Všechny nadšeně odhalují nohy stažené černými síťovanými punčochami a bílé, červenou stužkou olemované řádkované bombarďáky, stejně jako bujné poprsí. Vše zakončí tradiční roznožkou jako v Moulin Rouge.
Takto sbírá slávu po celém Moravskoslezském kraji skupina dam v nejlepším věku, které si říkají Mažoretky z Horní Lhoty. Devět z nich si přitom už užívá zaslouženého důchodu, dvě jsou zatím jen čekatelky.
Jejich věkový průměr je jednašedesát let a váhový součet dává dohromady 920 kilogramů. Po dlouhém naléhání prozradily, že výše jejich honorářů se pohybuje někde mezi Karlem Gottem a potulnými komedianty. Přestože jejich proporce právě neodpovídají představám módních návrhářů, jsou ozdobou plesů i soukromých večírků a jejich věhlas už dorazil i do Prahy
Spojuje je humor
To hlavní, co tyto dámy znalé světa spojuje, je smysl pro humor a dobrá nálada. I když jsou spolu již šestou plesovou sezonu, ještě se ani jednou nepohádaly. „Nikdy bychom takového úspěchu nedosáhly, nebýt naší dvorní švadleny Věry Čončkové. Ta nám navrhuje a šije veškeré kostýmy, které si vymyslíme. S látkou obvykle problém není, ale sehnat ke kankánové sukni stejná vykrojená tílka, zvláště velikosti XXXL, už problém byl,“ postěžovala si Hana Havelková, šéfka souboru, scenáristka i choreografka v jedné osobě. „Však taky neukazujeme žádné silikony, vše z darů naší země,“ zažertovala její kolegyně Irena Ondrová.
Jak prozradily, nejvíce času ztratily hledáním jedenácti párů stejných bot. „Prošmejdily jsme i polské trhy a pořád nic. Nakonec nás zachránil vietnamský prodejce na svinovských mostech. Když jsme viděly krabici plnou těch správných bot, zajásaly jsme. Jenže všechny byly levé. Ale šikovný obchodník do dvou dnů obstaral i pravé. Navíc jsme ušetřily. Za boty jsme daly padesát korun a za červené tkaničky třicet,“ prozradila její sestra Eva Agelová.
Zatímco v běžném životě tyto vitální ženy ošetřují staré rodiče a hlídají vnoučata, jednou týdně se trhnou a odcházejí do místní hospody nebo sokolovny. Tam vymýšlejí, čím pobaví ty druhé příští sezonu. Lidé v Horní Lhotě si už na to tak zvykli, že když pořádají akci myslivci nebo hasiči, pokaždé zamíří za nimi, aby je pobavily. Už jim tleskal i těškovický farář.
„Samozřejmě, že se najdou i závistivci, co se na ně dívají svrchu. Obvykle to jsou lidé, co sami nic nedokázali. Já jim ale fandím, i když nemám odvahu s nimi vystoupit. Raději pomáhám jako maskérka. Je obdivuhodné, jak zvládnou postarat se o rodiče a ještě cvičit na vystoupení,“ přiznala Naďa Václavíková. Nic nenamítá ani manžel jedné z mažoretek. Naopak vypomáhá jako řidič. „Napřed se na to daly obě sestry a pak přemluvily i mou ženu. Zatímco ona chodí nacvičovat, já mám aspoň čas zajít si s chlapama na pivo,“ přiznal Zdeněk Hrbáč.
Korpulentní labutě v pamperskách
A tak akční babičky na plese turistů předváděly módní přehlídku ve stylu co půda dala a vznikla postava vesnické babky v barchetových šatech, zástěře a nefalšovaných štrumbandlích (podvazcích) z růžové gumy v podání Aničky Drozdkové. Hned vzápětí se tyto šedesátileté dámy při těle pustily do promenády v plavkách, pochodovaly v minisukýnkách jako mažoretky nebo secvičily kompletní spartakiádu včetně sestavy vojáků a matek s dětmi. Pak přišel nápad zatančit Labutí jezero a bábinky cupitaly po špičkách v bílých punčocháčích s kratinkou sukýnkou ušitou ze záclon.
„Když mě napadlo, že z ní budou necudně vyčuhovat kalhotky z originálních pampersek, chtěly mě ženské napřed vyhodit. Teď je to skoro nejžádanější číslo na soukromých večírcích a kalhotky jsou navíc hodně praktické. Vydrží i dvacet vystoupení,“ přiznala Havelková. Na jedné party pořádané na kravařském zámku splnily životní sen i jednomu z organizátorů oslavy. „Tančil s námi v černém trikotu a kuklou na obličeji jako černá labuť,“ prozradila šéfová souboru.
Začínaly v sukni z prostěradla
Své první vystoupení v roli mažoretek absolvovaly před pěti lety v klubu důchodců. „Hůlky nám vysoustružil místní stolař ze dřeva, sukni jsme si každá spíchla z prostěradla a k tomu jsme měly pánské sako od manžela a černé kozačky, jaké kdo měl doma. Vše korunovala bílá lodička fasovaná od kuchařek. Myslely jsme si: jednou to odpochodujem a tím to zhasne,“ doplňuje její sestra Eva Agelová.
Jenže korpulentní dámy pochodující v krátkých sukýnkách a zpočátku velmi neuměle kývající hůlkami měly úspěch. Lidé se bavili a žádali opakování. A tak vystoupení přibývalo a jak postupně nabývaly jejich pohyby na profesionalitě a rostla jejich sláva, musely změnit i kostýmy. „Už nám je šije švadlena a každá máme na míru šité bílé kožené kozačky. Všechno, co vyděláme, vrazíme do nových kostýmů. Jinak nás šéfová drží zkrátka, ani pivo nám nekoupí,“ postěžovala si Anička Drozdková.
Na akce svých podnikavých žen si zvykli i jejich manželé a jejich nepřítomnost poznají podle chybějící tašky s kostýmy. Vše nakonec vystihla Libuše Nováková: „Užijeme si legrace, dostaneme se mezi lidi a když vidíme, že se lidé baví, bavíme se dvakrát. Hlavně zapomínáme stárnout,“ řekla.
