Podle Amnesty International ženy kvůli příliš přísným pravidlům pro interrupci často i přes riziko ohrožení vlastního zdraví děti donosí, nebo vyhledávají jiné způsoby nezákonného a často život ohrožujícího ukončení těhotenství. Tisíce z nich vynaloží mnoho úsilí a peněz, aby vyhledaly pomoc v zahraničí. Ty, které na cestu nemají finance, často riskují zatčení, když podstoupí ilegální potrat doma.
Organizace shromáždila svědectví žen, které se kvůli protipotratovým zákonům bály v těhotenství o svůj život. „Necítila jsem se v bezpečí.....Byla jsem vyděšená, protože mi bylo jasné, že když přijdou jakékoliv komplikace, tak mě tihle lidé nechají zemřít,“ vypověděla Lupe, kterou donutili lékaři nosit dalších 14 týdnů mrtvý plod, aby se přesvědčili, že skutečně nemá žádný tep.
Irkám doktoři často potrat neschválí ani v případě, že je plod neschopný života, nebo byl počat v důsledku znásilnění. Výjimku tvoří podle AI případ, kdy by byl ohrožený život rodičky. „Irské právo není ale v otázce toho, kdy už je těhotenství život ohrožující, vůbec jednoznačné,“ uvedla Maja Liebingová z AI.
Mnoho lékařů tak kvůli možným právním důsledkům odmítá potraty provádět úplně. „Podle současného zákona musíme počkat, dokud ženě není dostatečně špatně, abychom mohli zasáhnout. Jak blízko musíte být smrti? To nikdo neví,“ řekl gynekolog a bývalý ředitel irské Národní porodnice Peter Boylan.
Podle Liebingové odporují irské zákony týkající se interrupce mezinárodním standardům v ochraně lidských práv. „Se ženami a dívkami, které se pro potrat rozhodnou, tu jednají jako se zločinci,“ uvedla.
AI ve své zprávě doporučila, aby vláda v Dublinu využila liberální nálady v zemi po květnovém referendu, v němž Irové schválili homosexuální sňatky (více čtěte zde), a zmírnila i protipotratové zákonodárství.
Rovnost práv plodu a matky je zakotvena v osmém dodatku irské ústavy. Premiér Enda Kenny už ale odmítl konání referenda o potratech před plánovanými parlamentními volbami v dubnu 2016.
