"Byl to můj první trenér od té doby, kdy jsem začala znovu před dvěma roky závodit," řekla Ludmila Špotáková. Tvrdí, že Bářiny rady brala vážně, ale bylo jich na ni příliš mnoho. "Ale pomohlo mi to," dodala s úsměvem.
Role v rodině se tím po letech obrátily. Ludmila Špotáková byla před lety první Bářinou trenérkou. Barbora Špotáková v jednom rozhovoru řekla, že to období pro ni bylo velmi důležité.
"Nikam se to nehnalo, ani se nic nepokazilo. Získala jsem dobrý všesportovní základ," uvedla.
S atletikou Bára začínala v 5. ZŠ v Jablonci nad Nisou, odkud se s matkou, když jí bylo patnáct let, odstěhovaly do Prahy. Nyní to byla Bára, kdo matku přiměl vrátit se k atletice.
"Za mlada jsem oštěpem házela, ale pak jsem toho na dlouho nechala. Před dvěma roky mi Bára řekla, že jsem tlustá a že bych měla něco dělat. Tak jsem se přihlásila na první závod veteránů a jen tak z gauče hodila jednadvacet metrů. Od té doby jsem se začala znovu pohybovat a trénovat. Můj rekord je dnes 29,14 metru," říká Ludmila Špotáková.
Jako trenérka je výborná, pochvaluje si matka
Přestože letos absolvovala už čtyři závody, dcera ji v Žitavě viděla závodit poprvé.
"Mnohokrát mi to slibovala, ale teprve teď jí vyšel čas. Když ji mám hodnotit, tak jako trenérka je výborná. Radila mi do nejmenších detailů. Cítím, že tu preciznost má od Honzy Železného," ohodnotila Barboru její matka.
Že rad a detailů bylo najednou opravdu hodně, nakonec připustila i Barbora.
"Jako závodnice mě poslouchala, ale mám pocit, že jsem jí toho říkala až moc a ona to nebyla schopná vstřebat. Jsem ráda, že mi vyšel termín a konečně jsem ji viděla závodit," řekla Barbora Špotáková po závodě.
Ludmila Špotáková nakonec skončila šestá. Příliš spokojená s tím nebyla, myslela si alespoň na bronzovou medaili.
Jeden triumf si ze Žitavy ve své kategorii do šedesáti let ale přece jen odnesla. Byla ze všech závodnic jednoznačně nejženštější a nejlépe vypadala.
