Sociální úzkost není záležitostí jenom určité věkové skupiny lidí – bojovat s ní může kdokoliv. Od dětí v základních školách až po pracující lidi. Jedním z takových případů je i čtyřiadvacetiletá Michaela Knotová z Brna. „Představa zkoušení před třídou nebo prezentace něčeho mi způsobuje úzkost,“ přiznává.
Popisuje navíc, jak se to u ní projevuje. „Mám vyšší tlak, bolí mě na hrudi a cítím obrovský stres,“ říká. Přesto Knotová patří k těm, kteří se sociální úzkostí bojují. „Sama to odbourávám tak, že téma, které musím prezentovat, pochopím do detailu a nepoužívám žádné zápisky. Jedu podle toho, co vím a snažím se to předat ostatním, nesoustředím se na jejich obličeje,“ vysvětluje.
Předčasný konec i psychické problémy, vysokoškoláky drtí sociální nejistoty |
„Ale je to hodně těžké. Bojím se, že řeknu něco špatně a kolektiv se mi za to vysměje. Bojím se jejich pohledů, jak se na mě dívají a že se zatvářím špatně,“ dodává s tím, že se s danou úzkostí dá bojovat a lidé by se o to měli pokusit. „Myslím, že je důležité umět vystupovat před lidmi, bude se nám to hodit i v práci,“ míní.
Zatímco sama se za své problémy neschovává, zažila spolužáky, kteří toho využívali a žádali úlevy.
E-maily psané pod rouškou tmy
Monika Vachtlová je učitelkou češtiny na dvou středních školách v Praze a souhlasí, že případů sociální úzkosti mezi mladými přibývá. „Když to srovnám s minulostí, je problémů více. Záleží ale škola od školy, vždy je to o shovívavosti ředitele. Náš má před důchodem a už se to snaží ‚doklepat‘, tak je tolerantnější,“ přiznává Vachtlová.
Se svými kolegy se setkává s trendem, kdy jim studenti píšou po nocích prosebné e-maily, aby je učitelé nezkoušeli či nenutili prezentovat projekt před tabulí. Jako důvod udávají právě sociální úzkost. „Někteří píší, jiní přijdou osobně. Několikrát už se mi stalo, že studentka přišla před tabuli, začala hlasitě dýchat. Nemohla mluvit a nakonec začala brečet,“ popisuje.
Upozorňuje, že soukromé zkoušení studentů někde o přestávce nebo po vyučování v kabinetu nepřipadá v úvahu, v takových případech vždy musí jít o komisionální přezkoušení za přítomnosti přísedícího a předsedy zkušební komise. „Například dnes jsem kvůli takovému přezkoušení přišla domů pozdě. Student se při zkoušení třásl, bylo vidět, že je to pro něj hodně stresové,“ trápí zkušenou učitelku. Dodává, že nakonec dostal čtyřku z milosti, jelikož spoustu věcí nevěděl nebo si nevzpomněl.
Zatímco v minulosti se Vachtlová s daným jevem téměř nesetkávala, nyní má ve dvou třídách čtyři studenty, které nemůže zkoušet z důvodu sociální úzkosti. „Zkoušíme je vždy o pololetí,“ dodává s tím, že další dva studenti již mezitím přestoupili na jinou školu.
Dítě může mít jinak nastavený mozek než rodiče, říká psycholožka |
Za pravdu jí dává i kolegyně Milena Dvorská z Ostravy. Přestože už je v důchodu, rozhodla se vrátit do školy na zkrácený úvazek na žádost ředitelky. „Bojí se neúspěchu, udělat chybu. Přijdou vypočítat příklad na tabuli a rozklepou se, sotva promluví. Pár studentů už za mnou bylo, že nemohou chodit k tabuli, protože mají psychické problémy,“ kroutí hlavou.
Přibližně třetinový nárůst psychických problémů zaznamenala i šéfka Asociace ředitelů gymnázií Renata Schejbalová. Přestože se ještě nesetkala s žádostmi o nevolání k tabuli, připouští, že se nyní mladí potýkají primárně s úzkostmi a depresemi. „Snažíme se to s nimi řešit u naší školní psycholožky. Pokud už na něco nestačí, odesílá studenty ke specialistovi. Někteří k nim míří rovnou a k naší pracovnici ani nejdou,“ popisuje Schejbalová.
Někteří studenti se bojí vyjít i před dům
Také psycholožka Sylvie Navarová z Ostravy-Poruby uvádí, že tyto potíže má asi třicet procent pacientů docházejících k terapeutovi. „Uzavření škol u dětí způsobilo, že nemohly rozvíjet sociální dovednosti, potřebujete k tomu kontakt s lidmi. Někteří ji řešili hned a uzdravili se, jiní to nechávali plynout s tím, že to nějak zvládnou a řeší to nyní,“ vysvětluje Navarová.
Sociální fobie se ale podle ní neprojevuje jenom strachem ze zkoušení nebo prezentování projektu, mnoho jejích klientů mělo potíže vyjít například i ven. Situaci museli společně řešit fixací na věci, které pacienta činí spokojeným a klidným.
„Prochází si ji v myšlenkách a když se cítí klidně a jistě, mají za úkol zmáčknout si kotvu – palec a ukazováček – a pracovat na propojení. Když se báli úplně chodit ven, tak ze začátku vyjdou před dům a jsou tam pět minut. Když na ně jde úzkost, stisknou kotvu, prodýchají se a umí se zklidnit a vrací se zpátky domů. Postupně stupňujeme náročnost: dojdou k zastávce, nastoupí do autobusu, přijdou ke škole, pak jdou i do ní. Ale je to postupná záležitost,“ říká s tím, že pro některé mladistvé je stále problém docházet pravidelně do školy, protože mají psychické problémy.
Sociální úzkost ale není spojená jenom se studenty, kteří museli být za covidu-19 doma, setkat se s danými problémy mohou i dospělí. Například, když jsou déle než půl roku nezaměstnaní. „Tím, že se člověk zavře doma a není v kontaktu s lidmi, ztrácí sociální kompetence. I u nezaměstnaných se tyto problémy mohou rozvinout, to je dávno popsané,“ varuje.
Jak poznat sociální fobii? Příznakem může být bušení srdce i zadrhávání |
Ředitelka terapeutického centra Modré dveře Kateřina Noemi Siveková souhlasí, že situace okolo covidu-19 se utlumila, na poli psychických problémů se ale nic nezlepšilo. „Počet mladých dospělých, kteří vyhledávají terapeutickou pomoc, přibylo. Většinou jde o potíže v sociálních a partnerských vztazích nebo přijetí sebe sama,“ vysvětluje.
Nepříznivou situaci zaznamenali například i ve vedení Univerzity Karlovy. Z toho důvodu založili Centrum péče o duši. Jeho vedoucí Ivana Noble říká, že jedněmi z problémů byla například právě úzkost či lidská dezorientace a prázdnota. „Poskytujeme různé služby a aktivity. Dohromady jsme se potkali přibližně se 150 studenty, pedagogy či zaměstnanci. Teď bude akcí přibývat, takže i číslo asi dost naroste,“ bojí se Noble.
V podzimním průzkumu mezi devíti sty středoškoláky a vysokoškoláky se pak společnosti GTS Alive, která v Česku zajišťuje distribuci studentských průkazů ISIC a učitelských ITIC, vyslovilo 75,6 procenta respondentů, že zažívají nadměrnou zátěž či úzkosti, které by potřebovali řešit s odborníky. Část také uvedla, že by si přáli terapie zadarmo nebo za pro ně dostupnější cenu.
