Více rodných jazyků je běžnou součástí života u poloviny populace planety. V minulosti se učitelé domnívali, že vystavení dvěma jazykům zároveň u dětí vede k pomatení a pomalejšímu učení. Nyní je ale tento názor už překonaný. Vědecky se neprokázala ani pověra, že dvojjazyčné děti začínají mluvit později.
"Každé dítě je od narození do mladšího školního věku specialistou na jazyky. V podstatě je schopno se naučit jakoukoliv ze sedmi tisíc řečí, kterými se na Zemi mluví," říká Marek Kadlec, ředitel jazykové společnosti Wattsenglish. Až do puberty se totiž nové jazyky dětem ukládají v mozku po boku toho mateřského. Později se jazyk uloží do jiné části mozku, a ten ho už musí složitě překládat do mateřštiny.
Kolik řečí znáš...
Aby bylo dítě schopno rozumět řeči a aktivně ji používat, musí jí být vystaveno alespoň třetinu svého času. Z toho tedy plyne, že dítě je schopno aktivně používat až tři jazyky najednou, protože den není nafukovací.
Dvojjazyčnost se většinou týká párů z různých zemí, kde si oba přejí zachovat nit své kultury, nebo u partnerů žijících v zahraničí. Trojjazyčnost u kombinace obojího. Ale zasáhnout mohou i další okolnosti, třeba výuka. "V Liberecké jazykové školce jsem se setkal s dvojčaty finského hokejisty, které se od ostatních dětí ve školce naučily velmi rychle česky, od rodilých mluvčích anglicky a s tatínkem mluvily finsky," popisuje Kadlec.
Existuje několik metod, jak dítě naučit oba jazyky zároveň, a záleží především na rodinné situaci. Nejznámější je jeden rodič - jeden jazyk, kdy se třeba matka drží rodné češtiny a otec rodné angličtiny při konverzaci s dítětem.
Někteří přidají ještě třetí společný jazyk, třeba němčinu do našeho příkladu. Tady ovšem vzniká možný problém, pokud rodiče řeč nezvládají perfektně. "Dítě nerozlišuje mezi chybami a správně použitou řečí. Mluvčí jazyka je pro něj autoritou, od které přejímá řeč jako celek," varuje Marek Kadlec.
Jiné rodiny přepínají jazyky podle toho, jestli jsou jenom spolu, nebo ve společnosti, podle místa (doma anglicky, venku česky) a podobně. Důležité je zvolit jasný klíč a toho se držet.
Hlavní a vedlejší jazyk
Je přirozené, že dítě bude pociťovat jeden jazyk jako hlavní, z našeho příkladu třeba zpočátku angličtinu. Pravděpodobně se to změní, až nastoupí dítě do české školy. Podpořit ho můžete třeba aktivitami ve vedlejším jazyce, jako je návštěva babičky, co ovládá jenom češtinu/angličtinu. Také ho příliš dychtivě neopravujte, často to vede spíš k demotivaci.
Důvodem k panice není ani občasné míchání výrazů. Ujistěte se, že dítě zná výraz v obou jazycích. A buďte v klidu, časem se to srovná. Dítě ale bude stále oba jazyky chápat jako rovnocenné, nebude problém je mixovat do "czenglish", třeba pokud bude nějaký výraz přiléhavější v druhém jazyce. Ale naprostá většina bilingvních dětí je schopna se toho záhy vyvarovat.
"Naše dvouletá Emička mi okamžitě překládá české věty manželky do angličtiny. Dítě totiž už v tomto věku rozeznává, že každý rodič používá jinou řeč. V Česku je třeba běžné, že cizojazyčným rodičům ve školce v komunikaci s učitelkami děti překládají," popisuje Steve Watts, Angličan žijící v Liberci s manželkou Evou.
Co když neumím cizí jazyk?
Jazyk samozřejmě dítě nepochytí z toho, že mu pustíte Bob the Builder namísto Bořka stavitele. Aby jím začalo dítě komunikovat, musí mu někdo rozšiřovat slovní zásobu a pobízet ho k tomu. Zajistí to třeba chůva, učitel jazyka, příbuzný a podobně. Pokud ale nebude rodilý mluvčí s dítětem každý den několik hodin, neočekávejte zázraky. Při pravidelných setkáních ale můžete počítat alespoň s pasivním porozuměním řeči.
Možností jsou kamarádi, kteří mluví jiným jazykem. Budete překvapeni, jak rychle děti naleznou společnou řeč a jak rychle se začnou navzájem učit. Z takové hry s malými Francouzi sice nebude mít vaše ratolest znalosti k návštěvě Paříže, ale může jí to v budoucnu usnadnit učení.
