Jistě jste už něco zaslechla o parabenech – konzervantech, které prodlužují trvanlivost přípravků, ovšem často za cenu alergických reakcí. Nebo o silikonech, které umí vyhladit pokožku i vlasy, ale čím dál víc se spekuluje o tom, že tělo zatěžují a možná jsou dokonce toxické. Možná jste narazila i na informaci o pěnidlech, díky kterým je sice například naše koupel plná bublinek, ale ze studií vycházejí jako dráždivé nebo dokonce škodlivé.
Chemie v kosmetice je téma aktuální, komplikované a zároveň kontroverzní. K manipulaci tu často dochází ze strany kosmetických firem, ale také aktivistů, kteří chemii v produktech napadají.
Na otázku, čemu a komu tedy máme věřit, nám tak neodpoví v podstatě nikdo. Rozhodnutí, které ingredience považujeme za přípustné a které už ne, je na každém z nás.
Lehké to nemají ti, kteří se rozhodnou vyřadit ze své kosmetické taštičky všechny – i potenciální – škodliviny. Žádné striktní směrnice, jaké platí třeba pro bio potraviny, totiž v kosmetice nenajdete, vysvětluje Andrea Mouaddab Vémolová, zakladatelka internetového magazínu Lohas.
Výroba přírodní kosmetikyPřečtěte si diskuze uživatelek na Arome.cz, které používají a vyrábějí přírodní kosmetiku. |
"Neexistuje jednotná právní norma, které by určila požadavky na bio, přírodní nebo ekologicky šetrnou kosmetiku," vysvětluje. "Některé firmy si stanoví vlastní pravidla co se týče přírodního původu jednotlivých složek, ale i jejich procentuálního zastoupení ve výrobku. Kvalita takové kosmetiky se ale nedá snadno ověřit," podotýká expertka.
Obtížnější, ale ve výsledku výhodnější cestou je splnit podmínky jednoho z ekologických certifikátů. Ty vytvářejí nezávislé orgány, většinou neziskové organizace, které se zabývají dlouhodobě udržitelným zemědělstvím, ale také spravedlivým obchodem nebo právy zvířat.
U nás se nejčastěji setkáváme s těmito certifikáty:
EcoCert. Francouzská organizace byla první, která v roce 2003 vytvořila standard pro bio kosmetiku. Uděluje dva typy certifikace, oba zohledňují původ ingrediencí, ale i (ne)testování na zvířatech a obal. Ten musí být recyklovatelný nebo biologicky odbouratelný. U nás ho má například značka Evolve.
Cosmetique BIO. Známka, kterou uděluje francouzská obchodní asociace ekologicky kontrolované kosmetiky Cosmebio. Standardy odpovídají těm, které stanovil EcoCert. Z firem, které distribuují do Česka, se certifikátem můžou pyšnit třeba Florame, Agronatura nebo Les Fleurs de Bach.
BDIH. Vlastně jde o zkratku Spolkového svazu německých podnikatelů v průmyslu a obchodu. Zároveň je to jedna z nejčastěji užívaných ochranných známek, a to i na mezinárodní úrovni.
Výrobky, které ji mají, zaručeně neobsahují ropné produkty, syntetické konzervační a vonné látky ani barviva. Netestují se na zvířatech a suroviny nepocházejí z mrtvých zvířat. Rostlinné složky mají původ buď v ekologickém zemědělství nebo v kontrolovaném sběru. V Česku seženete například značky Logona, Sante, Weleda nebo Dr. Hauschka.
Soil Association. Pochází z Velké Británie, uznává ji celá EU. Týká se nejen kosmetiky, ale i potravin, nápojů a textilní výroby. Má dva typy – náročnější Organic znamená více než 95% podíl bio ingrediencí. Pokud jde o kosmetiku, v českých obchodech najdete třeba značky Essential Care nebo Sophyto.
CPK. Českou známku kvality udílí nezisková organizace Kontrola ekologického zemědělství. Výrobek, který se jí může chlubit, má v sobě pouze přírodní složky. Vyšší stupeň – CPK bio – musí navíc obsahovat jen suroviny z ekologického zemědělství. Certifikát u nás drží například značky Saloos, Botanicus, Nobilis Tilia či Cannaderm.
Má to všechno smysl? Rozhodně ano, tvrdí Andrea Mouaddab Vémolová. "Bio šampon vám možná nevykouzlí takový objem, organická řasenka nebude voděodolná, make-up bez silikonů nevydrží čtyřiadvacet hodin. Menší komfort ale vyvažuje vědomí, že máte kontrolu nad vlastním zdravím."
Klíčem je podle ní především dobrá informovanost. Nestyďte se pátrat, ptát, studovat obaly. Čím víc informací o konkrétním přípravku získáte, tím lépe se pak sami můžete rozhodnout.
