Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Antibiotika užíváme často zbytečně. Co nám v budoucnu hrozí?

aktualizováno 
V Česku užíváme antibiotika až moc i v situacích, kdy to vůbec není nutné. Následek? Bakterie jsou odolnější, antibiotika méně účinná. Magazín Rodina DNES proto zjišťoval, co nás při nadužívání léčiv čeká.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Lukáš ProcházkaMAFRA

Vypráví se, že k jednomu z nejfantastičtějších lékařských objevů došlo náhodou. Když se v roce 1928 Alexander Fleming chystal na dovolenou, zapomněl ve své laboratoři uklidit misku, kde kultivoval stafylokokové bakterie. Vytvořila se na nich plíseň, která stafylokoky zabila. Fleming pak zjistil, že účinkuje například i na streptokoky a meningokoky, a účinnou látku pojmenoval penicilin. Když v roce 1945 přebíral Nobelovu cenu, nemohl tušit, že po sedmdesáti letech budou bakterie vracet úder.

Zapamatujte si

1. Antibiotika zabírají jen při bakteriálních onemocněních. Na chřipku a další virové infekce nefungují. Zbytečné podání ATB u viróz má za následek nárůst odolnosti bakterií vůči ATB.

2. Antibiotika se vždy musí dobrat. Jinak jen posilníte odolnější bakterie.

3. Užívat byste měli jen takové léky, které vám předepíše lékař. Žádné staré, schované nebo po někom, kdo je nedobral.

4. Snažte se posilovat imunitu preventivně, i v době, kdy nejste nemocní. Existují tzv. přírodní antibiotika, která organismu velmi prospívají – většinou se mezi ně řadí česnek, med, propolis, lichořeřišnice, šalvěj, skořice, zázvor, tea tree olej. Křen, echinacea, brusinky a borůvky nebo rakytník působí také zázračně.

Jsou totiž stále odolnější. Nejde o planý poplach, situace je vážná. Trendu si všímá Světová zdravotnická organizace (WHO) už léta a stále vylepšuje strategii proti vzniku a šíření globální rezistence. Přesto na světě umírá 700 000 lidí za rok kvůli neúčinnosti antibiotik (ATB). Jen v Evropské unii se to týká 25 000 pacientů ročně.

Mikrobi si zvykli

Je to skvělý námět na sci-fi film. Léky, které dosud fungovaly, přestávají zabírat. Bakterie se pasou, množí, libují si. A lidé se bojí. Padá představa o tom, že jsme pány tvorstva, protože ve skutečnosti mají drobné organismy navrch.

Ve filmu by se patřilo, aby se v kritický okamžik, kdy už je nejhůř, objevil hrdina zachránce, spásná vakcína, fatální objev slabiny nepřítele. Ale co ve skutečnosti?

„Už dnes se u nás vyskytují mikrobi rezistentní ke všem antibiotikům. Odolnost k důležitým skupinám ATB je zcela reálná i v současnosti.“ Toť slova Heleny Žemličkové ze Státního zdravotního ústavu. Žádné science fiction.

Jak vůbec mohlo k takové situaci dojít? Vilma Marešová z Infekční kliniky 2. LF UK vidí důvody jednoznačně: „Antibiotika jsou často podávána zbytečně. Jejich spotřeba v České republice stoupá. Ještě v devadesátých letech byla přibližně stejná jako ve skandinávských zemích, kde jsou v tomto ohledu velmi rozumní. Od té doby stoupla přibližně o 30 procent.“

Přitom Česko se zapojilo do „antibiotické politiky“. Existují léky, které lze předepsat jen po schválení antibiotickým střediskem. Tlačí se na snížení spotřeby, klade se důraz na správnou volbu ATB, správnou dávku a správnou délku terapie.

Předpisy z alibismu

Vzpomínám, jak jsem se před deseti lety ocitla po nevhodné (a zbytečné) aplikaci ATB v nemocnici. Čtyřicítka horečka, závratě. Původně jsem šla ke své lékařce s načervenalým ekzémem na předloktí. Bez teploty. Zkrátím to: dostala jsem antibiotika v situaci, kdy jsem měla dostat antivirotika. Od té doby jsem velmi opatrná a nechám se k zobání pilulí spíš přemlouvat. Rozhodně si nechám předem udělat kontrolní testy.

Profesor Milan Kolář z olomouckého Ústavu mikrobiologie má opačnou zkušenost. Hodně pacientů si prý recept přímo vynucuje. „Lékař je velmi často postavený do situace, kdy pacient léčebnému postupu bez aplikace antibiotik nedůvěřuje.“ I když může být v konkrétním případě škodlivá.

Expert dále vysvětluje: „Antibiotika jsou látky s účinkem na bakteriální patogeny, resp. na bakterie, které vyvolaly infekci. Proto by se měla aplikovat u prokázaných nebo alespoň vysoce pravděpodobných bakteriálních onemocnění. V žádném případě by neměla být používána jako léky na snížení horečky nebo z alibismu.“

Kritizuje postup, kdy se ATB podávají i v nejasných případech v duchu „pokud nepomůžou, tak alespoň neublíží“. Všechny tyto cesty zase vedou jen k odolnosti bakteriálních patogenů.

Antibiotika, alkohol a slunce

Opravdu platí, že když bereme antibiotika, neměli bychom pít alkohol? Snižuje víno nebo pivo léčivý účinek ATB? A musíme se při jejich užívání vyvarovat pobytu na slunci?

* Je známo přes 6 000 látek s antibiotickým účinkem, v medicíně se jich uplatňuje asi 70. Rozdělují se do dvou velkých skupin. Baktericidní bakterie hubí, bakteriostatické zastavují jejich množení. Podle chemické struktury se rozdělují do několika skupin: např. peniciliny, cefalosporiny, tetracykliny, aminoglykozidy, ansamyciny, flurochinolony a další. Podle rozsahu působení na bakterie se ATB dělí na úzkospektrá a širokospektrá. V ambulantní péči mají největší význam penicilinová antibiotika.

* Existují antibiotika (například cefalosporiny), která zpomalují odbourávání alkoholu, což se může projevit závratěmi, zvracením, rudnutím obličeje, bolestmi hrudníku nebo hlavy. Většinu antibiotik ale alkohol nijak neovlivňuje. Jde spíš o to, že lidé můžou kvůli popíjení zapomenout a nevzít si dávku včas.

* Co se týče pobytu na slunci při léčbě ATB, nejsou všichni lékaři stejně přísní. Někteří tvrdí, že hrozí riziko například svědivých vyrážek na kůži a dalších fotosenzitivních reakcí. Penicilinové řady jsou prý v tomto ohledu bezpečné, ale ani tak se nedoporučuje žádné velké slunění. Na slunce si dávejte pozor hlavně v souvislosti s látkami doxycyklin, tetracyklin, ciprofloxacin, ofloxacin, levofloxacin, trimethoprim a griseofulvin. (Mimochodem, ani při užívání některých antidepresiv, antihistaminik, léků na cukrovku nebo antihypertenziv byste se neměli opalovat.)

Jak tedy zabránit tomu, aby se antibiotika předepisovala nadarmo? Aby se neužívala u virových onemocnění, kde stejně nezabírají, jen při nich zničí citlivé bakterie ve střevě a zaplatí vstupenku těm méně citlivým – rezistentním? Základním předpokladem je adekvátní klinická diagnóza.

Konkrétně by měl podle profesora Koláře lékař zvážit celkové a lokální příznaky infekčního onemocnění, případně laboratorní výsledky: „Důležité je posoudit zvýšení sedimentace červených krvinek, CRP a ostatní faktory časného zánětu.“

Nedisciplinovaní bez antibiotik

Podle londýnské studie například užívání antibiotik v prvním roce života zvyšuje pravděpodobnost rozvinutí ekzému o 40 %. S každým dalším užíváním antibiotik podle ní vzrůstá riziko ekzému o dalších 7 %.

Zeptala jsem se proto, jestli může být riskantní, když pacient odmítne užívat ATB s tím, že se vyléčí „alternativně“. Odpověď Milana Koláře: „Ano, může to být za určitých podmínek velmi nebezpečné. Například neléčená infekce dolních močových cest může podmínit rozvoj pyelonefritidy (bakteriální zánět ledviny – pozn. red.), neléčená streptokoková infekce může mít za následek vznik pozdních streptokokových nákaz, jako je například revmatická horečka. Antibiotická léčba je nutná například u bakteriální pneumonie, která může ohrozit pacienta i na životě.“

Vilma Marešová si myslí, že je řada infekčních onemocnění, i bakteriálních, samoúzdravných: „Pacient s dobrou odolností se může uzdravit i bez antibiotik.“ Souhlasí ovšem s tím, že u některých onemocnění může mít nepodání antibiotik za následek smrt.

Přežijeme?

Zní to děsivě. Můžeme vůbec přežít bez antibiotik? Budou za pár let lidé, respektive bakterie zabydlené v lidských tělech vůči ATB odolné? Podle Vilmy Marešové je lidstvo schopné přežít bez antibiotik. Ale s velkými ztrátami na životech. Ohroženy na životě by podle ní byly hlavně děti, staří lidé, pacienti se sníženou odolností nebo s nádorovým onemocněním.

„Nikomu nepřeji postantibiotickou éru. Znamenala by umírání na spálovou angínu. Nepřežili by pacienti s meningokokovou sepsí. Rizika by byla téměř nepředstavitelná.“

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.