Díky roli v Antonioniho Zvětšenině byla tehdy již poměrně známou tváří. Hrála jednu z bezejmenných dívek navštěvujících fotografický ateliér hlavního hrdiny a ve scénáři měla napsáno pouze: blondýna. Ve Zvětšenině odhalila více než kterákoli herečka před tím - nahé lůno. Film vyvolal skandál.
Konečně skandály se táhly životem Jane jako dlouhá šňůra. Žila tak trochu život svých hrdinek - vdala se, ještě neměla ani osmnáct, za skladatele filmové hudby Johna Berryho. Vztah netrval dlouho. V roce 1968 vystoupili na pařížském letišti a ocitli se uprostřed revoluce. John zakrátko odešel do Hollywoodu, jak se později ukázalo, za jinou kráskou. Jane zůstala v Paříži s maličkou dcerkou Kate. Vlastně už tehdy tušila, že se její vztah rozpadá. Šok z toho, že ji Barry opustil kvůli jiné ženě, jí pomohl překonat Serge. Přišel jí od cesty právě včas. Vše v jejím životě se jakoby mávnutím proutku změnilo. Stala se zcela jinou ženou. Díky lásce začala sama tvořit.
"Nepamatuju si ho bez drinku v ruce. Náš vztah byl tvořivý, ale také destruktivní. Cítil potřebu se ničit, aby se mohl znovu obnovovat a tvořit. Říkal také, že se ničí, aby naše láska trvala navždy. Byl romantik," vzpomíná na bývalého partnera, hudebního skladatele a bohéma Serga Gainsbourga.
"Je t'aime ..."
Mladičká herečka a o osmnáct let starší umělec byli oblíbeným párem pro pařížské bohémy. Zamilovaný Gainsbourg tehdy vytáhl ze zásuvky téměř zapomenutou písničku "Je t'aime ... Moi non plus". Nahrál ji rok předtím s herečkou Brigitte Bardot, ale ta odmítla zveřejnění. "Je t'aime" odstartovalo kariéru Jane Birkinové. Ačkoli píseň někteří označili jako hudební kýč, způsobila svého času revoluci. Objevila se v době, kdy Beatles vydali avantgardní "White Album" a o něco později Jimi Hendrix demoloval svou kytaru na festivalu ve Woodstocku při americké hymně. A číslo Gainsbourg a Birkinová považují hudební kritici za stejnou revoluci provokující masový vkus.
Singl vyvolal doslova bouři. Erotické zabarvení, ale zejména část, v níž oba vydávají zvuky jako při sexuálním aktu, byla na ty časy příliš silnou kávou. Její poslech zakázal Vatikán, nemohla ji hrát rádia ve Španělsku, Itálii a ani ve volnomyšlenkářském Švédsku. Kolovaly legendy, že nejde o nahranou scénu, ale o skutečný akt, který oba nahráli v posteli, a ne ve studiu. To se však nikdy nepotvrdilo.
Po 12 letech se i toto manželství rozpadlo. "Serge byl tehdy ve Francii Bohem, všichni ho znali. A já jsem se trochu v tom jeho světě ztrácela. Nemohla jsem si najít místo. Cítila jsem, že se naše cesty začínají rozcházet. Celý čas vysedával v putykách. Neměla jsem už síly na takový život. Záleželo mi na tom, abychom se rozešli v dobrém. Nechtěla jsem ho ztratit. A potom, když jsem se dala dohromady s francouzským režisérem Jacquesem Doillonem, zůstali jsme přáteli. Serge dokonce šel za kmotra mé třetí dcerky Lou," poodhalí důvod rozchodu s osudovým mužem. Serge Gainsbourg zemřel předčasně, v roce 1991.
Bourali módní tabu
Dvojice byla v šedesátých letech extravagantním párem udávajícím trendy. Serge zavedl ležérní bohémský výraz neodmyslitelnými lewiskami s cigaretovým střihem a sametovým sakem s dandyovsky uvázaným šátkem. Jeho štíhlá partnerka bourala veškeré konvence tím, že vyřadila ze svého šatníku podprsenku. A módní dům Hermes již 30 let vyrábí úžasnou kabelku Birkin, na kterou se čeká v pořadníku. O jejím vzniku vypráví Jane, jak se ocitla na palubě letadla směřujícího z Paříže do Londýna s ředitelem firmy Hermes Jeanem-Louisem Dumasem. Během letu z její široké proutěné kabely neustále vypadávaly různé papírky. A hlava koženého impéria dostala nápad - požádat herečku, která svého času inspirovala módní tvůrce, aby mu popsala, jak si představuje kabelku svých snů. Jane nakreslila její tvar a prohlásila, že se jí dosud nepodařilo koupit kabelku, která by jí vyhovovala. Tedy dostatečně velkou a přitom s jednoduchým, ale zajímavým tvarem.
"Pokud bych měl ve velkém stylu parafrázovat výrok astronauta Neila Armstronga, řekl bych, že to byl krátký let pro člověka, ale velký pro ženy," popsal tento zážitek později otec "birkinky", která se zrodila někde nad Lamanšským průplavem v roce 1984.
Žije naplno
"Život mě baví, vždycky mě něčím uchvátí. Snažím se žít naplno," prohlašuje umělkyně. Kalendář má plný do konce roku. Koncertuje, píše knihy. Nejnovější by chtěla napsat o místech, která navštívila. Úspěšné jsou i dcery. Charlotte Gainsbourgová dokázala, že nemá pouze slavné příjmení. V roce 1984 jako 13letá nahrála s otcem provokující písničku "Lemon Incest", která se objevila na jeho albu "Love On The Boat". Serge věnoval dcerce i film "Charlotte for Ever", ve kterém si zahrál spolu s ní. Před kamerami se poprvé objevila v roce 1983 ve snímku Slova a hudba. Zahrála si dceru Catherine Deneuve. Nejmladší dcera Lou Doillonová zase dělá úspěšné kroky v módní branži - má na svém kontě několik úspěšných kolekcí.
"Můj život se dnes hýbe vlastním rytmem. Mám tolik zájmů, že nemám čas ohlížet se dozadu. Vlastně se minulostí nezabývám. Chybí mi občas Serge, jeho bryskní humor, často si vzpomínám na chvíle, kdy jsme se tolik nasmáli. Bylo to sladké období. Naštěstí zůstal živý alespoň v písničkách. Ráda je poslouchám. Nyní jsou mi nejbližší moje tři dcerky," svěřila se Jane, která nejčastěji tráví čas v Bretani.
Dům zařídila stejným stylem jako svůj pařížský byt. Utíká tam vždy, když se potřebuje ztišit. Stále prý touží po tom, aby její život byl neobvyklý. Na tváři Jane Birkinové byste nenašli zásah plastického chirurga, nestydí se za své vrásky. Z její tváře nezmizelo kouzlo křehké ženskosti a to ji dělá okouzlující.
