„Říkala jsem si, že mi to nikdo neuvěří,“ vzpomíná. Útočník byl jedním z významných hollywoodských činitelů a ona se podle svých slov neodvážila o tom tehdy někomu říct. „V té době lidé takovým věcem nevěřili a já se bála, že už nikdy nedostanu práci.“
Svěřila se s tím až ve dvoudílném dokumentu, který odvysílala televize Hulu. „V tom dokumentu je to všechno pohromadě. Vlastně zázrak, že jsem to vůbec přežila,“ prohlásila Brooke v rozhovoru pro magazín People.
Jako dítě jsem hrála prostitutku a byla v Playboyi, zlobí se Shieldsová na matku |
Obětí zneužití se stala v době, kdy dokončila univerzitu v Princetonu a chtěla se vrátit k herectví. Vše začalo tím, že ji pachatel pozval na večeři.
„Čekala jsem od toho nabídku k dalšímu filmu, prostě práci,“ vzpomíná. Po večeři ji však vlákal do svého hotelového pokoje, aby si od něj zavolala taxík a tam ji znásilnil. „Nebránila jsem se. Byla jsem jako paralyzovaná,“ uvedla.
„Pořád jsem si říkala, že jsem mu na to neměla skočit. Proč jsem tam nahoru vůbec šla? A že jsem si u večeře neměla dávat to pití,“ dodává s tím, že veškerou vinu přisuzovala především sobě samotné. „Byla to taková ta situace, kdy je jedinou reakcí boj nebo únik. A jelikož boj nepřicházel v úvahu, začala jsem si představovat, že tam nejsem – že tam jenom moje tělo a já ne, že se to nestalo.“
Tento obranný reflex si podle svých slov osvojila už jako modelka z obálek časopisů, aby se tak vyrovnala s nadměrnou pozorností. „Vždycky jsem se dokázala jaksi distancovat od svého těla, od své sexuality. Občas bylo snazší prostě vypnout,“ říká. „Byla jsem v tom dobrá.“
Za celou tu dobu se svěřila pouze jedné osobě – svému někdejšímu bezpečnostnímu konzultantovi a blízkému příteli, Gavinovi de Beckerovi. Nyní však o svém zážitku mluví s úmyslem pomoci ostatním, aby si nepřipadali stejně osamocení, jako se tehdy cítila ona sama. „Každý si své trauma zpracovává jiným tempem,“ uvádí. „Já se chci zastávat toho, aby ženy byly schopny říkat pravdu o tom, jak se věci mají.“
