„Člověk je nesvůj z toho, že se mu narodí dítě a nedají mu ho domů, nýbrž do plastové krabice, která prý pro dítě vyvíjí hluk jako dálnice. Dítě tak rodič dostane jen na přebalení, umytí a klokánkování,“ přibližuje svou zkušenost 36letý Schwarzbeck.
Klokánkováním myslí metodu, kdy rodiče dostávají své dítě na nahou hruď.
„Teprve při klokánkování jsme jako rodiče nedonošence měli možnost opravdu se seznámit s naším dítětem. Očichat si ho, pohladit, poznat jeho dech a cítit tlukot jeho srdce. V prostředí inkubátoru to nebylo možné,“ přidává Apolenina matka Markéta.
Intimitu takové chvíle však podle obou rodičů narušovalo okolní technické a zdravotnické prostředí. Schwarzbeck proto společně s architektem Lukášem Kasperem a designérkou Janou Hučíkovou navrhl pro nemocnice speciální křeslo, které nabízí mnohem více soukromí.
„Připomíná vejce, které má ve svém středu svůj plod a je chráněno tenkou skořápkou před okolním světem. Křeslo by mělo do klokánkování dostat potřebnou intimitu pro napojení a souznění, které nabíjí rodiče i jejich dítě,“ přibližuje Schwarzbeck.
Na prototyp se skládají drobní dárci
Křeslo kombinuje dřevěnou či laminátovou konstrukci a kovový základ s kolečky pro snadné přemístění. Z vnějšku je textilie neutrální barvy, ovšem vnitřní prostředí nabízí několik variant barev i vzorů, aby si rodič mohl dotvořit prostředí, jaké se mu bude líbit. Křeslo také dokáže díky vnitřnímu kloubu měnit polohu pro pohodlné nasednutí a sesednutí.
Co je klokánkováníMetoda, která přibližuje rodiče k jejich nedonošeným dětem kůží na kůži. Zrodila se v roce 1978 v kolumbijské Bogotě v chudinské čtvrti, kde měli nedostatek inkubátorů a četné infekce. Matky po dlouhém odloučení své předčasně narozené děti často opouštěly. Pediatr E. Rey Sanabria ženám nabídl, aby své děti nosily přímo na těle 24 hodin denně. Pozdější studie prokázaly, že malí „klokánci“ rostou stejně rychle jako děti z inkubátorů a po roce mají dokonce větší obvod hlavy. |
„Umožní pohodlné sezení s možností zatáhnout si vrchní část, aby tvořila akustickou i vizuální bariéru,“ popisuje Schwarzbeck projekt, který si jeho autoři nechali patentovat.
Cesta křesla do českých nemocnic však teprve začala. Tvůrci nyní prostřednictvím platformy Odstartováno.cz shánějí peníze na vývoj a výrobu dvou prototypů, které by bylo možno otestovat přímo v nemocničním prostředí. Cílová částka je 120 tisíc korun, drobní dárci zatím přispěli polovinou.
„Naše Apolenka strávila v nemocnici 65 dní a nepromarnili jsme jedinou možnost ke klokánkování. Každé prostředí zaslouží svůj daný komfort a nebýt živé zkušenosti, nikdy by nás nenapadlo se tímto zaobírat. Věříme, že se najde vhodná cesta, jak zlepšit i samotné klokánkování,“ uzavírá litoměřický architekt.
