Klapka, kamera, akce! Píše se rok 1961. Z taxíku vystoupí mladá žena v jednoduchých černých šatech, s diadémem a v tmavých slunečních brýlích. Po opuštěné newyorské ulici zamíří rovnou před klenotnictví Tiffany. Její jméno je Holly Golightly.
Před kamerami se právě odehrává ikonický moment nejen v dějinách kinematografie, ale také módy. Šaty, které má Audrey Hepburnová alias Holly Golightly na sobě, se stanou předobrazem tisíců dalších. Familiérně se jim začne říkat malé černé šaty.
Tři existující verze a jedna ztracená
Podepsaný je pod nimi – stejně jako pod všemi kostýmy k filmu Snídaně u Tiffanyho – francouzský módní návrhář Hubert Taffin de Givenchy. S Audrey Hepburnovou pracoval předtím už na filmu Sabrina, který získal Oscara za kostýmní design, a později také na Usměvavé tváři a Šarádě.
Drobná tmavovláska se stala jeho múzou a blízkou přítelkyní. „Jeho šaty jsou ty jediné, ve kterých se cítím sama sebou. Je mnohem více než návrhář, je tvůrce osobnosti,“ nešetřila herečka chválou už v roce 1956.
Efektní detail na zadním dílu svůdně odhalil hereččiny lopatky.
Dlouhé malé šatyNutno dodat, že název „malé černé“ je tak trochu zavádějící. Často si pod ním představíme šaty krátké, může jít však i o kousek dlouhý, avšak jednoduše střižený a hladký. Tedy přesně takový, jaký stvořil Givenchy pro Snídani u Tiffanyho. |
Šaty od Givenchyho pro ni byly druhou kůží, o malých černých to platí dvojnásob. Decentní lodičkový výstřih, efektní průstřihy na ramenou, které svůdně odhalily lopatky, splývavý satén, vypasovaný živůtek, mírně rozšířená sukně…
To všechno dalo vyniknout nejen kráse samotné Hepburnové, ale také efektním šperkům. I brýle a lodičky, stejně jako operní rukavičky, vybral samotný Givenchy.
Málo se ví, že původně vypadaly legendární šaty docela jinak. Givenchy pro Hepburnovou vytvořil dvě kopie, které dosahovaly asi po kolena. K dané scéně se ovšem podle režiséra nehodily, protože byly málo opulentní. Kostýmní výtvarnice Edith Headová je tak ušila znova, tentokrát v dlouhé verzi.
Jak být něžná a dívčí. Inspirujte se nadčasovým stylem Audrey Hepburnové |
Kam se tyto šaty, použité ve filmu, poděly, není jasné. Nejspíš byly zničeny hned po natáčení. Existují tak „pouze“ tři Givenchyho verze. Jedna se nachází v archivu módního domu Givenchy v Paříži, druhá je vystavená v Museo del Traje v Madridu.
Třetí dnes vlastní soukromý sběratel. Vydražil je v roce 2006 v aukci za těžko uvěřitelnou sumu 467 200 dolarů (více než 11 milionů Kč). Peníze byly použity na stavbu školy v indické Kalkatě. Těsně před aukcí šaty oblékla herečka Natalie Portmanová při focení obálky magazínu Harper’s Bazaar.
OBRAZEM: Nejdražší filmové šaty nosily Audrey Hepburnová i Marilyn Monroe |
Od služebnictva k paničkám
Nebyl to však rok 1961, kdy se začala psát historie malých černých, či – jak je nazývají v anglofonních zemích – LBD (Little Black Dress, tedy doslova malé černé šaty).
Na začátku 20. století byly minimalistické černé šaty uniformou služebnictva. Teprve Coco Chanel z nich ve 20. letech vytvořila vysoce módní záležitost. Kromě služtiček je najednou začaly nosit i dámy z vyšší společnosti.
Malé černé šaty na obálce magazínu La Vie Parisienne z dubna 1926
Malé černé se objevily v roce 1926 v magazínu Vogue, který je nazval „Fordem od Chanelu“. Díky Fordu, konkrétně cenově dostupnému modelu T, se stala autodoprava dostupná širšímu okruhu obyvatelstva a stejně tak měly černé šaty od Chanelu zpřístupnit módu.
Čím si získaly srdce žen? Především byly praktické, slušivé a také pohodlné. Což dámy, které teprve nedávno předtím nadobro odhodily korzety, oceňovaly především.
Vogue v roce 1926 hlásal, že se LBD stanou „základem každého dámského šatníku“. Věštecká vize módní bible se naplnila do puntíku. Co na tom, že až o více než tři dekády později zásahem Huberta de Givenchyho, Audrey Hepburnové a filmu Snídaně u Tiffanyho.
