Ta se totiž zatím ukazuje jako nejúčinnější zbraň nejen proti psoriáze, ale i atopickému ekzému.
„O tom, že naše ropa pomáhá proti lupénce, vím už dlouhé roky. Znám totiž hodně případů, kdy už lidem ulevila. Například jeden řidič kamionu ji měl pod koleny a pod pažemi. Zkoušel různé léky, ale nic mu nepomohlo. Dva dny se pak mazal naší ropou a zarudlá místa mu zmizela,“ uvedl ředitel Muzea naftového dobývání a geologie v Hodoníně Stanislav Benada.
Obdobných případů je přitom podle něj mnoho. Ropa z Hodonínska přesto nikdy nebyla zařazena na seznam léků.
To se nyní snaží změnit společnost Vakos XT, která ropu vyzkoušela na reprezentativním vzorku lidí a úspěšností výsledku byla zaskočena.
„Už jsme ji dostali do procesu klinického hodnocení, abychom ji zařadili pro farmaceutický průmysl. Naší ideou je dostat hodonínskou ropu do lékáren co nejdříve, ideálně už na konci letošních letních prázdnin,“ uvedl zástupce firmy Karel Lehmert.
Jediným problémem může být dostupnost léčivé ropy, která má unikátní složení.
„Neobsahuje cyklické uhlovodíky, takže není zdraví škodlivá. Už se ale netěží. Musely by se využít zásoby, které jsme si tehdy vytvořili,“ přiznal Benada. Ropa pochází z dnes už zaniklých vrtů na Hodonínsku a u slovenských Gbel.
„Tyto vrty byly pro průmyslové využití nezajímavé. Denní produkce totiž dosahovala jen několik desítek litrů. Pokud by ale tato ropa byla uznána jako léčivo, pro tyto účely by to mohlo být dostatečné a některé vrty by mělo význam obnovit,“ domnívá se ředitel muzea.
