V patnácti vážila sedmatřicet kilo. "Z těch let si nepamatuju nic, než že jsem snědla rajče, suchar a někdy jsem si dala ještě navíc jablko. Ale z toho už jsem měla depresi," říká herečka.
"Začalo to banálně. Moje sestra byla nemocná, měla zlomenou nohu s řadou komplikací, a já najednou měla pocit, že mi rodiče nevěnují tu správnou pozornost. Tehdy jsem zhubla dvě kila a oni logicky zareagovali a ptali se mě, co se děje, jestli mě něco netrápí, a v mé pubertální hlavě se zrodila myšlenka, že touto cestou bych na ně mohla," vzpomíná.
"Řekla jsem si, že musím zhubnout tři kila, a když jsem je měla dole, naplánovala jsem si další čtyři, pak že už bude všechno dokonalé... Začal koloběh, který nešel zastavit, a nebylo cesty ven. Měla jsem pocit, že musím být naprosto dokonalá a zároveň hubená, jinak že mě nikdo nebude mít rád."
Hana zhubla na kost a vypadávaly jí vlasy, ale nepřipadalo jí, že je něco špatně. "V tom je právě anorexie tak zákeřná, protože já měla pocit, že mi všichni lžou, že mi závidí, že dokážu mít silnou vůli a oni ne. Že se proti mně spikli, abych byla tlustá," vysvětluje Hana Vágnerová.
"Pro mě to bylo strašné období, které bych nikomu nepřála, proto jsem úplně alergická, když slyším někoho, jak říká holce v pubertě, že má velký zadek. Ten člověk si vůbec neuvědomuje, co tím může způsobit."
Svět modelingu je krutý
Půvabná herečka působila také jako modelka. "Přičichla jsem k tomu kolem patnácti šestnácti let, kdy jsem měla velikost 34, tím pádem jsem měla pro tuhle práci naprosto ideální velikost. Anorexii tam mají snad všechny holky," prozrazuje. "To prostředí je vážně kruté, rivalita obrovská a chce se po vás něco, co sama neovlivníte. Najednou je vám o dva roky víc a vidíte, že nedostanete práci, protože vám všichni bez obalu řeknou, že v osmnácti už jste na tu práci stará."
Hana Vágnerová brala však modeling jen jako brigádu, je prý spíš studijní typ. Po maturitě ji přijali na vysokou ekonomickou školu, na DAMU i na matematicko-fyzikální fakultu, ona ale nakonec zvolila nejmenší jistotu: herectví. "Mám ráda volnost, kdy nemusím chodit každý den do stejné práce, byť je za tím nejistota," vysvětluje. Láká ji také vyjet na nějaký čas do zahraničí. "Klidně bych pracovala za barem. Chtěla bych si zdokonalit svoji španělštinu, abych si v ní jednou mohla zahrát," prozrazuje své plány.
Nejsem žádná hvězda
Zatím si Hana ve svých devětadvaceti letech nepřipadá moc známá. Občas prý slyší: "Hele, to je ta herečka s pihou." Ale není to tak často. "Známou z vás udělají titulní strany magazínů a počet rolí v seriálech, ale to ještě neznamená, že jste dobrá. Nevadí mi, že jsem "Ta s tou pihou". Nechám si ji, i když slyším, že na kameře vypadá špatně."
Čtěte v pondělním
magazínu ONA DNES
Co prozradila o svém bývalém příteli, srbském režisérovi, se kterým prožila sedm let? Proč jejich vztah zkrachoval? Jak snáší castingy, kde si herci připadají jako na trhu? A proč se začala učit rusky, si přečtěte v pondělním magazínu Ona Dnes.
