. Tak jsem se s tím už smířila. Zbývá další možnost: Snížit příjem kalorií. To děsivé slovo dieta. Ale jaká? Neznám další, kterou jsem nevyzkoušela.

"Zaručené" přípravky z televize mě děsí. Koktejly alá Halina Pawlovská? Děkuju, nechci. I ona je v televizi pořád stejná a může si tvrdit, co chce.  Navíc si jedna kamarádka hubnoucími koktejly rozhodila zažívání a skončila v nemocnici. Tak to ne. Stačí, že mě ze sedavého zaměstnání nepřetržitě bolí záda. Další problémy nebrat.

Jiná kamarádka Mirka zkoušela dělenou stravu. Jenomže to je šíleně složité. Chodily jsme spolu v té době na obědy a to jsme si prostě daly každá jiné jídlo a pak si suroviny na talíři promíchávaly, aby jedna jedna "kytičky" a druhá "zvířátka". Řekla bych, že Lenka Kořínková, autorka téhle diety nechodí do práce, protože jsem měla hlavu nepřetržitě zaměstnanou nejrůznějšími kombinacemi co koupit a jak "sladit" a navíc jsem zapomínala co že jsem právě měla včera. Nakonec už jsem si nebyla jistá, jestli ryby nerostou na stromě anebo jestli není brokolice predátor. Kromě toho jsme se u oběda kvůli neustálému přendavání jídel z talíře na talíř cítily dost nepříjemně.

Naštěstí pak Mirka změnila zaměstnání a já sklouzla zpátky k párkům v rohlíku a s kečupem. Prodávají je u nás za rohem bez fronty. Proč voní nejvíc zrovna když jdu večer z práce?

Kamarád právě prodělává jablečnou dietu. Že by mě zachránila jablka? On už je asi dva měsíce jí každé ráno..., ale že by nějak zhubnul, to mi nepřipadá. Co takhle zelná dieta! Navaříte hrnec zelné polévky...tu držela moje máma, jenomže to už byla doma v důchodu a nevím nevím, jak bych po tom zelí v práci celý den mezi kolegy vydržela. Uff, ta představa!

Upnula jsem se na metodu poslední, selskou: Prostě to chce nežrat. Každou porci jsem začala dělit dvěma, takže ze dvou knedlíků byl jeden a půl masa, namísto krajíce chleba jen půlka, půl rohlíku s párkem letělo do koše (Párek stejně v půlce rohlíku končí, omlouvala jsem se, když jsem zbytek vyhazovala. "Válku na vás," vzpomněla jsem si na babičku, když viděla jak vyhazujeme jídlo. Promiň, babi).

A výsledek? Z večeře jsem sice ještě půl porce vrátila do kastrolu, ale pak jsem už jen chodila a chodila střídavě do lednice a do špajzu. Vlastně jsem už jen tak "maličko" uzobávala, zajídala hlad drobnostma: půl pytlíku mandlí, rajče, meloun s dětmi, kus sýra, který si zrovna krájel přítel, ochutnala jsem i jeho kyselé rybičky, jenže bez kousku chleba to fakt nešlo. Pak jsem si udělala čaj, jako že mi zaplní žaludek. Bez cukru a citronu mi moc nechutná, no a když jsem prakticky nevečeřela, tak snad lžičku cukru můžu, dovolila jsem si.

Pak na návštěvu přišla sousedka. Taky hubne, tak jsme pily jen vodu a nadávaly na své špeky. "Nemůžu se v kabinkách při zkoušení nových věcí na sebe už ani podívat. Nahoře nic moc, úzká ramena, ale pak to začíná. Místo pasu michellinka, zadek jako meloun, typická hruška," povídám jí. "Šaty na ramínka nepřipadají v úvahu." Ze zoufalství jsem otevřela pytlík s brambůrky.

Druhý den jsem si do práce v tom strašném vedru zase vzala dlouhé kalhoty a přes ně volnou halenu. Při obědě jsem polovinu nechala. Teď jsou čtyři a doufám, že se už dneska udržím. A taky zítra, pozítří... a v polovině léta si třeba koupím sexy bikiny.