Jean Paul Gaultier byl mistrem kontrastů a současně černou ovcí módní branže.
Ve stylu slavných jmen
Punkový styl je tu s námi již několik dekád. Objevil se v 70. letech jako reakce na masový hippie a disco styl hudby a oblékání. Na rozdíl od nich si liboval v krátkých sestřizích a jednoduchých, často úmyslně zanedbaných outfitech. Obzvlášť punkerky si zamilovaly kontrast slušného, nebo dokonce až roztomilého dívčího oblečení a dramatických, černých, potrhaných a vlastnoručně vylepšených kousků. Legendární je v tomto ohledu třeba kombinace baletní tutu sukně a koženého křiváku nebo masivních šněrovacích bot a formální kravaty.
Nová kapitola punku se začala odvíjet, když se stylem nechali inspirovat umělci jako Vivienne Westwoodová či Jean Paul Gaultier, kteří dali nízkonákladovému oblečení novou, rafinovanější podobu. Westwoodová se proslavila zvykem již ušité kousky stříhat a znova sešívat, aby dosáhla potřebné asymetrie. Jean Paul Gaultier, černá ovce módní scény, zase ujížděl na fetiši a spodním prádle. Nebál se kombinovat něžný tyl, krinolíny, korzety, motorkářské bundy, cvoky a tenisky. Punk se tak postupně stal do jisté míry tím, proti čemu chtěl původně bojovat: masovou a drahou záležitostí.
 Punkovou inspiraci poskytují Vivienne Westwoodové dějiny. Z nich si vybírá kousky a materiály, které mají co do činění se sexualitou a intimností: korzety, honzíky i krinolíny, samet a kůži. Vždy si také potrpěla na extrémně vysoké podpatky. Na jedné z přehlídek se v nich skácela k zemi i modelingová veteránka Naomi Campbellová. |
