Alena Antalová - "Čím jsem starší, tím je mi na světě líp." | foto: Lucie Robinson, MF DNES

Alena Antalová: Mít tři dcery, to by byla fakt frajeřina

  • 16
Má už tři děti a po roční mateřské přestávce se zase vrací na brněnské jeviště, začíná zkoušet titulní roli v muzikálu Hello, Dolly! "Říkala jsem, že zaskočím, jen když bude nějaké představení hořet," směje se sedmatřicetiletá blondýnka.

Ladí nějak herečka na mateřské formu?
Tréninky spočívaly zejména v kojící dietě, po porodu jsem přibrala bezmála dvacet kilo. Hlas přestávku nepocítil. Zpěv je hodně spojený s psychikou a tím, jestli je vám v životě dobře nebo ne. Nebrala jsem žádné kondice. Mateřství pomáhá v sebevědomí, i když na sebe ženská na mateřské nemá většinou čas.

Jako trojnásobná matka toho někdy musíte mít dost. V čem vás mateřství nejvíc zaskočilo?
Nabízí se všechno svalovat na děti. Jenže když jsem je neměla, cítila jsem se paradoxně utahanější. Čím víc dětí, tím mi přijde, že to líp zvládám.

Před časem jste mi řekla, že děti byste brala i po dvou. Číslo tři tedy není konečné?
Nevím, jestli přesvědčím manžela. Stala se mi taková zvláštní věc. Já už se za to svému synovi omluvila. Když jsem totiž nosila Janíčka v břichu, paradoxně jsem se těšila už na čtvrté dítě. Bylo to možná tím, že to bylo zatím nejtěžší těhotenství. Potom se Janík narodil a mně spadla brada. Ptala jsem se ho: Proč si mi neřekl, že jsi byl v břiše právě ty? Já bych se ničeho nebála. S tímto chlapečkem se prostě nevidíme poprvé.

To zní jako slova vyznavače reinkarnací nebo nějaké čarodějky. Své dvě dcery jste už také potkala, než se narodily?
Vůbec ne. To se mi stalo až s chlapečkem. Navíc obě holky se mi po narození hrozně nelíbily. Nedala bych je sice za nic na světě, ale vypadaly jako Japonci. Malé, tlusté, ani ty oči jim nebyly vidět. Nepatřila jsem k euforickým matkám. Z obou se vyklubala hezká děvčátka.

Psychologové tvrdí, že je nevýhodné být nejmladším bratrem starších sester. Nikdy jste si neříkala, že první měl být Jan?
Ale já mám vyvdaného syna už z prvního manželova kola. A tomu je devatenáct. Mysleli jsem i teď, že to bude holčička. Mít tři dcery, to by fakt byla frajeřina. No a já bych si klidně představila další, Josefínu nebo Josefii. To jsou nádherná jména.

Co je nejtěžší na tak velké rodině?
Hlavně vydržet s nervy. Důležité je, aby se nekřičelo. A to si holky už občas docela vymýšlejí, co se bude papat a v čem se půjde ven. Ale opravdu jsem to měla bez dětí těžší.

Čtěte v magazínu DNES

Alena Antalová

Proč nikdy neuvažovala, že by opustila Brno? Jaká herecká nabídka by ji udělala radost? Proč nenosí snubní prstýnek?