Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Antalová: Dítětem bych už být nechtěla, líbí se mi stárnout

aktualizováno 
Říká o sobě, že má cikánskou duši. Když cestuje z Brna do Prahy na natáčení Pojišťovny štěstí, doprovází ji v autě vždy nejméně jeden člen rodiny. Herečka Alena Antalová totiž kojí čtyřměsíční Elenku a s dvouletou Alenkou v seriálu i hraje.

Alena Antalová - "Čím jsem starší, tím je mi na světě líp." | foto: Lucie RobinsonMF DNES


ALENA ANTALOVÁ ODPOVÍ ON-LINE DNES OD 12 HODIN ZDE

Tvrdí, že život se jí opravdu začal líbit až od Kristových let. Po letech hledání totiž konečně našla svého Pepu a mohla si začít plnit sen o velké rodině.

Kolik vlastně ještě chcete mít dětí?

Tyhle věci není radno plánovat, ale čtyři děti si představit dovedu. Už teď je nás plný dům, žije s námi ještě manželův sedmnáctiletý syn. Pepa je šťastný, že se nebráním dalším dětem, nevadí mu, že dělá chůvičku. A já jsem ráda, že je všechny můžu brát s sebou na natáčení.

Měsíc po seznámení s budoucím manželem jste otěhotněla. To jste poznala v tak krátké době, že právě s ním chcete mít rodinu?

Poznala jsem to hned. I když jsem za život chodila tak s čtyřmi pěti kluky a vždycky jsem myslela, že je to nafurt. U Pepy jsem ale měla po prvním setkání dojem, že ho znám celý život.

Kde se herečka seznámí s majitelem stavební firmy?

Nás svedla dohromady kamarádka, u které dělal plot. Ona je taková žena činu. Nakonec dosáhla toho, že jsme se setkali. Tehdy jsem zrovna potřebovala přestěhovat sedačku z Ikey a on měl velké auto. Přišel se synem a už to mě dostalo, jak jsou ti dva sehraní. Jak si rozumí. Bylo znát, že kluk chce být jako otec – stejný řetízek, stejnou koženou bundu. Já jen koukala, jak u krbu montují tu sedačku, a byla z toho paf.

A za měsíc už jste čekali Alenku, že?

Nepopírám, byl to fofr. Potkala jsem dva správné kluky se psem a nastěhovala se k nim.

V té době jste už za sebou měla třicítku. Nesouvisela rychlost vašeho vztahu třeba s tím, že jste už začala přemýšlet o dítěti?

Já věřím tomu, že co má přijít, nakonec přijde. V té době mi táhlo na třiatřicet a trošku jsem se začala znepokojovat. Máma pořád mluvila o vnoučatech. Říkám si, smůla, žádný chlap na obzoru, kdy já ty děti budu mít? Toužila jsem potkat normálního chlapa, který není z oboru a zároveň nebude mít problém s mým zaměstnáním.

A nemá ho?

Je to ještě mnohem lepší. Než jsme se poznali, byl v divadle všeho všudy tak jednou, kdysi se školou, teď mě tam tahá on. Úplně mu propadl. Nikdy prý netušil, jak to může být napínavé, že mu potečou slzy, bude se bát. Nikdy nemyslel, že se tohle všechno dá v divadle zažít. Jezdí tam se mnou, stará se o holčičky. Je z nich naměkko. Jsme taková cikánská rodina, pořád migrujeme z Brna do Prahy, Bratislavy a zpátky, ale on si to může v práci zařídit. Pepa je hrozně laskavý člověk.

Nevadí mu, že teď tak trochu dělá chůvu? Má nějaké vlastní cíle?

To se musíte zeptat jeho. Má firmu, která se specializuje na oplocení, a jistě by byl rád, kdyby byla větší. Dělá dobře svou práci, umí vydělat peníze, ale naštěstí není žádný workoholik. Má dost sebevědomí, aby se nebál, že mu spadne hřebínek z hlavy, když bude dělat něco pro rodinu. A dělá toho hodně, například skvěle vaří a je schopen vymyslet a udělat úžasná jídla.

Jak vás tak poslouchám, Pepu by se hodilo naklonovat. Má vůbec nějakou špatnou vlastnost?

Neumí kojit. Nenapadá mě nic, co by mi opravdu lezlo na nervy. Já vím, že není nic horšího než říct o chlapovi, že je hodný, jenže on je. A navíc takový sexy kluk. Holky úžasně zvládá a bral by klidně tři, je taky z početné rodiny. Já jsem po tátovi trošku líný člověk, a když některá holčička něco chce, on je u ní spíš. Narodily se nám dvě "Šípkové Růženky", které jenom spí a usmívají se. Zatím jsou jako přes kopírák, jedna jako druhá. Uvidíme, co z nich vyroste.

A jak vycházíte s nevlastním synem?

Mladý Pepa je taky prima, s otcem jsou na sebe navázaní. Jeho rodiče se rozešli, když mu bylo tak dvanáct třináct. Teď studuje na soukromé střední škole. Má dobrou hlavu, ale momentálně trošku lajdačí, nicméně já do toho nechci zasahovat. Mému Pepovi říkám – u holek to všechno uhlídám, ale tady se držím zpátky. Nechci, aby mi někdy řekl, ať se do toho nepletu. Má přece svou maminku.

Který z těch vašich kluků před manželem byla nejvážnější známost?

Každá. Třeba hodně vážné to bylo s Jirkou Berouskem, který už teď stojí v čele cirkusu. Rok a půl jsme za sebou jen jezdili a já cítila, že takhle to nestačí. Cirkusáci jsou takové divoké romantické duše, berou svou práci jako rodové poselství, nemůžou se z něj vyvázat. Jednou ve vlaku z Bratislavy do Brna mi to docvaklo – jediná cesta je, že já musím za ním. A tak jsem šla. Víc než rok jsem jezdila s cirkusem.

A co jste tam dělala?

Prodávala jsem lístky v kase, pak jídlo v bufetu. Když jednou zdrhnul klávesák, Jirka povídá – ty jsi chodila osm let na klavír, tak běž nahoru a hraj. Dali mi livrej a já hrála v cirkusové kapele. Jirka dělá všechny drezury. S koňmi, slony, je výborný jezdec i žonglér. Chtěl mě taky něco naučit, jenže nejsem moc cirkusový typ. Koní se bojím a žonglování mi taky dvakrát nešlo. Ale jinak jsem byla ta správná žena z maringotky, která běží tomu svému každé ráno koupit čerstvé rohlíky, uklízí mu a pere.

To jste chtěla skončit s herectvím?

Bylo to domluvené tak, že ten život zkusím, a když zjistím, že mojí cestou je rodit cirkusáky, tak zůstanu. Jenže to dopadlo jinak. Přišla chvíle, kdy se mi po herectví najednou hrozně zastesklo. Vybavily se mi ty úžasné chvíle, když se postavíte na jeviště a zazpíváte s velkým orchestrem, to se nedá vypovědět. Já tu práci zkrátka hrozně miluju.

Pochopil to?

Ne, nemohl uvěřit, že nemám jiného chlapa. To bylo asi před pěti lety, já už měla rozjetou hereckou kariéru. Jednou, to jsme zrovna tábořili ve Dvoře Králové, se mi dostal do rukou časopis, kde byl rozhovor s Petrou Špalkovou. Povídala tam, kdy má jakou premiéru, a tehdy červíček poprvé zahlodal. Paní Berousková to věděla dopředu. Hned zkraje se mě narovinu zeptala, jestli si uvědomuju, že nejsem žena pro Jirku. Je to skvělá dáma, taková česká Sophia Loren, krásná a chytrá. Prožila jsem s nimi opravdu romantický kus života.

Nevadilo vám to věčné cestování?

To bylo drsné, po čtyřech dnech se pořád někam přemísťovat, balit. Ale oni mají v maringotkách absolutně všechno, i když malé. Prostě luxus včetně vířivé rohové vany.

Rozešli jste se v dobrém?

Nakonec ano. Někomu to může připadnout zvláštní, ale skoro se všemi bývalými láskami dobře vycházím a máme se rádi napořád. Jirka byl i na mé svatbě, zná moje děti. Bylo legrační, jak se zpočátku furt snažil najít na Pepovi nějakou chybu. Nakonec musel uznat, že to jde těžko, a teď jsou kamarádi, telefonují si.

Od té doby se váš život hodně změnil. Dostala jste cenu Thálie, hrála jste v několika televizních seriálech. Užíváte si svůj úspěch?

Cenu Thálie jsem dostala ještě před mým cirkusovým extempore. Pořád ale platí, že u mě je na prvním místě rodina. Nikdy jsem seriálovou hvězdou být nechtěla, nějak se to samo zvrtlo. Nechci žít žádný VIP život, nemám ráda protekci. V seriálech nehraju kvůli penězům. Já nejsem materiálně založený člověk. Netoužím po diamantech ani po kožichu. Četnické humoresky i Pojišťovnu štěstí jsem vnímala jako zajímavou práci, scénáře byly dobré a lidé kolem hrozně prima.

V Pojišťovně ale vaše těhotenství přivodilo komplikace. Jak to ve štábu vzali?

Dobře. Režisér Adamec je velice pružný, kvůli Alence se část scénáře přepsala a já otěhotněla i v Pojišťovně. Nakonec tam hraju se svou vlastní dcerou, bylo to tak nejjednodušší, mohly jsme být alespoň spolu. Když jsem přišla do jiného stavu podruhé, už jsem za panem Adamcem pro jistotu poslala Pepu. Oba to zvládli.

Vy sama jste se prý objevila ve filmu už jako čtrnáctidenní miminko. Jak jste k tomu přišla?

To je pravda. Moje maminka vystudovala na FAMU filmovou produkci. Jednou do filmu Třináctá komnata potřebovali nějaké dítě. Objevila jsem se tam nahatá v posteli. Považte, ve čtrnácti dnech už tak choulostivou scénu! Ten film se točil v Bratislavě a my po něm teď s rodiči pátráme.

Pocházíte z Bratislavy, rodiče jsou Slováci?

Po tatínkovi jsem Slovenka, ale maminka je Češka, občanství mám to i to. Do osmnácti let jsem žila v Bratislavě, pak jsem odešla na brněnskou JAMU studovat muzikál. Moji rodiče teď žijí dočasně v Kanadě, kde tatínek pracuje jako chemik, a zimu tráví v Bratislavě. Teď, co jsou děti, nám s nimi pomáhají. V zimě to máme ošetřeno nejlíp, protože Pepa bývá víc doma a rodiče jsou po ruce.

Jste patronkou brněnského Klokánku. Setkala jste se tam i s týranými bratry z takzvané kuřimské kauzy?

To víte, že je znám. Jsou to bezva kluci, máme se rádi. Ona je každá kauza příšerná. I ostatní děti, které tam jsou, mají smutné osudy. Klokánek má ale výborně vymyšlený systém. Já vždycky špatně snášela různé návštěvy dětských domovů a ústavů. Kluci a holčičky tam měli v očích hrozný smutek. Nejsem typ, co chodí stříhat pásky, snažím se těm dětem dát kus lásky. Třeba mě napadlo, že určitě nikdy nedostaly dopis, tak jsem v létě, když byly na táborech, sedla a dva dny psala dopisy. Jasné, že nemohly být stejné, protože ty děti si to ukážou.

Co jste jim napsala?

Hlavně to, že je mám ráda a jsem tu pro ně. Chtěla bych dětem vrátit víru, že se ten jejich zlý osud podaří přerušit. Dětství je totiž hrozně těžká doba. I pro děti, které vyrostou v dobré rodině.

To není zrovna obvyklý názor. Vy snad na dětství nevzpomínáte ráda?

Já jsem šťastná, že už ho mám za sebou. I když pocházím z bezvadné rodiny a nikdy se mi nestalo nic zlého.

Kde jste k takovým pocitům přišla?

Myslím, že děti mají svoje veliké problémy, které se dají srovnat s trápením dospělých. V noci na ně taky přijdou běsy. My velcí si hodně věcí dovedeme rozebrat a zdůvodnit, ale oni ne. Alenka se tuhle například srdceryvně rozplakala, když viděla, že kamarád Lukášek čurá jinak. Postavila se k záchodu a marně to zkoušela. Nebyla jsem stavu jí to vysvětlit. Zkrátka děti mají opravdové bolesti zevnitř dušičky a jsou jim vystaveny bez milosti.

Myslíte, že ani dobří rodiče ty starosti neumějí rozehnat?

Snad ano, ale máma nebo táta nejsou s dětmi pořád a ony jsou ve světě často ztracené. Vím to podle sebe. Čím jsem starší, tím je mně na světě líp.

Věk kolem dvaceti byste nebrala?

Ježíšmarjá, jen to ne. To byly roky plné trápení s láskami. Scházení a rozcházení bylo krásné, ale zároveň hrozné. Doufám, že tohle už se mě týkat nebude. S věkem se věci vyjasňují, člověk se srovnává se světem. Víc unese. Mně se líbí stárnout, ráda se dívám na obličeje starších žen. V těch jejich vráskách je vidět všechno, co zažily. Je báječné, že během života na hodně věcí můžeme přijít. Ale přitom si stejně přeju, aby moje děti dokázaly žít svůj život stejně intenzivně a pravdivě jako já. Se všemi propadáky a radostmi.

Tak schválně, co víte teď a nevěděla jste třeba před pěti roky?

Řadu věcí. Hlavně, že všechno má nějaký důvod, smysl. Nevadí, že ho zatím ještě neznám. Třeba taková konkrétní věc – při prvním porodu jsem si myslela, že umřu. Že tu bolest jednoduše nevydržím a děťátko tady zůstane bez maminky. Řítíte se tou strašnou lavinou a nevíte, kdy to skončí. Nechápala jsem to strašné utrpení a zaskočilo mě, že se s ním pojí tak krásná věc.

Při druhém porodu to bylo lepší?

Nebylo, ale už jsem věděla, že tu bolest přežiju, že je to bohužel normální. Myslím, že kdyby šel porod zastavit jako příliš drsný film, tak je nás na světě třetina.

Připadáte mi vyrovnaná a šťastná. Už jste si splnila všechna přání?

Dobře si uvědomuju, že se mi dostalo obrovských darů. V tom, že jsem potkala Pepu, že máme dvě zdravé děti. Nic z toho totiž není samozřejmost. Já si třeba nikdy nedovolila přát si holčičku nebo kluka, vybírat si pohlaví mi přijde hrozně neskromné. Vždyť při zplození a narození potomka číhá tolik úskalí! Je veliké štěstí, když se to správně pomíchá a děťátko je zdravé.

Na co se letos nejvíc těšíte?

Máme jeden bezvadný plán. Rádi bychom s rodinou vyjeli na takovou větší cestu. Povinnosti v seriálu mi skončí v červnu, v září chceme vyrazit z Kalifornie přes celou Ameriku do Kanady k rodičům. Pepa miluje harleye, takže by chlapi vyjeli na chopperu a my s dětmi za nima v karavanu jako stíhačky. Plánujeme vyrazit z Los Angeles, na chvíli zaparkujeme u Pavlíny Moskalykové a pak si to namíříme na sever.

Vy chcete vzít dcery na takovou cestu?

No a proč ne? Jen ať si zvykají. Já jsem ráda v pohybu a nejsem fixovaná na místo. Je mi dobře tam, kde jsou se mnou moji blízcí. A doufám, že oni to mají stejně.

Autoři: ,




Nejčtenější

Salma Hayeková (Londýn, 5. prosince 2016)
Ve svém věku už nemusím vypadat dokonale, je to výhoda, říká Hayeková

Herečka Salma Hayeková (50) nikdy nepodléhala hollywoodským trendům a nesnažila se mučit v posilovně jen proto, že to je zrovna v kurzu. Pro svou postavu toho...  celý článek

V Primarku se můžete od hlavy až k patě obléci jako Harry Potter.
Vzhůru do Bradavic. Řetězec nabízí kolekci inspirovanou Harry Potterem

Fanoušci malého čaroděje slaví. Svého hrdinu mohou konečně mít doma prostřednictvím nové kolekce oblečení, papírenských a bytových doplňků, kterou nabízí...  celý článek

Ilustrační fotografie
Osm fyzických příznaků úzkosti. Bušení srdce, teplota i brnění nohou

Projevy úzkosti mohou být velmi pestré. Od klasických jako neklid, bušení srdce, motání hlavy nebo třes rukou až po ty méně obvyklé, které leckdy překvapí.  celý článek

Make-up ve stylu Disneyho snímku Zloba – Královna černé magie.
Vizážistka kreslí na obličej pohádkové bytosti z Disneyho filmů

Lví král, Kráska a zvíře nebo Královna Zloba, to jsou tváře, které si dokáže namalovat umělkyně z Irska. S make-up umí doslova zázraky.   celý článek

Cara Delevingne (Los Angeles, 17. července 2017)
Delevingne: V pubertě jsem nedávala najevo emoce a byla jsem osamělá

Herečka a modelka Cara Dlelevingne (25) si postěžovala na období svého dospívání. Protože nechtěla odhalovat svou sexuální orientaci, bývala hodně uzavřená a...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Pořád stloukám rozpočet, aby děti mohly do školek a školy, říká máma

Pomozte rodinám v nouzi a nasbírejte kilometry během nebo chůzí na akci Teribear hýbe Prahou.  celý článek

Katherine Heiglová (Los Angeles, 16. září 2014)
Bála jsem se, že neshodím 23 kilogramů z dob těhotenství, říká Heiglová

Herečka Katherine Heiglová (38) v těhotenství přibrala necelých 23 kilogramů. Původně si myslela, že nepřekoná hranici 15 kilo, ale nakonec to bylo přes...  celý článek

Zpěvačka s spisovatelka Natálie Kocábová při rozhovoru pro OnaDnes.cz
Natálie Kocábová: Asi už nebudu chlapům tak věřit

Protekční dcera, tak se na ni léta pohlíželo. Aby ne, když ji otec v patnácti vtáhl do showbyznysu. Ale jako by se z toho vymanila. Natálie Kocábová už sama za...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

Konec svatebního kýče: svatební účesy pro rockerky a hipsterky
Konec svatebního kýče: svatební účesy pro rockerky a hipsterky

Posloucháte tvrdou muziku a v ničem se necítíte lépe, než v okovaných botách a punkovém číru? Tak to pak bude romantický drdol s růžičkami tabu i na vaší svatbě... celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Mnoho podobných jich je na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.