Egoismus je modlou moderní doby. Lidé jsou přímo vybízeni k tomu, aby šli na cestě za svým úspěchem přes mrtvoly a neohlíželi se na nikoho a nic kolem.
„Míra sobectví v civilizovaných společnostech stoupá v podstatě od konce druhé světové války. Posledních třicet let je ale, řekněme, zlomových. Na člověka jsou kladeny vysoké nároky. A aby je zvládl, musí se přestat zabývat ostatními,“ vysvětluje psycholog Thomas Henricks.
Jedná se o jev natolik častý, že si možná ani nevšimnete, pokud už vás bude mít ve své moci. Ono je totiž někdy těžké rozlišit mezi sobectvím a něčím, čemu psychologové říkají sebeláska – ta je naopak pro šťastný život klíčová.
„Je to přitom diametrální rozdíl. Lidé, kteří se mají rádi, jsou šťastní a tuto radost předávají dál. Sobec štěstí nezná. Je nespokojený se svým životem a viní z toho ostatní, nad něž se povyšuje,“ vysvětluje odborník.
To je první znak toho, že můžete mít s egoismem problém – nejste prostě v pohodě a klidu.
Sobec nevydrží bez pomluv
Pak je tu i praktická stránka věci. Zatímco sebeláska je spíše duchovního rázu, sobectví klade velký důraz na materiální věci. „Každý je rád, když si něco hezkého koupí. To není nic divného,“ poznamenává sociolog Scott Dehort a pokračuje: „Nesmí to ale překročit únosnou hranici. Jestliže chcete mít pořád víc než ostatní, sháníte lepší a lepší věci a musíte mít každý poslední model té či oné technické hračky, pak to naznačuje nezdravé chování.“
Stejně jako zbytečným nákupům fandí sobečtí lidé i pomluvám a zákulisní šuškandě. „To, že se někdo jiný dostal na přetřes a ostatní ho hodnotí negativně, sobce těší. A on ještě s gustem přilévá olej do ohně. Cítí se díky tomu totiž důležitější,“ popisuje odborník.
Je můj partner egoista?Často se stává, že člověk žije se sobcem. Zvláště když jste spolu delší dobu, bývá těžké si to uvědomit a začít jednat – což znamená v prvé řadě nesedat mu na lep, nesklánět se před ním a hlavně si s ním upřímně a od srdce promluvit. Jak poznáte, že se ho sobectví týká? Jede si po svém: sobci berou velmi těžce v potaz, že někdo má také svoje potřeby, přání a touhy. Všechno podřizují jenom sobě. Musí být v centru pozornosti: s přáteli, v práci i jinde ve společnosti musí být neustále vidět a slyšet. Stejně tak na sebe strhává pozornost i ve vlastní rodině. Pořád prožívá dramata: ačkoli nikdy neposlouchá, co se za den stalo vám, sám o tom svém vypráví, jako by se účastnil natáčení akčního filmu. Nesnese kritiku: pokud si někdo vůbec dovolí říct, že se mu něco nepovedlo, přivodí to výbuch vzteku, uražení a dlouhodobé odmítání daného člověka. Fotí „selfíčka“: miluje sebeprezentaci a fotky sebe sama při jakékoli příležitosti neustále posílá na sociální sítě i vám na mobil. Miluje „lajky“: neustále sleduje sociální sítě a dokáže ho rozhodit, když jeho příspěvky nesklízí patřičné ovace. |
Stejně tak se egoisté vyžívají v přehnaném, často i neoprávněném, kritizování druhých.
S tím souvisí i další jejich vlastnost – snaha dělat vše jen po svém a díky tomu mít sebe i ostatní pod kontrolou. Proto touží po vysokém postavení. Nemohou-li se dostat na pozici manažera nebo šéfa, obklopí se aspoň slabšími jedinci a snaží se stát vůdci kolektivu. Tedy těmi, kdo určují, kam se půjde na oběd, o čem se bude mluvit, zda je příkaz vedení správný, anebo ne, a podobně. Při tom vyžadují stoprocentní poslušnost.
Nevšímejte si jen sebe
„Není nic, co by sobec nesnášel víc než prohru. Je velmi soutěživý a musí neustále vyhrávat i v soubojích o úplné prkotiny. Každá porážka ho psychicky i fyzicky vyčerpá,“ varuje specialista.
Podobných znaků bychom našli mnohem víc a určitě napadnou i vás. Když už jste se ale dostali tak daleko, že o svém problému s egoismem přemýšlíte, zkuste vzít také v potaz, jak to zastavit. Možná to ze začátku nepůjde lehce, ale dobrou zprávou je, že náprava se zvládnout dá a nebude vás stát ani korunu. Žádá si jen vaši dobrou vůli.
Začněte sebekontrolou
Sobci jsou v jakékoli společnosti velice excentričtí a nepustí nikoho ke slovu. Není nic špatného pobavit a rozesmát své přátele. Ale ti musí dostat také prostor.
„Když odejdete z večírku, zkuste si přehrát, co kdo v nějakou chvíli říkal nebo čím se bavil,“ nabádá psycholog Robert Hornstein a pokračuje: „Pokud se vám stane, že to nevíte, pak jste zřejmě ostatní přehlíželi a zabývali jste se jen sami sebou. A to je špatně.“
Příště si na to dejte pozor a snažte se aktivně nabídnout prostor i ostatním: ptejte se je, jak se mají, zajímejte se o jejich názory a problémy, bavte se jejich vtipy...
Radost ostatních se přenáší
Přimějte se také každý den složit někomu upřímný kompliment. Pochvalte kolegyni nový svetřík, oceňte, že partner vyrobil krásnou poličku, všimněte si, jak se kamarádce daří s dietou.
Reagujte na ostatní. Když uvidíte ráno z okna souseda, jak seká zahradu, zamávejte na něj a usmějte se. Podržte dveře neznámé paní, když vstupuje do obchodu. Každá maličkost se počítá a vy brzy poznáte, že tyto drobné činnosti nejenže dělají dobře vašemu okolí, ale rovněž vzbuzují radost ve vás.
A v tu chvíli začnete v sobě velmi cíleně pěstovat vděčnost. Tím přestanete vnímat svět jako sobec – tedy v prvé řadě negativně. „K tomuto pocitu vám pomůže i seznam věcí a osob, které máte opravdu rádi. Pokud jich bude méně než deset, máte problém,“ varuje psychoterapeutka Rebecca Morse. Když jich bude víc, stačí se na ně soustředit a upřednostnit je před ostatními. To další pak už přijde samo.
Je vaše dítko skutečně nejlepší?Vědci samozřejmě zkoumají i to, jak jsou na tom se sobectvím ti nejmenší. A výsledky jsou znepokojující. Stále víc dětí v západních civilizacích totiž pociťuje až patologický obdiv vůči své osobě. „Rodiče, kteří své potomky považují za lepší, než jsou ostatní děti, u nich jen napomáhají rozvoji narcisismu a sobectví, což se v dospělosti už nezmění,“ varuje Eddie Brumelman, autor amsterodamské studie na toto téma. Děti totiž svým rodičům věří v tom, že jsou naprosto výjimečné. A nesou si s sebou tuto slepou víru dál do života, i když reálný stav je úplně jiný. Takoví jedinci však velmi záhy narazí na problémy. Projevují se už ve škole. Takové děti neuznávají žádnou disciplínu ani autoritu. Nehodlají se učit tak, jak se to po nich chce, a touží si určovat život jen podle sebe. „Často nemají kamarády, což je ještě utvrzuje v tom, že jim nikdo nestačí a oni jsou lepší než ostatní,“ varuje odborník. Navíc rodiče jim často právě tím jejich osamocenost obhajují. Myslete si klidně, že máte doma malého génia. Ale nenechte ho, aby tomuto názoru propadl i on sám. V naprosté většině případů to skutečně není pravda.  |
