Paterčata přijela na setkání z daleka. „No, pár desítek kilometrů to do Šiklova mlýna máme,“ řekl s nadsázkou otec paterčat Antonín Kroščen, když se brodil s obřím kočárkem se třemi dětmi z písčité arény.
Cesta do místa setkání jim trvala zhruba tři hodiny, paradoxně větší starost měli po cestě se starším synem. „Tony po cestě asi pětkrát blinkal, jedno z paterčat taky mělo problémy, ale zvládli jsme to,“ popisoval cestu autem.
První česká paterčata Tereza, Alex, Martin, Michael a Deniel byla hodná po cestě a velké problémy s nimi prý nejsou ani doma. „Zato Tony víc zlobí, než pomáhá, občas ho musím poslat z pokoje pryč,“ líčil s úsměvem Kroščen.
Nedávno paterčata oslavila druhé narozeniny. „Už běhají ostošest, ale tady je necháme raději v kočáře,“ plánoval. Na setkání vícerčat vyrazili už minule do Boskovic, jedenáctý ročník akce však změnil dějiště.
„Rozhodli jsme se pro změnu. Přijelo osmdesát rodin s dvojčaty, jedna rodina dokonce s dvěma páry dvojčat, šest rodin s trojčaty a navíc paterčata. Domluvili jsme se na poslední chvíli, ale jsme rádi, že dorazila,“ řekla Daniela Páterová, předsedkyně Centra pomoci rodinám s vícerčaty, které zorganizovalo už jedenácté takové setkání.
„Musím se jít napít, vidím všechno dvojmo,“ prohlásil jeden z herců z westernového městečka Šiklův mlýn při pohledu do hlediště amfiteátru.Účast nakonec byla nižší, než organizátoři čekali, horké počasí některé registrované účastníky odradilo. Nejvzdálenější účastníci přijeli až z Klatov, nejmladší dvojčata byla tříměsíční, diplom na památku si přebraly také dva páry dvojčat Zátopkových.
Na zkoušky jedině spolu
Samotný návštěvník si přišel trošku nepatřičně. Všude korzovaly stejně oblečené dvojice, na první pohled k nerozeznání. Hana a Monika Niederlovy ze Šumperska si dokonce pořídily i stejné tetování na levou nohu. A když odpovídaly na otázky, znělo unisono.
„Je hezké být dvojčetem, už jsme si zvykly. Pletou si nás hodně, i když máme přívěsek s iniciálou na krku. Nás poznají asi jenom rodiče. I brácha s tím má problém, a to je taky z dvojčat, ale tady s námi nejsou,“ popisovaly pětadvacetileté slečny.
Veškeré vzdělání od mateřské školy až po vysokou absolvovaly společně. A to s sebou neslo i trable. „Pan děkan na Vysoké škole báňské nám řekl hned na začátku, že budeme chodit na zkoušky spolu, aby se nemohla učit na zkoušku vždy jen jedna z nás,“ usmívaly se Niederlovy.
V sobotu chtěly hlavně poznat další dvojčata. „Většinou se kamarádíme s dvojčaty, zvaly jsme naše kamarády, ale dali přednost fotbalu,“ vysvětlovaly. Když se občas neshodnou, je to prý kvůli maličkostem, a brzy je zase klid.
„Taky máte tři naráz? A taky samé holky? To máte fajn, ve třinácti už to bude dobrý,“ znělo z dalšího hloučku debatujících. Trojčatům Šimonovým je šest let a po prázdninách půjdou Nela, Gabriela a Kristýna poprvé do školy.
„Každá etapa má nějaké pro a proti. Máme rodinu, která nám pomáhá,“ kvituje maminka Michaela Šimonová. Dívky dorazily ve stylových tričkách z vítání prvňáčků.
Měly je popsané křestními jmény. Pro všechny okolo ideální pomůcka, jak si je nepoplést.
