Agatha Christie se narodila 15. září 1890 v přímořském městečku Torquay jako Agatha Mary Clarissa Millerová. Její bratr a sestra byli o hodně starší než ona, a tak byla malá Agatha středem matčiny pozornosti a užívala si krásné a láskyplné dětství. Velice rychle se naučila číst a čtení také věnovala veškerý čas.
"Jednou z nejúžasnějších věcí, která vás může potkat, je šťastné dětství. A já měla velmi šťastné dětství," vzpomínala celý život.
Psala, ale hlavně se chtěla vdát
V osmnácti, kdy tehdejší dívky z lepších rodin zaměstnávalo vyšívání a četba poezie, to Agathu stále více táhlo k detektivkám. Zároveň začala být doslova posedlá psaním a začala spřádat svoje vlastní tajemné příběhy. Brzy měla napsané první povídky, bohužel ani jednu jí nikde neotiskli.
Ruth WestheimerováVe středu od 21 hodin vysílá ČT další díl dokumentárního cyklu televize BBC Neobyčejné ženy, tentokrát věnovaný Ruth Wesheimerové izraelské ostřelovačce, která se v padesáti letech se stala americkou televizní odbornicí na sex. |
Agathu to ale nijak netrápilo, nechtěla se stát profesionální spisovatelkou, tehdejší situace vlastně ani neumožňovala, aby se mladá žena z dobré rodiny zabývala nějakou kariérou. Agatha se chtěla jednoduše vdát. A nejlépe pak za nějakého zámožného, mladého muže, kterému porodí několik dětí.
Agatha dělala všechno pro to, aby někoho takové potkala. Zapojila se do společenského života a pak se na ni konečně usmálo štěstí. Archie Christie, pilot královského letectva, byl elegantní a smělý mladý muž. A taky tak trochu mizera.
Jenže byl bez prostředků, a proto ho Agathina matka považovala za nevyhovující partii. Je zajímavé, že i když Agatha matku nesmírně obdivovala, na její názor nebrala ohled.
Další sbližování tohoto mladého páru přerušila první světová válka. Archie odjel bojovat do Francie. Na Vánoce roku 1914 ale dostal nečekanou dovolenou a přijel za svou milou, kterou si tajně vzal v kostele v Bristolu.
O dva dny později se Archie vrátil zpátky na frontu. Agatha cítila povinnost být nějak užitečná, a proto se přihlásila do kurzu a stala se dobrovolnou sestrou.
"Práce sestry mě bavila od samého počátku. Šlo mi to snadno. Myslím, že je to jedna z nejužitečnějších profesí, jimž se žena může věnovat."
V roce 1916 Agatha nastoupila do nově otevřené výdejny léků. Ve volném čase znovu začala psát a přemýšlela o tom, jak by mohla své znalosti jedů použít ke zdokonalení zápletky v detektivkách. Ne náhodou se později otrava jedem stala nejoblíbenější metodou likvidace obětí v jejích knihách.
Zároveň se začala pomalu dopracovávat ke svému standardnímu postupu psaní detektivky: nejprve promyslela samotný zločin, pak pracovala na motivu, který by měl být tak zřejmý, že ho čtenář okamžitě zavrhne jako nepravděpodobný.
Následně rozvinula charaktery postav a nakonec se věnovala zápletce. "Zápletky mě napadaly obvykle v tak nevhodných chvílích jako na ulici nebo při zkoušení klobouku v obchodě…"
Agatha zároveň cítila, že všechny její příběhy musí mít ústřední postavu důvěryhodného detektiva, bez něhož by nemohly fungovat. Její detektiv musel být chytrý, puntičkářský a musel být schopen postupně rozluštit všechny zvraty a dovést příběh k závěrečnému rozuzlení. Zároveň ale musel být jiný než ostatní literární detektivové.
A tak se narodil Hercule Poirot. Když mu Agatha pomáhala na svět, myslela na válečné uprchlíky z Belgie. Následně ho vybavila vlastní morálkou a smyslem pro spravedlnost, čímž čtenářům odhalila něco ze sebe sama.
První dítě a první kniha
V roce 1918 Agatha poslala rukopis své první detektivky s Herculem Poirotem do vybraných nakladatelství. Než ale mohla přijít jakákoli odpověď, válka skončila a Agatha s Archiem mohli konečně začít žít manželský život.
Agatha rychle otěhotněla a v srpnu 1919 porodila dceru Rosalindu. Na osud svého rukopisu už dávno zapomněla, když jí jednoho dne přišel dopis z nakladatelství, které chtělo její knihu vydat. Záhada na zámku Styles měla obrovský úspěch jak u čtenářů, tak u kritiky a Agatha za ni dostala celých 25 liber.
V několika následujících letech Agatha vydala rychle po sobě několik dalších detektivek, které si čtenáři okamžitě zamilovali. Agatha byla úspěšná, finančně zajištěná a vdaná za muže, kterého opravdu milovala. Jenže to se mělo rychle změnit. Archie byl kvůli jejímu psaní odsunutý na vedlejší kolej a svou samotu "zabíjel" na golfovém hřišti.
Stala se vlastní postavou
Rok 1926 nebyl pro Agathu vůbec šťastný: v srpnu pochovala matku a krátce na to se jí Archie přiznal, že miluje jinou a chce se rozvést. Zoufalá Agatha si nevěděla rady a pak jednoho dne zmizela neznámo kam. Po několika dnech začali novináři spřádat různé teorie a hledaly ji tisíce lidí. Celé se to až příliš podobalo tajemství jejích knih, jako by se Agatha stala svou vlastní literární postavou.
Po dvou týdnech ji Archie konečně našel. V hotelu tři sta kilometrů od domova, kde se Agatha zapsala jako paní Neelová, tedy pod stejným jménem, jaké měla milenka jejího manžela.
O tom, proč takhle napínala celou Anglii, Agatha nikdy nepromluvila, ale je zřejmé, že smrt matky a ztráta manžela na její tehdejší duševní rozpoložení měly opravdu velký vliv. Nakonec se ale přece jenom dokázala ze svých problémů dostat, manželství s Archiem hodila za hlavu a začala úplně znovu.
V zimě roku 1928 si prostě koupila jízdenku a odjela do dnešního Iráku. Tento výlet se jí zalíbil natolik, že si ho o dva roky později zopakovala. A právě tehdy potkala dalšího muže, který naprosto změnil její život. Mladý archeolog Max Mallowan byl o čtrnáct let mladší než ona a už od samého počátku to mezi nimi jiskřilo.
Krátce na to se Agatha znovu vdala a dala si závazek, že nebude opakovat staré chyby. Jezdila s Maxem na všechny jeho archeologické výpravy po celém světě. Čerstvý vzduch a nové zážitky jí očividně svědčily. V roce 1934 vyšla Vražda v Orient expresu, kterou následovala Vražda v Mezopotámii a v roce 1937 Smrt na Nilu. A všechny tři knihy měly mimořádný úspěch. Agatha a Max si v Anglii koupili nový dům a plnými doušky si užívali manželského štěstí.
Jenže jejich idylku znovu přerušila válka. Max musel odjet na Blízký východ a Agatha byla najednou sama. Nastoupila proto jako dobrovolnice do nemocnice, která se ukázala jako výborný zdroj nápadů pro další knížky.
Nesnesitelného Poirota vystřídala slečna Marplová
Vydala řadu dalších úspěšných knih, jenže Hercule Poirot ji začal pomalu unavovat, až ho nakonec měla plné zuby. "Poirot je nesnesitelný. Jako všechny známé osobnosti, které žijí už moc dlouho. Žádnému se nechce do výslužby a obávám se, že ani Poirotovi ne. Zvláště když uvážím, že je mým hlavním zdrojem příjmů…"
Agatha tento problém nakonec vyřešila tím nejjednodušším způsobem: začala pracovat na jiné hlavní postavě. "Slečna Marplová byla ten typ staré dámy, která by se hodila mezi kamarádky mé babičky, staré dámy, které jsem jako dítě potkávala v mnoha vesnicích."
Obliba nového detektiva postupně rostla a Agatha nakonec napsala přes deset románů a více než dvě desítky povídek, ve kterých Jane Marplová hledala vraha.
Na začátku 50. let byla Agatha už celosvětově známá a prodala miliony výtisků knih. A neméně úspěšná byla také její divadelní hra Past na myši, která měla premiéru v roce 1952. V další dekádě se také dostala do hledáčku Hollywoodu a podle jejích románů vzniklo několik filmů. V druhé polovině 60. let začalo Agathu zrazovat zdraví - 12. ledna 1976 pak Královna detektivek vydechla naposledy. Toho večera všechna divadla ve West Endu na její památku ztlumila světla.
Fenomén Agathy Christie po její smrti neskončil. Vyšly další knihy a její tolik očekávaný životopis, který Agatha psala tajně a nechtěla, aby se dostal ke čtenářům za jejího života. Fanoušci ale byli zklamaní. Agatha sice popsala všechny podstatné události, ale žádné emoce. Nemohli se tak dozvědět, co skutečně cítila.
