Nejčastěji grilujeme vepřové nebo hovězí maso, někdy sáhneme po kuřeti, ale grilovat se dá ve skutečnosti skoro všechno. Jen v případě, že máme gril, kde tuk odkapává přímo od ohně, bychom měli volit méně tučné maso. Nebo ještě lépe – používat podtácky, které tuk zachytí.
Zpravidla se to týká starších grilů na dřevěné uhlí, nové typy a grily plynové nebo elektrické mívají na tuk odtokové kanálky. Než začneme grilovat, musíme gril rozpálit. Maso musí jít na žhavý gril, ne na takový, který se teprve rozehřívá.
Pokud máme gril na dřevěné uhlí, musí být uhlí kvalitní, nejlepší je z buku. Po vypotřebování by v pytli neměly zůstávat zlomečky, to je známka ne zcela kvalitního uhlí. Při grilování uhlím nešetříme, potřebujeme stálou vysokou teplotu a na tu je nezbytné větší množství uhlí.
Gril by měl mít dvě zóny, na jedné straně velmi žhavou, na druhé chladnější, kde se bude maso dopékat. Méně horkou zónu vytvoříme tím, že uhlí posypeme popelem, který jsme si schovali z předchozího grilování. Tím ostatně po skončení grilování zasypeme všechno uhlí.
Přesto je třeba pohlídat gril, dokud úplně nevyhasne, aby nezpůsobil požár. A jak už víme, popel si schováme na příště. Plynové a elektrické grily tak dlouhou přípravu nepotřebují.
