Tak především, je naprosto přirozené, že s věkem i s délkou společného soužití klesá touha po intimnostech. To ale ještě v žádném případě neznamená, že by vztah mezi partnery vyhořel. Opak může být pravdou, láska a hloubka vztahu postupem času jen získává novou kvalitu, trochu jiný rozměr. A je úplně jedno, jestli pár tráví noci v manželské posteli nebo v oddělených ložnicích.
Svazující tradice manželského lože
Možná vás překvapí, že sdílení jedné postele mužem a ženou je z historického pohledu poměrně mladým „vynálezem“. Spaní v páru se v domácnostech zabydlelo někdy na začátku 19. století, tedy v době, kdy se manželství začala konečně uzavírat z lásky a vzájemné přitažlivosti partnerů.
Společné lůžko symbolizovalo dobrovolnost soužití, svobodu v partnerském sexu. Dlouhá staletí se sňatky uzavíraly z rozumu, manželku nebo manžela svým potomkům vybírali rodiče ekonomickou dohodou s rodiči budoucího partnera. A tehdy bylo obvyklé, že manželství z povinnosti v erotické oblasti příliš dobře nefungovala, proto muž i žena – pokud si to ve své domácnosti mohli dovolit – často obývali oddělené ložnice.
Jestliže se dnes na oddělené spaní díváme tak trochu skrz prsty, pak to možná podvědomě pramení ze zakořeněného předsudku, že soužití bez společných nocí se rovná soužití bez fyzické lásky.
Vydatný spánek je základ
Každý pár to může mít jinak. Spousta dvojic prožije šťastně v jedné posteli celý svůj společný život. Jiní se časem začnou trápit, protože se jim nedostává toho, co je pro naše zdraví naprosto zásadní: klidného spaní.
Třetina párů má oddělené ložnice, společnou peřinu skoro žádný |
Nejobvyklejším zlodějem spánku bývá urputné chrápání partnera, které neodstraní žádné zázračné kapky, ba ani operace měkkého patra či dokonce dechová maska. Zní to neuvěřitelně, ale někteří z nás dokážou chrápat hlasitostí až 90 decibelů, což odpovídá hluku jedoucího nákladního auta.
Nemenší potíž vyvolává také odlišná doba vstávání obou partnerů, ať už kvůli práci, anebo jednoduše proto, že jeden je svým založením skřivan a ten druhý sova. Noční klid mohou narušovat i odlišné zvyklosti, kdy si jeden chce před spaním číst nebo se dívat na televizi, zatímco jeho druhá polovička potřebuje při usínání tmu a ticho. Také neustálé převalování v posteli a časté noční návštěvy toalety se pro druhého partnera mohou proměnit v muka nespavosti.
Ženy mají smůlu v tom, že jsou na rušivé momenty ve spánku citlivější než muži. Vědci to zdůvodňují jejich mateřskou rolí – po narození dítěte nabývají zvýšenou schopnost vnímat noční zvuky, aby podvědomě kontrolovaly chování a potřeby miminka. A tato citlivost přetrvává, i když už potomek dávno vylétl z hnízda. Z toho všeho pak plyne, že ženám se mnohdy spí bez partnera mnohem lépe, zatímco mužům obvykle víc vyhovuje spánek po boku milované ženy.
Co s tím? Promluvit si a vyzkoušet to!
Pokud se tedy partner v noci mění v nepřítele vašeho nočního režimu, je namístě uvažovat o odděleném spaní. A to dřív, než vaše i jeho nespokojenost přeroste v hlubší partnerské problémy.
„Než ale seberete peřiny a přesunete se v noci do jiného pokoje, je třeba tohle téma otevřít a partnerovi objasnit, proč už vám nevyhovuje spaní v manželské posteli,“ doporučuje vztahová psycholožka Zdena Velínská. „Zároveň je důležité vlídně muži vysvětlit, že ho neopouštíte jako žena a milenka. Že důvod této změny je ryze praktický a prospěje psychice a zdraví vás obou.“
Co ale na začátku vypadá jako výborný nápad, jak se lépe a zdravěji vyspat, může opravdu prohloubit intimní vzdálenost partnerů od sebe. Děje se to zejména u párů, jejichž sex se odehrává už jako rutina po ulehnutí nebo nad ránem při procitnutí v jedné posteli.
„V takovém případě bychom oddělené spaní měli využít jako šanci pro oživení našeho intimního života,“ říká psycholožka. „Dopřejme si vzájemné návštěvy před spaním, povídání o tom, co jsme během dne zažili, něžné mazlení. Nepravidelnost a spontánnost takových okamžiků může vnést do vztahu nové napětí, které vyústí v silnější vášeň a koneckonců i občasné nečekané prožití společné noci, po níž se budeme cítit šťastnější, nikoli však unavenější.“
Oddělené spaní bohužel není všelék
Tak jako na všechno, i na oddělené spaní manželů existují výzkumy. A ty se shodují v tom, že výhody „noční svobody“ převažují nad nevýhodami. Díky kvalitnějšímu odpočinku se oba partneři ráno probouzejí víc svěží, vstupují do nového dne s větší energií, daří se jim lépe zvládat úkoly všedního dne, ale i problémy, kterým každého z nás život vystavuje. To má zpětně blahodárný vliv i na jejich společné soužití.
Ale pozor, tato rovnice platí jen v případě, že důvodem oddělených postelí jsou výhradně problémy se spánkem. „Ani oddělené postele, ani společné manželské lože nám nezaručí, že si udržíme trvalý vztah,“ upozorňuje psycholožka.
„Pokud se vztah hroutí z jiných vážných příčin, jako je citové vyhoření, nevěra, materiální potíže v rodině a podobně, pak odchod ze společné ložnice nic nevyřeší, naopak krizi ještě prohloubí. V takovém případě je třeba hledat jinou cestu pro záchranu vztahu.“
