V obci poblíž Prahy panuje klid. Jen občas ho přeruší štěkot psa nebo hovor sousedů. Bíle omítnuté hospodářské stavení stojí téměř uprostřed vesnice. Za vysokou zdí, utopené v zeleni zahrady. Tady vychovávají čtyřicetiletý Karel a jeho manželka Jana už téměř půl roku dvouletého synovce Vítka a jeho o rok staršího bratra Martina (více o případu "vlčích dětí" čtěte tady).
Anonymní příběhiDNES.cz zná celé jméno pana Karla, obou chlapců i ostatních aktérů příběhu. V zájmu dalšího života dětí ale záměrně jména ani konkrétní indicie týkající se bydliště rodiny nezveřejňuje. |
Kdy jste se dozvěděli, že má váš bratr další dvě děti?
Bylo to shodou náhod v den, kdy je odvedli policisté, protože tam zrovna byli naši rodiče. V polovině dubna, nějak tak.
Policie tehdy přijela kvůli hádce vašeho bratra s manželkou. Co se stalo?
První den tam děti ještě nechali. Řekli jim, aby si vyřídili papíry: Zařiďte to na matrice, bude to v pořádku, necháme vám je. Ale druhý den děti odvezli pryč. Nikdo to nečekal.
Překvapilo vás to i přesto, že se o první dítě vašeho bratra, třináctiletou dceru, starají už osm let vaši rodiče?
Tam to bylo ale v podstatě normální. Naši ji navštěvovali, oni jezdili sem. A tady je menší škola a bratr se ženou usoudili, že je to takový rodinný typ a to jí bude spíše vyhovovat než v Praze. Proto ji dali sem, aby mohla chodit do školy.
Jak jste na odebrání dvou mladších dětí reagovali?
Kontaktovali jsme sociálku, a jakmile to bylo možné, přijela se sem podívat. Pak si ověřila, jestli jsou děti skutečně jejich. Při první možné příležitosti jsme kluky začali navštěvovat v kojeňáku s tím, že si je vezmeme. Máme je doma od června.
V jakém stavu kluci byli?
Z pobytu v ústavu byli přepadlí. Protože když někam napochodujete a seberete je, když vlastně nikdy neviděli nikoho jiného než mámu a tátu, z toho by byl přepadlý každý. Takže jim chvilku trvalo, než se aklimatizovali. No a tady si zvykli během tří neděl a teď jsou tu jako doma. Mají tu podnětnější prostředí, takže se vyvíjejí a umějí to, co by umět měli.
Připadaly vám děti v něčem zaostalé?
Ne, k nám přišly úplně normální. Mladší Víťa je živější, temperamentnější. Martínek je hloubavý. To je vůbec rys naší rodiny. Kam ho postaví, tam ho najdou. To byl brácha, já, táta... Oni si všechno promyslí a pak se do toho vrhnou.
Co je reikiReiki je název pro léčitelskou metodu, která vychází z východních filozofií. Její vyznavači věří, že tělem proudí energie, která se sdružuje v centrech (takzvaných čakrách) a má své dráhy (meridiány), kterými proudí. |
V jakém světě váš bratr žije? Jde o nějakou sektu?
Řekl bych, že ne. On je léčitel reiki, už je na nějaké úrovni mistra. Já sám na to moc nevěřím.
Věděl jste, v jakém prostředí děti vyrůstaly? Psalo se o holobytě, prostředí bez hraček...
My jsme tam potom byli, protože nám pro kluky předávali věci. Holobyt je zavádějící slovo. To je normální byt v činžáku, 3+1, asi 140 čtverečních metrů na Vinohradech. Oni prostě jen mají trochu odlišný žebříček hodnot a nejsou na materiální statky. Nemají v bytě vybavení, protože ho nepotřebují.
Takže asketické prostředí...
Asi tak. Mají postel, kuchyň, židle, stůl, koberce tam zůstaly. Ale neměli žádný přebytečný nábytek, nic zvláštního. Kluci žili v našem bývalém dětském pokoji. Tam měli koberec, postýlky, nějaké hračky. Třeba kreslící tabulky, medvídka a takové ty kývací figurky. Prostředí ovlivnilo i to, že byli před stěhováním, takže se museli přebytečného nábytku zbavit. Nový byt je již zařízen normálně. V pokojích bylo čisto, vzorně uklizeno, na to si vždy potrpěli.
Jak se díváte na to, že matka už chlapce zpátky nechce?
Mají hodnotový žebříček postavený trochu jinak. Oni by se starali, vychovávali je, ale po svém, což považuji za nemožné, protože neuznávají náš systém školství ani zdravotnictví. Uznávají jen instituce, jako jsou policie, daňové úřady, stát. Usoudili proto, že se o děti nedokážou postarat tak, jak společnost požaduje, takže pro ně bude nejlepší, když budou tady.
Jiné hodnoty vyznává váš bratr, jeho žena, nebo oba?
Oni v tomto směru fungují stejně.
Kdo přišel s tím, že dětem u vás bude líp?
Myslím, že se shodli. Oni mluví stejně.
Proč usilujete o to, aby děti zůstaly u vás?
Tady jim bude dobře. Nemůžete nechat vlastní příbuzné po ústavech. To je divné.
Vy nějaké vlastní děti máte?
Mám dvě.
Váhal jste, zda si přibrat další dvě k tomu?
Promýšleli jsme to, ale co s nimi jiného. Museli jsme dostavět další pokoj, koupit nový nábytek a větší auto. Na to jsme od bráchy dostali sto tisíc korun.
Pomáhal vám bratr i jinak?
Jo, třeba nakoupil, když jsem tam jel. Oni jedli jenom biopotraviny, takže přinesl tašku biojogurtů a biošťáv.
Jak jste vnímali bratrovu rodinu a to, že se od okolí hodně odlišuje?
Vycházíme z toho, že oni jsou svéprávní, plnoletí a mají právo žít, jak chtějí. Do toho jim nikdo nezasahuje. I když je to poněkud netradiční. Je to ale jejich volba.
Jaký jste měli s bratrem vztah?
Čistě pracovní. Bratr spolupracuje s rodiči, kteří mají brašnářskou živnost, takže já jsem mu jednou za týden nebo když bylo potřeba přivezl práci a odvezl to, co už udělal. Předávali jsem si to venku, před barákem. Nahoru do bytu nechodil nikdo.
To vám nepřišlo zvláštní?
Z našeho hlediska je to poněkud zvláštní. Ale co s tím naděláte? Oni to tak chtěli.
Váš bratr je nyní ve vazbě, u soudu mu hrozí až 12 let vězení. Zasloužil by si podle vás přísný trest?
Rozhodně ne. Neprovedl nic zásadního. Nepřihlásil je, nezaevidoval, to je maximálně přestupek, tak na něj udělají nějaké to bu bu bu. Ale rozhodně je zbytečné, že už ho tam drží tak dlouho, i to, že tam vůbec je. Bylo by lepší, kdyby byl doma. Musí z něčeho platit nájem a tak.
Nemrzelo vás, že jste přes dva roky netušil, že máte synovce?
Bylo by lepší, kdybychom to věděli a mohli za nimi od malička jezdit.
Myslíte si, že lidé mají mít právo rodit doma?
Proti domácímu porodu jsem. Jednoznačně. Kdyby se rodilo doma, tak moje starší dcera je mrtvá, protože se musela narodit císařským řezem.
A je dobré to, že děti třeba nechodí k lékaři či na očkování?
Očkování je sporné. O tom, zda očkovat, nebo ne, se vedou diskuse. Na to není jednotný názor, takže to bych nechával taky na nich. Ale zase vycházím z toho, že žiju v nějaké společnosti, takže respektuji její pravidla.
Trvalo měsíc a půl, než jste chlapce dostali z kojeneckého ústavu.
Než proběhla ta byrokracie a všechny soudy... Prvních čtrnáct dní úřady zjišťovaly, kde se ty děti vzaly a čí jsou. Tvrdí nám, že to na jejich poměry bylo rychlé.
Byrokracie ale ještě není za vámi...
Děti máme v současné době v pěstounské péči a teď probíhá soud o zbavení rodičovské odpovědnosti a dostali jsme je jako poručníci.
Očekáváte komplikace?
Ne. Jedno jednání už proběhlo, ale jak je bratr ještě ve vyšetřovací vazbě, tak se nemohl dostavit a tím pádem to odložili. Až ho pustí, tak to proběhne. Podle sociálky by to u nás mělo být bezproblémové a hned.
