Na trhu najdete řadu klozetových mís od těch stojících přes kombinační až po závěsné, které se kvůli vzhledu a hlavně snadnějšímu úklidu prosazují stále více. Testují se však obdobně.
Evropská tělíska obsahují pouze vodu.
„Cílem je, aby po projití posledního tělíska proteklo klozetem ještě 2,5 litru vody, aby voda v sifonu byla čistá a vyměněná,“ vysvětluje mistr řízení kvality ze společnosti JIKA Marek Bulín.
Pokud vás zarazil výraz „tělísko“, pak při pohledu na to, co supluje lidskou stolici, můžete být ještě překvapenější. Tedy u americké verze, která je téměř realistická, zatímco evropská je tak trochu sterilní. Prostě tělísko v latexu naplněné vodou. Pro jednotlivé světadíly a někdy i země se totiž předepsané normy výrazně liší.
Amerika versus Evropa
Zatímco evropská norma vyžaduje, aby po jednom spláchnutí zmizela čtyři tělíska a poté proteklo klozetem ještě oněch potřebných dva a půl litru vody, americká vyžaduje zlikvidovat sedm tělísek s délkou přibližně deset centimetrů a průměrem 2,5 cm, hmotnost je přibližně 50 gramů. V latexu se skrývá pasta vytvořená ze sóji, soli, vody a rýže. K tomu je pak nutné přidat i čtyři papírové „koule“, tedy toaletní papír s určitou nasákavostí.
„Americká verze je reálnější, evropská postrádá použití toaletního papíru, což neodpovídá běžnému použití,“ upozorňuje Marek Bulín. A vysvětluje dál: „Klozety se podle typu splachují šesti, nebo čtyřmi a půl litry vody, ty dnes převažují. Můžete spláchnout třeba jen třemi litry vody, ale pokud vám zůstane stolice a papír hned v trubce za záchodem a je tam delší rovinka nebo malý sklon, existuje velké riziko, že se vám trubka ucpe.“
To, že se normy tak liší, nevyplývá jen z nápadů úředníků. I na průměrné množství vylučované stolice totiž existují výzkumy. Zatímco Evropané si „vystačí“ se stolicí o hmotnosti 100 až 200 gramů za den, stolice průměrného Afričana váží téměř 500 gramů. Američané jsou pak někde mezi tím.
Normy však neřeší stravu, tedy zda uživatelé konzumují velké množství vlákniny nebo zda jejich stolice obsahuje větší množství vodíku, metanu a sirovodíků, což vše vede k tomu, že stolice „plave“. Klozet musí být vyrobený a zkonstruovaný tak, aby pro odstranění všeho nežádoucího stačilo jediné spláchnutí.
JIKA, která vyrábí sanitární keramiku už 140 let, musí uspokojit klienty nejen v Evropě nebo ve Spojených státech, ale i v Austrálii, Číně, Malajsii či v Singapuru. Proto testování nového typu záchodu trvá třeba i rok, aby se skutečně odladila všechna riziková místa.
Provádí se celá řada testů, nejen na spláchnutí stolice, ale také na účinnost oplachu, tedy jak se očistí plocha uvnitř mísy. Testují se golfové míčky, jak zmizí v potrubí. Bohužel do klozetových mís spadne spousta věcí, které tam nepatří, přeborníky jsou v tomto směru děti.
Austrálie třeba vyžaduje, aby klozet zvládl i stránky telefonního seznamu. JIKA pro tento test používá listy ze Zlatých stránek, mají totiž obdobnou gramáž jakou australské seznamy. Samozřejmě vše na jediné spláchnutí šesti litry vody.
Co s žaludeční nevolností či tlouštíky
Náročné je i testování případů, které nikdo neprožívá rád. Žaludeční nevolnost suplují dva typy „produktů“: 2 500 malých modrých kuliček doplňuje 100 kusů bílých polypropylenových kuliček ve dvou velikostech. Zatímco bílé musí zmizet všechny hned po jednom pláchnutí, modrých nesmí zůstat více než pět procent.
U nových typů nemůže chybět ani zátěžový test. U závěsných klozetů se výrobky testují na hmotnost 450 kilogramů po dobu pěti hodin. Modrá potravinářská barva pak odhalí sebemenší praskliny na povrchu glazury.
