Zatímco minulé nahrávce šlo vytknout odosobněnost a elektronicky chladnou atmosféru, tady se už zase ničeho nebojí a do písniček se dokáže energicky opřít.
I když si dali desetiletou pauzu, chemie mezi Müllerem coby textařem i interpretem a Ivanem Táslerem, který na Ešte napsal většinu hudby, funguje skvěle. Na žánrově rozverné nahrávce střídají polohy a nálady a dovedou překvapit, což suverénně ukážou už v úvodní skladbě Stoj pri mne. Začnou ji jako nenápadnou kytarovu baladu, kterou před zklidněným finále vygradují hutným rytmem a ječícími syntezátory.
I když první singl Útek hrozil, že Tásler s Müllerem mohli snadno zapadnout do vlastních, bezpečných klišé, na desce je nakonec skoro pořád narušují. Lehkost, s jakou se hned v druhé skladbě pustili do jazzové barovky Za stále tou istou nebo nechali znít bendžo v Oko za oko, je přímo nakažlivá.
A takových momentů je na desce většina. Vůbec nejsilnějším je milostné vyznání Pichľavá a hlavně necelé dvě minuty povzdechu Smutné piesne, kterou si Müller složil celou sám. Když zpívá, že ty "veselé sú mi prílis tesné", mrazí z toho.
Ne vždycky však experimentování vedlo ke stoprocentnímu výsledku. Zefektovaný Müllerův hlas a urputný elektro rytmus písničky Zbabraný život, kterou autoři neváhají proložit saxofonem a zlomit do reggae, jsou jako zastaralá představa o taneční muzice. Pořád je to ale lepší než podbízivý duet Klid, mír a pokora, ve kterém si Tereza Kerndlová nevšimla, že zpívá gramatickou chybu "velká slova mají být němé". Bez téhle písničky by se povedená deska klidně obešla.
Každopádně je skvělé, že Müller novým albem dokázal, jak je tvůrčí. A že nepatří mezi zasloužilé umělce bez nápadu, kteří se musí spoléhat na obehrávání písniček z dob svého mládí.
Richard Müller: Ešte
CD, 329 korun
Hodnocení MF DNES: 80 %
