Když jsem dnes šla pro snídani do naší večerky na rohu, oslovila mě slečna pokladní. "Jak se daří bratrovi?" vyhrkla, až přitom lehce promáčkla víčko od zmrzliny (müsli s mlékem mě po ránu už přestalo bavit). Rozespalýma očima jsem pomalu zkontrolovala okolí, abych se ujistila, že opravdu mluví na mě. Pokud se má jediná sestra ostříhala na kluka, je možné, že se ptá na ni. Jinak o žádném jiném sourozenci nevím.
Než se má oblíbená zmrzlina zcela roztekla, situace se vyjasnila (ač by možná bylo příjemnější, kdyby k tomuto podivnému rozhovoru nikdy nedošlo). Za bratra považovala mého muže a ještě ke všemu o něj evidentně měla zájem! Za prvé nevím, jestli by ho v té červené vestičce zaujala, a za druhé: od kdy jsme si proboha my dva podobní?
Jeden jako druhý
Začala jsem nad tím přemýšlet. A nejen nad možným pokrevním spřízněním s mým manželem, ale nad mým blízkým okolím vůbec. Nemusela jsem dumat příliš dlouho… Zkusily jste si někdy důkladně prohlédnout své zadané kamarádky? Jen to udělejte. Zjistíte, že většina z nich se až nápadně podobá svým partnerům. Co je tedy pravda na tom, že se protiklady přitahují? Podobnou otázku si kladla i nedávná studie univerzity v západním Ontariu.
Odborníci ze zmíněného institutu provedli výzkum, ve kterém testovali "podobnost" 160 manželských párů. Muži a ženy byli nafoceni zvlášť, každý odděleně od svého partnera. Nezávislým respondentům se následně podařilo z fotografií určit, kdo ke komu patří, aniž by měli k dispozici jakékoli bližší informace.
Čím déle jsme spolu, tím více jsme si podobní
Psycholog Robert Zajonc podává k fenoménu vzájemné podobnosti jedno z možných vysvětlení: "Když s někým žijete, jste s ním v úzkém kontaktu. Ať už se hádáte nebo smějete, vždy tuto činnost provádíte spolu. Tváří v tvář sdílíte stejné zkušenosti, zaznamenáváte stejné vzpomínky. Váš obličej však v takových chvílích funguje jako zrcadlo. Vaše mimické svaly nevědomky přistupují na stejnou hru s výrazy jako obličej vašeho partnera."
Dva lidé + stejné prožitky a zkušenosti = podoba. (Ilustrační snímek)
Jak tvrdí psycholog Zajonc, čím déle jsme spolu, tím více jsme si podobní. Na tváři se nám vykreslují společné vrásky smíchu a zároveň i trápení. A nejen, že vypadáme jako z jedné rodiny, také naše osobnosti mají k sobě velmi blízko.
Recept na sdílený charakter
Na cestě životem se seznamujeme s novými lidmi, poznáváme zajímavá místa, slavíme úspěchy. Občas musíme přeskočit i několik obtížných překážek, nalézt řešení neřešitelných problémů, vzdorovat krizi. Takové zkušenosti rozhodně tvarují lidskou osobnost a představují jednu ze zásadních ingrediencí při přípravě našeho charakteru.
A tak, jednoduše řečeno, když k upečení osobnosti vašeho partnera byly použity velmi podobné přísady jako k té vaší (tedy zážitky a zkušenosti, které jste nasbírali na společném putování životem), není možné, abyste v kuchařce lidských vlastností nesdíleli alespoň stejnou kategorii, ne-li stránku
DNA přitažlivosti
Výsledky citované studie také navíc odhalily, že u svých budoucích životních lásek nehledáme ani pochopení, ani souznění, nýbrž podobnou DNA. Láska na první pohled tak jednoduše znamená, že si naše genetické informace padly do oka. "Partneři se prostě mohou začít sami sobě podobat, protože už dávno podobní jsou," dodává tak s nadsázkou Zajonc.
