Jak se vám líbil Bestiář v kině?
Měla jsem smíšené pocity.
Proč?
Režisérka Irena Pavlásková některé moje věci škrtla. Hlavně vnitřní monology. Moje hrdinky se sebou v knihách rozmlouvají mnohem víc, snaží se vyjasnit si své vztahy. Možná to není ta pravá filmová řeč. Ale třeba Sex ve městě je pro mě osobně právě tímhle humorným komentováním vlastních omylů zábavný.
Snad každý režisér má tendenci škrtat.
Záleží, jakou máte smlouvu a co vše producent dovolí. Autor se musí smířit, že když svoji tvorbu dává někomu jinému, už předem se s ní loučí. Já měla štěstí, že jsme se s Irenou dlouho znaly a na jisté věci měly stejné názory.
Takže mohla škrtat, ale i přidávat?
No právě. Třeba závěrečná scéna, kdy Karla leží po roce na seně a vypráví, co se mezitím stalo s ostatními postavami, není vůbec moje.
Tahle scéna mě nepopudila. Přišel vám nějaký přídavek méně povedený?
To intermezzo s doktorem Weissem. Jde o jakoby vtipnou přednášku o zvířátkách. Někomu přijde trapná, někomu vtipná. Ale tak je to přece se vším. Buďme rádi za rozdílné názory.
Režisérka se nechala slyšet, že jste nehnula ani prstem. Dokonce to vypadá, že mezi vámi propukla roztržka.
Ale ne, tak zlé to vůbec nebylo. Leccos jsme si spolu s producenty vysvětlili. Není proč mluvit o nějakém nepřátelství. Nakonec jsme obě rády, že se podařilo sehnat peníze a natočit to. Jen bych snad uvedla, že dialogy z první poloviny filmu byly slovo od slova okopírované z knížky, takže nějaký podíl na scénáři jsem snad prokazatelně přece jenom měla.
O čem ten film vlastně je?
Hlavní téma je zákon posunu o jednoho.
Prosím?
Dívka miluje jediného muže a ten to prožívá jinak, takže ji trápí. Současně ta holka krutě trápí kluka, který je celou dobu zamilovaný do ní. Vám se nezdá, že takhle to často chodí?
Ale ano, podobá se to rozbitému zipu. Máte další dojmy z uvedení filmu?
Vyděsila jsem se, když se na mě po premiéře obrátila německá reportérka Prager Zeitung jako na autoritu v oboru vztahů mezi muži a ženami. Jaké je prý postavení české ženy ve srovnání s německými a podobné dalekosáhlé soudy. Sice to i trochu potěší, jenže ta dáma, stejně jako skoro všichni, zapomíná, že knihu, podle níž letošní film vznikl, jsem napsala před deseti lety. Je tam dost holčičího plácání, snaha vyrovnat se s vlastními citovými zmatky... Ale žádný nadhled. Měla jsem tenkrát pocit, že papír unese všechno. Bylo mi fuk, co si myslí čtenář, kritici, přátelé.
To řeknete té cizokrajné reportérce?
Ještě nevím. Moudrý kamarád Jirka mi doporučuje, ať předstírám hlubokomyslnost a dělám, že mám o postavení i vztazích žen jasno. To se mi však nechce. To bych lhala a já se snažím nelhat.
| Bára Nesvadbová v pěti bodech * Narodila se 14. ledna 1975 v Praze. Oba rodiče pracovali jako psychiatři, dceru vychovávali velmi liberálně. * Nejdůležitějším mužem jejího života byl a zřejmě i zůstane otec Josef Nesvadba, známý spisovatel sci-fi. Dosud se obtížně vyrovnává s jeho předloňským úmrtím. * V roce 2001 si vzala ministra Karla Březinu. Svazek vydržel jen dva roky, vzešla z něj dnes šestiletá dcera Bibiána. * Vyšly jí knížky Řízkaři, Bestiář a Život nanečisto. Při propagaci využívala svého sex-appealu. * Pracuje jako šéfredaktorka měsíčníku Harper´s Bazaar. |
Otec, nedostižný vzor muže
Tatáž média informovala, že jste si na premiéru přivedla nového partnera, jakéhosi cizince.
Ale ne. To byl Michael, člověk, se kterým jsem kdysi spala. Tak bych to definovala. Léta jsme se neviděli. To on mě inspiroval ke stvoření hlavní mužské postavy. Věděl to, a tak přijel na premiéru. Byl zvědavý, jestli se pozná. Toť vše. Dnes je to spíš takový starý kamarád.
Teď jste si naběhla. Hlavním tématem tohoto čísla magazínu je, zda existuje cosi jako přátelství mezi mužem a ženou. Asexuální vztah, v němž si oba pomáhají a mohou se na sebe spolehnout.
Ne. Nic takového neexistuje.
Tak odpovídá velká většina lidí, na něž jsme se obrátili.
Počkejte, možná jsem měla takového přítele. Byl to fotograf Petr Škvrně, ten, co se zabil v autě.
To mu leckdo předpovídal. Jezdil jako šílenec.
Se mnou jezdil docela opatrně. Tak s ním jsem chodila na Petřín a mluvili jsme o tom, jací jsou muži a ženy, jak to mezi nimi funguje. Když takový kamarád nejedná účelově, netouží získat nějakou trofej na poli erotiky, poskytne vám cenné informace. Cennější než dobrá kamarádka. A když se vám s ním navíc příjemně mluví... Pravda ovšem je, že kdykoliv jsme se trochu opili, měli jsme se co držet, abychom neskončili v posteli.
„Všichni se sejdeme v mé posteli,“ pravila Brigitte Bardotová.
V mém případě by to byla nemístně silná slova.
Dá se v té posteli poznat, co je ten druhý zač?
Ne, to teda ne. Například rozhodně ne to, jestli by z něj byl dobrý táta.
Vaši love story s ministrem Březinou tisk sledoval skoro jako nedávné spáření a porod goril v pražské zoo. Ten druhý partner byl normální člověk?
Jo. Vlastně normální - nevím. Ale rozhodně nebyl opičkou pro fotografy.
Víte, že existuje nauka o typech obětí, zvaná viktimologie? Někteří lidé si zkrátka nevědomky koledují pořád o totéž. Nějaká taková učebnice by vám asi mohla pomoct. Co jste si z těchhle karambolů vyvodila?
Co? Že jsem samozřejmě nepoučitelná blondýna.
Myslel jsem spíš, zda jste se poučila z předchozích nezdarů. Jakou roli hrají muži ve vašem životě teď?
Tak předně: když mi zemřel otec, což byl pro mě nedostižný vzor muže, sbalila jsem si svých pět švestek včetně dcery a odstěhovala se na venkov. Do Měchenic. Tu a tam se u mě nějaký muž zastaví. Tady ale není na místě mluvit o partnerech.
Jak jim budeme říkat?
Počkejte, počkejte... Přátelé - to ne. Kamarádi taky ne. Co takhle návštěvníci? Ano, návštěvníci. To je nejpřiléhavější název. Teď mě napadlo, že bych si měla na branku vyvěsit ceduli Neohlášené návštěvy se nepřijímají.
Malíř Vladimír Komárek měl na brance ceduli Jen krátká návštěva potěší. Jak dlouho trvá průměrná návštěva vašich návštěvníků?
Můžou to být čtyři hodiny, ale taky osm, dvanáct.
Není nad úplnou rodinu
Vy si taky myslíte, že tradiční rodina je už - motoristickým žargonem - vyjetá typa?
V žádném případě. Když se manželství a děti povedou, je to určitě to nejlepší, co na tomhle světě můžeme mít. Registruju však, že většina mých kamarádek a kolegyň to tak bere. Většinou mají dítě bez muže, žijou samy.
Když se vám rozpadalo manželství, nepokoušela jste se ho zachránit. Vypadla jste s dcerou jak cukrář.
Máte pravdu, ale víte - aby vůbec stálo za to podstoupit nějakou manželskou terapii a pokusit se vztah zahojit, musí ten druhý být aspoň trochu chápavý.
Chápu. Teď vídá návštěvníky.
A pozoruje je.
Co s nimi děláte vy?
Taky je pozoruju.
Pro některé moje kolegyně jste důkazem, že žena v životě muže ani nepotřebuje. Jen to početí to kazí. Jinak prý zvládáte všechno sama. Nemáte chůvu a zvládáte přitom dost náročnou funkci šéfredaktorky.
Možná, že muži opravdu nejsou tak potřební. Ale myšlenka je to nebezpečná. Každá žena i holčička potřebují vzít někdy do náručí a slyšet: „Počkej, všechno bude zase dobrý...“ A pokud jde o tohle, nad úplnou rodinu není. Víte, jsem hodně ovlivněná tím, co jsem viděla doma.
Nebylo přece tajemstvím, že váš otec si na fyzickou věrnost nepotrpěl.
To souhlasí, přesto k sobě s mámou cítili ohromnou úctu a měli si co říct. Padesát let. Pokud existuje pravé přátelství mezi mužem a ženou, abych se vrátila k jedné z vašich otázek, tak je to tohle. Takové přátelství nemůže sex zničit. Takže opravdu skutečné přátelství mezi mužem a ženou existuje a chtít, aby v něm chyběl sex, mi přijde pošetilé. A nemluvím jen o svých rodičích, ale o každém dlouhém manželství, z nějž se nevytratila vzájemná úcta.
Nepíšu. Hanba mi
Jako spisovatelka jste se na dost let zasekla.
Není čas, není čas. Jak říká Bílý králík.
Uděláte si ho zas někdy?
Snad až mi dcera řekne: „Matko, vyčuď!“ Jenže já stejně nemám ten sicflajš potřebný na psaní větších próz. Hanba mi.
Přesto se mi zdá, že už jste dala přednost kariéře před hledáním někoho třetího do mariáše k vám a dceři.
Ale ne. Každá žena chce obojí: kariéru i chlapa. I když to mnohé popírají. Muž ale musí být dost silný, aby ženě imponoval. Pokud to nedokáže, dřív či později se objeví nějaký černý myslivec.
Dejme tomu, že se mezi návštěvníky vyskytne někdo kloudný. Nelákalo by vás mít syna?
To by nebylo nezajímavé. Jak jistě víte, feministky, k nimž, doufám, patřím, své synáčky strašlivě rozmazlují v naději, že z nich vychovají ty nové muže, kteří pak budou laskaví na své partnerky. Nevím, jestli bych dokázala rozmazlovat s mírou. Zatím mi stačí zvědavost, jaké to bude mít se vztahy dcera Bibiána.
| Bestiář: kdo koho decimuje? Nový film Bestiář režisérky Ireny Pavláskové byl natočen na základě stejnojmenné knihy Báry Nesvadbové. Hrdinka Karla nese zřetelné autobiografické rysy spisovatelky. Její velká láska - záhadný euroburzián Alex - si s ní nepochopitelně pohrává. Karla se tedy rozhodne, že tak nepěkné zacházení mužskému pokolení vrátí, a pokouší se podobně decimovat muže, kteří milují ji. Příliš jí to však nejde. Alex se navíc stále zjevuje, když to hrdinka nejméně čeká. Vždy jí to připomene, že je navzdory svým siláckým prohlášením stále v moci této bisexuální kreatury vychované rakouskou matkou v bigotním katolicismu. |
