„Kůži měl posetou svědivými a mokvavými vyrážkami. Ve škole se mu nedařilo. Nevěděl, co má dělat dřív, jestli dávat pozor, nebo se škrábat. Byl jiný, mezi dětmi se necítil dobře. Po vyučování sedával doma. V noci křičel ze spaní. Nakonec vše vyvrcholilo tím, že plakal a odmítal jít do školy,“ líčí chlapcova matka Jana Maryšková.
Jonáš má atopický ekzém. První skvrnky se objevily, když měl 14 měsíců. Lékaři se snažili pomoci, jenže potíže neustupovaly. Naopak. Nemoc se velmi zhoršila, když chlapec nastoupil do školy a v rodině přibylo další dítě. Krize přišla ve třetí třídě. „Kůži jsem měl narudlou, mokvala, bolela. Často mě boláky svědily tak, že jsem se nemohl přestat škrábat,“ vzpomíná chlapec.
Jako noc a den |
Kortikoidní masti ani léky nezabíraly a Jonáš zoufale křičel, že do školy už nechce. Bezradná matka ho nechala doma. Když to trvalo už třetí měsíc, škola chtěla, aby se chlapec vrátil. Jonáš ale odmítal.
Matka si nevěděla rady. Pak zasáhla náhoda. „Naše kožní lékařka zrušila ordinaci. Hledali jsme nového dermatologa a tchýně mi řekla, že slyšela o dobrých výsledcích Centra péče o atopickou dermatitidu v Novém Jičíně,“ říká Jana Maryšková.
Rodiče neváhali cestovat téměř dvě hodiny autem do tamní nemocnice. Dnes vědí, že to pro ně bylo životní rozhodnutí. Po týdenní hospitalizaci chlapce totiž nabraly události rychlý spád. Jonáš dostal nové léky i kosmetiku, rodiče pokyny, co musí změnit, a také své první doporučení k návštěvě pedagogicko-psychologické poradny.
„Naše Centrum péče o atopickou dermatitidu je díky svému komplexnímu přístupu jedinečné v Evropě. Pacienta vyšetřuje pediatr, alergolog a kožní lékař, v případě potřeby také imunolog nebo psycholog. Příčiny ekzému jsou totiž různé - od genetických předpokladů po alergie, u starších dětí může velkou roli hrát i stres,“ vysvětluje primářka dermatologického oddělení novojičínské nemocnice Marie Selerová.
Psycholog byl pro Jonáše důležitý. „Syn byl dřív hyperaktivní, ale nikdo ani nenaznačil, ať vyhledáme psychologa. Navíc kvůli ekzému užíval dithiaden a po příchodu ze školy vždy spal. Až díky novojičínským odborníkům jsme šli do poradny, kde zjistili, že Jonášek má poruchy učení i pozornosti. Ty u něj zvyšovaly stres, který zhoršoval stav kůže, a boláky mu zase znemožňovaly soustředit se na učení,“ popisuje Jana Maryšková.
Nové léky, změna přístupu učitelů i rodičů, vysazení citrusových plodů, vynechání aviváže při praní a další úpravy režimu naštěstí začaly brzy přinášet výsledky. Ačkoli Jonáš zameškal hodně hodin, třetí třídu dokončil. I za tu cenu, že s ním v prvních dnech musela matka sedět ve třídě, aby tam vydržel. S tím už ale problém nemá. Je v pohodě a projevy atopického ekzému jsou minimální.
„Je krásný,“ směje se spokojeně chlapcova matka. „Zvlášť po návratu od Mrtvého moře, kde strávil celý únor díky sponzorům, kteří spolupracují s novojičínským centrem. Moc mu to pomohlo. A na podzim má jet znovu,“ dodává vděčně. I jí se totiž neskutečně ulevilo.
