Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Až budu muž, chci být proutník a dobrodruh, sní dnešní ženy

  2:17aktualizováno  2:17
Toto není článek o operativní změně pohlaví ani touze nalepit si falešný vous a hrát si na dřevorubce. Zrodil se vlastně ve chvíli, kdy se jedna moje kamarádka zasnila: "Až já se narodím jako chlap, to bude jízda!"
Dobrodruh, horolezec, drsoň, farmář v klobouku, motorkář... i takové jsou představy žen o tom, jaké budou, až se narodí jako chlap. (Ilustrační snímek)

Dobrodruh, horolezec, drsoň, farmář v klobouku, motorkář... i takové jsou představy žen o tom, jaké budou, až se narodí jako chlap. (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Tráva za plotem je vždycky zelenější a představy o druhé straně barikády, ať už jde o učitele a děti, lékaře a pacienty nebo muže a ženy, bývají pozitivně zkreslené. Takže když debata na téma "jaká budu, až se jednou narodím jako chlap" vznikla, odhalovala postupně skryté touhy, odvážné cíle, ale i trochu pomstychtivosti přítomných žen, většinou mých kamarádek.

Jestli znáte písničku od Beyoncé jménem Kdybych byla kluk, máte už tak trochu představu: "Kdybych byla kluk, aspoň na jeden den, vypadla bych ráno z postele, hodila bych na sebe, co chtěla, a šla. Pila bych pivo s klukama a běhala za holkama. Pařila bych, s kým bych chtěla, a nikdo by nic nevyčítal." Jo, tráva za plotem…

Budu cestovat a nebudu se bát

"Já budu dobrodruh, horolezec a fotograf, co si přivydělává focením do Playboye a pak objíždí na plachetnici celý svět. Samozřejmě o tom budu psát nádherné cestopisné knížky plné svých fotografií. Možná se budu živit i jako válečný fotoreportér, případně se budu angažovat v nějaké organizaci na pomoc lidem v zemích třetího světa," maluje si novinářka Vlaďka, která je momentálně doma na mateřské se třetím dítětem. "A až budu mít rodinu - tak nejpozději do čtyřiceti a minimálně tři děti - vrátím se k tomu focení do Playboye, abych je pohodově uživil."

Tomu tedy říkám plán. Jedinou drobnou vadu vidím v tom, jak se asi bude dívat Vlaďčina manželka a matka tří dětí na jeho práci v Playboyi. Ale možná to bude brát s nadhledem, protože Vlaďka si jako bývalá žena nebude tahat práci domů. Nebo do baru.

Hodně žen si na svůj život v mužské kůži naplánovalo dobrodružství a cestování, a to proto, že hrozba znásilnění bude mnohem menší a přepadení by dokonce mohlo skončit jejich vítězstvím.

Ale jedno si slibme, dámy. Až půjdeme za vlahé tropické noci na panáka do totálně neznámého baru stlučeného z naplavených sudů (což klidně můžeme), nikdy nevyslovíme tu omletou stupiditu: "Co tak sama, kotě? Čekáš na pořádnýho chlapa?"

Budu děvkař a trousič dětí

"Já budu anglický instruktor technického potápění. To znamená hodně děvkař a hodně bohatej. Budu cestovat jen s batohem a dalšíma 40 kilama výstroje. Budu mít jednu stálou přítelkyni, asi Rusku - pravděpodobně fotografku, aby mi dělala reklamu. A pak budu mít v každým přístavu pár Asiatek. Nebudu náchylnej na pohlavní nemoci a umřu při potápění rychlou smrtí poté, co si udělám nějakej světovej rekord. Děti mít nebudu, a když, tak různě roztroušený."

Tento detailní plán pochází od Kristiny, která už dlouho žije a pracuje v exotické cizině, takže popsaný typ muže není vymyšlený. A dodala ještě pár detailů: "Kdybych nevěděla, co se skrývá v dredech, měla bych je. Takhle budu mít jen tunely v uších, rozhalenku, budu chodit v kraťasech celej rok. A stříbrný prsteny taky budou, to je nutnost..."

Kristina nebyla v mojí respondentské skupince se svým volným pojetím sexuálního života jediná. Když vypadlo ze hry nechtěné těhotenství, vlezlé infekce a citové vazby pramenící i z náhodného sexu, stávali se najednou z počestných holek rváči dámského prádla a přeborníci v zářezech na pelesti.

Některé z nás to dokonce pojaly ve stylu "impérium vrací úder" a přesně jmenovaly oběti svého bezuzdného erotického řádění (bývalé muže, narozené nyní jako ženy). Se zvláštním přihlédnutím k tomu, koho by opustily s pověstí v bahně a dítětem pod srdcem.

"Já budu motorkář - vysoký, svalnatý, lehce zanedbaný, poměrně bohatý, abych mohl cestovat kolem zeměkoule na svém enduru. Budu starý mládenec, ale po celém světě budu mít spoustu kamarádek, které mě budou obdivovat!" opsala trochu decentněji svůj plán Johanka, která jezdí na motorce i jako žena. Zatím jen po vlastech českých a v sajdkáře vozí malého synka.

Ale nebyli mezi námi jen proutníci a lamači srdcí. Budoucí investigativní novinář bez bázně a hany, prozatím Monika, plánuje mít tři děti a být své ženě věrný. Podobný cíl má i Ilona: "Já se pokusím o nemožné. Zkusím vyrůst v galantního, charizmatického a elegantního muže, který si najde za svůj zdravý a dlouhý život jen jednu ženu, se kterou bude mít dvě děti, bude jí nosit kytky jen tak, bude jí věrný, bude držet slovo a bude s ním legrace. V příštím životě vám řeknu, jestli se mi to povedlo a kolik mě to stálo sil a přemáhání."

Drobné radosti a závisti

Jak tak debata o hypotetické změně pohlaví pokračovala, padaly stále konkrétnější cíle. Od: "Nikdy v noci neuslyším brečet naše mimino, protože na tyhle kmitočty nebudu mít ucho." Přes: "Budu čurat všude, úplně všude!" Až po: "Budu mořský biolog a do moře budu moct celý měsíc!" Z čehož je poměrně jasné, co mužům závidíme nejvíc. A já bych ještě pár věcí dodala:

1. Oblečení: Dvoje džíny, jedny slušné kalhoty, tři košile, dva svetry, šuple ponožek a slipů a pár triček. Tím končím, tvá Máňa. Pardon - tvůj Pepa. Muži si ráno před skříní nekoušou nehty zoufalstvím, že nemají co na sebe. Mužská trika a košile jsou střižené rovně, takže nikde neškrtí. Řeší někdy muži, že zatímco jsou jim džíny dost přes zadek, odstávají jim v pase? Silně pochybuji. A kapitola sama pro sebe: spodní prádlo. Která žena si aspoň jednou při shánění dobře padnoucí podprsenky nepřála být plochým mužem, popadnout balíček boxerek ve slevě a hurá k pokladně?

2. Fronty před veřejnými záchodky: Musím říkat víc? Vzpomeňte si na svůj poslední výlet autobusem a na to, jak to vypadalo u záchodků na benzince, když jste se tam vylodili. Před dveřmi s panenkou podupával celý dav, zatímco u panáčka bylo volno. Důvody nechme stranou, ale ženská závist je v tu chvíli přímo viditelná.

3. Čas v koupelně: I žena minimalistka stráví úpravou těla, obličeje a hlavy víc času než nejvyvoněnější kravaťák. Než se osprchuje, oholí nohy, umyje vlasy, vyfouká vlasy, natře obličej, navoní se a namaluje, stojí už její muž dobrou půlhodinku mezi futry a poklepává nohou. Možná odtud pramení naše rozhodnutí, že až budeme muži, nebudeme se ženit. Koho by bavilo pořád čekat, až se milostivá vyprdelí.

4. Posezení na studené mezi: Věta "Vstaň, nebo ti nastydnou vaječníky." byla pro mnohé holčičky prvním zasvěcením do ženského světa, dávno před předáním knihy Děvčátko, na slovíčko. A od té doby sledujeme, jak kluci a muži posedávají na betonových zídkách, studených kandelábrech a mezích, ze kterých sotva slezl sníh, a děláme co? Ano, závidíme.

Válka je holka moje

Touha vyzkoušet si mužský život opravdu naostro zlákala mnoho žen v dějinách k převlekům. Když se začnete zajímat třeba o příběhy falešných vojáků, kteří bojovali v první světové, ve válce Severu proti Jihu a různých jiných šarvátkách s utaženým poprsím a vycpanýma kalhotama, získáte dojem, že dobrá čtvrtina všech armád by raději čurala vsedě. No dobře, čtvrtina ne, ale kdyby někdo třeba u Waterloo zavelel "šaty dolů", asi by nastalo veliké divení.

Ženy se nechávaly naverbovat proto, aby unikly vynucenému sňatku nebo domácímu násilí, aby mohly následovat do války svou lásku nebo bratra, případně chtěly cestovat a užít si trochu dobrodružství.

Víte, kdo tyhle příběhy zbožňoval nejvíc? Autoři lidových balad. Scény, jak si dívka stříhá vlasy, obléká vojenské čižmy a za hlasem lásky odchází hledět smrti do tváře, z těch měli dávní folkaři hudební orgasmy. Za všechny můžu jmenovat třeba anglickou lidovku zhruba z poloviny devatenáctého století Sweet Polly Oliver. Tam odchází dívka do války z okamžitého popudu, zamiluje se do svého velícího důstojníka a ten ji pojme za ženu. Skutečné příběhy asi tak idylické nebyly.

Jeden za všechny: Malinda Blalock sloužila jako voják ve válce Severu proti Jihu, a to na obou stranách. Když válka začala, nechtěla se Malinda odloučit od svého manžela Keithe, tak se převlékla za muže a narukovala s ním. Oficiálně vstoupila do armády 20. března 1862 jako Samuel Sammy Blalock, starší bratr svého muže.

Malinda byla dobrý voják a její tajemství nebylo po dobu služby nikdy prozrazeno. Manželé nakonec společně dezertovali, a když po válce na Malindu prasklo, že je žena, jeden z armádních lékařů o ní prohlásil: "Vykonávala všechny práce jako ostatní vojáci, byla schopná a rychle se vpravila do vojenského drilu."

Příběhy, které se dochovaly, mají většinou šťastné konce: často si ženští bojovníci vysloužili i nějaký ten metál a penzi. Kolik jich ale zemřelo rukou nepřítele nebo naštvaných spolubojovníků, to se nikdo nedozví.

Jiné ženy se převlékaly za muže, aby mohly studovat svůj vysněný obor. Třeba chirurg James Barry (narozený v roce 1792 jako Margaret Ann Bulkley), který to dotáhl až na generálního inspektora vojenských nemocnic. Jeho/její největší úspěch je první císařský řez provedený v Africe, při kterém přežila matka i dítě.

Přestože to tehdy nikdo nevěděl, byla Margaret vlastně první vystudovanou britskou lékařkou. Na univerzitu se dostala se souhlasem své matky a strýců, kteří jí pomohli utajit pravou identitu. Kdy "doktor Barry" v roce 1865 zemřel, zjistila jeho posluhovačka, že něco není v pořádku, a po pohřbu zveřejnila pravdu. Hodně spolupracovníků se nechalo slyšet, že to stejně celou dobu věděli, přesto zamkla britská armáda všechny doklady na sto let do trezoru.

Milá dcero, budeš syn

Impulzem ke vzniku tohoto článku byla poměrně veselá diskuse na téma "až já se jednou narodím jako chlap", ale na severu Albánie ještě dnes žijí ženy, kterým by to jako vtip nepřipadalo. Ony už se muži staly a přes některé výhody, které to přináší, byste jejich osud nenazvali šťastným.

Takzvané "přísežné panny" nebo "mužoženy" pocházejí z rodin, kde se nenarodil žádný syn, a tudíž neměl kdo dědit ani se postarat o staré rodiče. V této komunitě se ženy stěhují do rodiny manžela, nesmějí volit, vlastnit majetek, nosit zbraň ani hodinky. Když tedy rodina nějaké dívce oznámila, že se od zítřka bude oblékat a žít jako hoch, mohla z toho teoreticky mít radost, ale jak už slovo panna předznamenává, mužoženy se zavazují žít v celibátu a nemít vlastní rodinu.

Pashe Keqi, téměř osmdesátiletá mužožena, řekla v rozhovoru pro New York Times, že by dnes už chlap být nechtěla, protože dívky mají dnes více volnosti. Přísežných panen prý nyní žije mezi padesáti a stovkou a v nejbližších letech tahle tradice pomalu zmizí. Jako projev na hlavu postaveného útlaku žen si ani nic jiného nezaslouží.

Jaké jsou vaše plány?

Asi žádná z nás by si dobrovolně nevybrala život chudého albánského zemědělce, tak se pojďme vrátit do říše snů. Jaká byste byla vy, kdybyste se narodila jako muž? Chtěla byste si naplno užívat biologických a jiných výhod, nebo spíš vylepšovat image správných chlapů a gentlemanů?

Já osobně hodlám vyrůst v křížence Old Shatterhanda a Jamese Bonda v podání Daniela Craiga. Budu mít statek, koně, stetson hluboce do čela, budu skvěle hrát na kytaru, pít whiskey, budu stále mírně podvyživený, jen v otázce manželství ještě nemám moc jasno. Znáte ženský, mají to jednoznačně jednodušší než my, ale pořád si na něco stěžují. Řeknu vám, to já až se příště narodím jako žena, to bude jízda!





Nejčtenější

Ilustrační fotografie
Aktovka musí sedět přesně, těm na kolečkách se vyhněte, řekla odbornice

Nemoci pohybového aparátu v posledních letech trápí stále více školáků. Důvodem je i špatný výběr školní brašny. "Správná taška by měla na dětských zádech...  celý článek

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

ilustrační snímek
Když domek vyhořel, děti musely do ústavu. Pomozme jim k návratu domů

Děti, které vyrůstaly v rodinném prostředí, mají mnohem větší šanci na úspěch v životě a na vlastní spokojenou rodinu než ty, které vyrostly v ústavu. Pomozte...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Osvěžující salát s rajčaty, okurkou a čerstvou mátou
Rajčata nejsou jen na špagety a na pizzu. Co s červeným nadělením?

Konec prázdnin je ve znamení dozrávajících červených plodů, které v sobě během slunečných dnů akumulovaly všechnu krásu a sladkost léta. Pokud jste propadli...  celý článek

Další z rubriky

Ilustrační fotografie
Typologie osobnosti: užitečná informace, nebo nesmysl?

Je to velmi lákavé: uděláte si test, zjistíte, jaká jste osobnost, a objasní se vám taje vašeho chování, kterým jste dosud nerozuměli – a současně se dozvíte,...  celý článek

Sedět jen doma? Kdepak, stále víc seniorů i na Vysočině bude aktivních.
Ve stáří nebude jen hůř. Osm pozitiv, která nás s věkem čekají

Bude už jen hůř, hekáme s přibývajícím věkem. I když žijeme pořád stejně, najednou nás bolí záda, koleno, kyčel a písmenka u návodů jsou čím dál rozmazanější....  celý článek

(Ilustrační foto)
Orgasmus někdy předstírá většina žen. Z nudy, ale i z lásky

Mezinárodní den orgasmu, který připadá na 8. srpen, je původně brazilským svátkem, který má být oslavou tělesného potěšení. Jenže řada žen si této radosti v...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu
5 nejkontroverznějších parfémů: Opium i vůně pohřebního domu

Jedni je milují, druzí se jim vyhýbají obloukem. Jsou parfémy, které vyvolaly tak ostrou reakci, že si jiné přízvisko ne... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.