Poruchy příjmu potravy neničí život jen dospívajícím dívkám či mladým ženám, ale přesouvají se do nižších věkových kategorií. Trpí jí už i malé děti do deseti let. "Poruchy příjmu potravy se vyskytují od útlého dětství až do dospělosti," potvrzuje lékařka Petra Uhlíková z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty v Praze.
Jsou to psychická onemocnění. To znamená, že od určitého stádia chování spojené s anorexií či bulimií nemocný člověk není schopen ovládat, ani se sám bez pomoci druhých nemoci zbavit.
Mentální anorexií trpí na celém světě až jedno procento mladých dívek, bulimie je rozšířenější, postihuje 1 až 3 procenta mladých dívek. "Některá kritéria mentální bulimie splňuje v České republice až patnáct procent dospívajících," vyčísluje psychiatrička.
Kritický je věk dospívání
Anorexie a bulimie jsou sice z hlediska věku typickou diagnózou dospívajících, ale nejsou výjimečné ani pacientky z prvního stupně základní školy. "Moje nejmladší pacientka začala odmítat jídlo už v pěti letech s cílem udržet si váhu kvůli sportu," varuje psychiatrička.
Kritický je podle ní hlavně věk dospívání, kdy probíhají velké tělesné změny a zároveň také velké změny v myšlení a vytváření sebehodnocení.
S tím souhlasí i primář Dětské psychiatrie Fakultní nemocnice v Motole Jiří Koutek. "Anorexie, respektive poruchy příjmu potravy, k dětské a dorostové psychiatrii patří, protože nejčastější začátek onemocnění je kolem 14. a 15. roku a pak kolem 17. roku. Setkáváme se často s tím, že onemocnění nasedne na přirozeně se měnící tvar těla z dětského na dívčí, a to dívku znepokojí, má obavu z nadváhy," vysvětluje primář Koutek.
Varovné příznaky* Pokles nebo stagnace váhy v době, kdy by dítě mělo růst a přibývat. |
Stejně tak k adolescentnímu věku patří i pocity nejistoty, které zahrnují vlastní vzhled. Právě v této době jsou dospívající zvýšeně citliví na jakékoli hodnocení okolím, mají tendenci srovnávat se s různými vzory. "Hodnocení i srovnávání probíhá častěji v rovině vnějších kvalit, tedy vzhledu, váhy, materiálního zabezpečení a společenské úspěšnosti," míní Uhlíková.
Spouštěčem může být chronický stres
Poznámky týkající se vzhledu a případné nadváhy bývají ale pouze spouštěčem, faktorů prý bývá více. K těm nejčastějším patří kromě pohlaví, věku a osobnostních rysů také nepříznivé životní události.
"Poruchami příjmu potravy onemocní ženy asi desetkrát častěji než muži. Rizikovými osobnostními rysy jsou impulzivita a perfekcionismus. Významný může být chronický stres, například vleklé spory mezi rodiči, soupeření se sourozencem nebo neadekvátní tlak, například požadování vyššího výkonu v oblasti studia nebo sportu, než je dítě schopné nebo ochotné dosáhnout," vyjmenovává doktorka Uhlíková.
Třetina pacientů se vyléčí
V období dospívání patří anorexie a bulimie k třetímu nejčastějšímu psychiatrickému onemocnění, s úmrtností dvakrát vyšší ve srovnání s ostatními psychiatrickými pacienty a desetkrát vyšší v porovnání se zdravou populací.
"U dětí jde o závažnou diagnózu, která může mít trvalé následky v oblasti psychosomatického vývoje a reprodukčních funkcí, úmrtnost při těchto poruchách v dětském věku je tři procenta, celkově umírá na poruchy příjmu potravy pět až deset procent pacientů. Jedna třetina se vyléčí po první epizodě onemocnění, u jedné třetiny se epizody nemoci vracejí opakovaně a asi dvacet procent pacientů má chronický průběh onemocnění," říká Uhlíková.
Úspěšnost léčby podle jejích slov závisí na tom, jak dlouho porucha trvá a jak je nemoc intenzivní. Obecně prý platí pravidlo, že čím je kratší doba nemoci, tím snáze se léčí.
"Hodně závisí také na motivaci pacientů k léčbě,. Podobně jako u závislostí na návykových látkách nemáme možnost vyléčit toho, kdo léčbu odmítá. Proto má u dětských pacientů s malou motivací lepší výsledky intenzivnější a direktivnější léčba," podotýká Uhlíková s tím, že právě u mladších pacientů je nejúčinnější hospitalizace, protože její výhodou je vytržení z domácího prostředí, kde ani pacient, ani rodiče nezvládají nejen jídelní patologii, ale také své emoce a vzájemnou komunikaci.
Vícerodinná skupinová terapie má úspěšnost až 90 procent
"V rámci režimové terapie je přesně strukturován čas a dodržování pravidel včetně učení, psychoterapeutických aktivit, spánkového a jídelního režimu, návštěv, telefonátů a dalších aktivit. Postupnými kroky se dosahuje přiměřeného jídelního režimu a odpovídající hmotnosti. K novým směrům v léčbě adolescentů s poruchami příjmu potravy patří vícerodinná skupinová terapie. Úspěšnost této metody je vysoká, uvádí se, že 60 až 90 procent pacientů je dlouhodobě zcela vyléčeno," tvrdí Uhlíková.
Jaké hrozí potížePoruchy příjmu potravy Jde o okruh onemocnění, kam patří mentální anorexie (odmítání jídla), bulimie (záchvaty přejídání a zvracení) a také přejídání spojené s jinými psychickými poruchami, například se stresem. U poruch příjmu potravy (zkráceně ppp) jsou typické obavy z tloušťky, manipulace s jídlem sloužící ke snížení hmotnosti a zkreslené vnímání vlastního těla. Jde o psychická onemocnění. Nemoc bývá doprovázena ztrátou zájmu o kontakt s vrstevníky (především u anorexie) i nesoustředěností a náladovostí. Středem zájmu se stává jídlo a vlastní postava. Mentální anorexie Nemoc nastupuje nejčastěji v pubertě a adolescenci, postihuje v 95 procentech dívky. Vyznačuje se: Záchvatovité přejídání Nemoc postihuje obě pohlaví a může se rozvinout od dospívání v podstatě v jakémkoliv věku. Častou příčinou bývá nevyvážené stravování, které může být způsobeno také různými redukčními dietami. Častým důsledkem bývá přibírání na váze, deprese, nespokojenost s vlastní osobou. Porucha se vyznačuje: Mentální bulimie Nemoc postihuje především dívky a ženy ve věku dospívání. Vyznačuje se: |
