Je vám třicet, za celý den se v práci nezvednete od počítače, ze sportů provozujete jen gaučing a rádi jíte? Pak téměř jistě počítejte s tím, že za dvacet let dostanete cukrovku. Zvlášť pokud bydlíte ve velkém městě, jakým je Praha.
Právě obyvatelé velkých měst a průmyslových center na celém světě jsou totiž cukrovkou 2. typu, která vzniká z nezdravého životního stylu, ohroženi nejvíce. A to i přesto, že jsou obecně vzdělanější a mohou se o své zdraví lépe starat.
„Typickým cukrovkářem je člověk kolem padesáti let s nadváhou nebo spíše obezitou a většinou sedavým zaměstnáním. Bývá to úředník nebo podnikatel. Pohybuje se zásadně autem. Ráno sjede do garáže a nasedne do vozu, na pracovišti má minimální pohyb a pak zase odjíždí domů, kde má hlad, protože se nestihl za celý den pořádně najíst, a dohání to večer,“ popisuje klasického pacienta s diabetem 2. typu diabetolog z III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) Jan Šoupal.
Odhaduje, že jen v Praze se s nemocí, která vzniká vlivem nezdravého životního stylu, léčí zhruba 90 tisíc lidí. V celém Česku asi 850 tisíc lidí. A nezadržitelně jich přibývá. V roce 2035 by cukrovkou 2. typu mohl trpět každý desátý Čech.
I proto VFN ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem v pondělí pořádá osvětovou akci Pochodujme společně pro zdraví a proti diabetu v rámci Světového dne diabetu.
Pražané budou moci ve specializovaném stanu u metra na Karlově náměstí zjistit, jestli jim cukrovka hrozí. Někteří se možná dozvědí, že už ji mají. A zásadně se jim v tu chvíli změní život.
„Lidé kolem padesátky mají zaběhnutý životní styl a návyky. Změnit je v takovém věku je velmi obtížné. Pravděpodobně to bude znamenat užívání prášků. Pacient by měl pravidelně co tři měsíce chodit na kontrolu, měřit si glykemii a změnit životosprávu,“ říká Šoupal s tím, že na začátku je pacientův strach a motivace s nemocí bojovat největší, čehož by měl využít. Jakmile zjistí, že cukrovka vlastně nebolí, jeho motivace i disciplinovanost prudce klesají.
Oběd a inzulin? Na to není čas
Přestože je cukrovka známým a rozšířeným onemocněním, mnozí Češi se podle Šoupala stále stydí přiznat, že jí trpí. Ze strachu, že přijdou o práci, zanedbávají „povinnosti“, které jako cukrovkáři mají. Třeba udělat si čas na pravidelný zdravý oběd nebo chvilku v soukromí, kde si píchnou nezbytně nutný inzulin.
Světový den diabetu
|
„Nedávno jsem mluvil s pacientkou, která pracuje za přepážkou v bance. Chodí za ní jeden klient za druhým a s některými stráví i hodinu, což dopředu nemůže odhadnout. Neřekne jim, že si na chvíli odběhne s inzulinem, že si na půl hodiny dá pauzu na oběd,“ uvádí Šoupal.
Podotýká však, že u části pacientů bude pracovní vytížení spíše výmluvou. Stres v práci ovšem ne. „Obecně má stres vliv poměrně jasný. Trochu zvyšuje inzulinovou rezistenci a tělo je pak takové necitlivé, což je jeden z hlavních předpokladů rozvoje diabetu 2. typu. Navíc když jste ve stresu, tak jíte,“ upozorňuje Šoupal.
V posledních letech se objevují stále mladší lidé, kteří cukrovkou onemocní. „Mám několik takových pacientů do třiceti let věku. Dřív to vůbec nebývalo, dnes to není výjimkou,“ uvádí lékař. Na diabetes si podle něj zadělávají už školáci v pubertě, kteří jej kvůli obezitě a minimálnímu pohybu nedostanou v padesáti, ale už v pětatřiceti nebo čtyřiceti letech.
Čím dál menší děti také trpí cukrovkou 1. typu, která je vrozená. „U dětí tvoří pacienti s diabetem 2. typu malou skupinu, ale jestliže u nás pediatři v 90. letech evidovali naprosto raritně pacienta s tímto typem cukrovky, dnes už ho mají úplně všichni,“ varuje.
Pozitivní zprávou alespoň je, že ruku v ruce s čím dál větším zástupem cukrovkářů v Česku mají lékaři také lepší možnosti, jak je léčit. V minulém roce se na trhu objevily léky, které pomáhají lidem se závažnými komplikacemi přidruženými k cukrovce.
„Typicky jde o pacienty po srdečním infarktu. Ještě před rokem 2015 jsme neměli léky, které by zásadním způsobem ovlivňovaly úmrtnost těchto pacientů. Nové léky velmi výrazně mění jejich prognózu, předtím jsme jim neměli co nabídnout,“ říká lékař.
