Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Překonala jsem zimu i stísněný prostor a spala v záhrabu pod sněhem

  11:58
Proč nocovat pod sněhem? Zjistila jsem tak, že i v zimě dokážu venku ve správně vyhrabaném úkrytu přežít noc. Naštěstí nejsem klaustrofobik, on je ten záhrab totiž docela malý. A když mě z něj pak ráno vyhnala zima do probouzející se krajiny, odměnou byl nádherný východ slunce.

Je devět hodin večer, hřeji se u krbu na Brádlerových boudách vysoko nad Špindlerovým mlýnem v Krkonoších a vůbec si neumím představit, že za chvíli se místo do pohodlné postele půjdu uložit ven, pod sněhovou peřinu.

Ale to už přichází chatař Petr Bárta a přináší mi vše potřebné, abych v noci nezmrzla: spacák z mikrovlákna do minus 30 stupňů Celsia, pěnovou karimatku, bivakovací pytel z goretexu a navrch jako bonus péřové botičky, aby nezábly nožičky.

Do záhrabu to chce pořádný spacák

"Hlavní je se do spacáku zbytečně nenavlékat, úplně stačí jedna vrstva termoprádla," vysvětluje mi zkušený horal Petr, když vidí, co všechno mám na sobě. Spacák prý sám o sobě nehřeje, ale jen udržuje lidské teplo, které se do něj ale žádné neuvolní, když je člověk moc oblečený. Takže čím více vrstev, tím je v něm, paradoxně, větší zima.

Sice mu věřím, ale pár vrstev navíc si přeci jen nechávám s tím, že svlékat se budu případně až v záhrabu. Nasazuji čelovku a společně s ještě jedním bláznem vyrážím ven do mrazivé jasné noci na cestu vzhůru k vykopaným záhrabům. Venku je minus 6 stupňů Celsia!

Dobrou a doufejme i teplou noc

Kdo trpí klaustrofobií, spí venku

Sníh pod nohama nám křupe a já nevím, čeho se obávám víc, že zmrznu, nebo jestli to vůbec v tom mrňavém temném prostoru vydržím. "Spousta lidí nesnese být v tak malé dutině zavalená hromadou sněhu ani pár vteřin," posiluje mé pochyby i Petr Bárta. Z mnoha dobrodruhů, kteří si tu zimní bivak každý rok zkouší, se tak pokaždé několik probudí ráno na chatě. Pro klaustrofobiky takový záhrab zkrátka nemá tu pravou poetiku.

A to už se z temnoty před námi vynořuje asi dvoumetrový kopec sněhu s malým tunelem dovnitř. "Já teda jdu dovnitř," slyším se říkat roztřeseným hlasem. Úzkým namrzlým průlezem se leze docela těžko. Je navíc vyhrabaný do kopce, aby dovnitř neproudil studený vzduch, ale naopak stékal dolů a ven. Konečně ale ten metr chodby překonávám a ocitám se uvnitř sněhové jeskyňky. Uf, prostor na spaní je větší, než jsem čekala. Na vyvýšené plošině se dá dokonce i posadit, jak je vykopaná dutina skoro metr vysoká.

Za mnou už leze i můj spolunocležník s lopatou (co kdyby to na nás v noci náhodou spadlo) a hned za ním Petr Bárta, aby nás ještě zkontroloval a popřál teplou noc. A jak zacpe svým tělem úzký a jediný vchod, najednou to přijde. Z ničeho nic nemůžu dýchat. Mám pocit, že se dusím a strašně se mi chce ven.

To je jen pocit, uklidňuji se v duchu a i kluci mě přesvědčují: "To se ti jenom zdá, až si lehneš, bude to lepší." Rozum to ví, ale pocit je to strašný. Prosím tedy Petra, aby zkusil uvolnit vchod a sedl si stranou. Jakmile se otevře cesta ven, hned je to lepší a klaustrofobický strach pomalu odeznívá, takže zůstávám.

Do záhrabu se leze úzkým tunelem

Záhrab - Ve dne prosvítá dovnitř denní světlo úzkým vchodem

Chce to zacpat vchod, pak se záhrab zadýchá

Zatímco se hýbeme a rozestýláme si, je v záhrabu krásných devět stupňů Celsia, ale jakmile Petr odejde a my si zalezeme do spacáků, padá teplota na tři stupně. Ze spacáků nám kouká jen obličej, tak si povídáme o medvědech a také přemýšlíme, kolik namáhavého hrabání ten náš příbytek vojáky, kteří tu spali noc před námi, musel stát. 

Protože nebylo dost sněhu, museli nejdřív navršit vysokou hromadu, nechat ji uležet, teprve pak začít pomalu lopatkou hloubit nejdříve úzký vchod, potom jeskyni na spaní. Ve třech to na střídačku prý kopali čtyři a půl hodiny. Děkujeme, usínáme.

Velikost dutiny se řídí podle toho, kolik lidí v ní bude spát, zda má sloužit jen na přespání, nebo se v ní má i vařit. Vchod do záhrabu tvoří úzký tunel, svažující se směrem ven, aby jím stékal studený vzduch dolů, ideálně otočený na závětrnou stranu. Ten se zevnitř ucpe batohem nebo sněhem, aby se ještě více zabránilo úniku tepla. Vzduch dovnitř proudí větracími otvory po stranách záhrabu propíchnutými sněhovou sondou.

Záhrab - Když je málo sněhu, musí se před kopáním navršit hromada, aby celková vrstva sněhu byla alespoň dva a půl metru vysoká

Brrr. Budím se ve dvě ráno zimou. Teploměr ukazuje 1,5 stupňů, což by měl můj spacák do minus třiceti přeci zvládnout, ale cítím zimu od sněhové podlahy. Asi to chtělo nafukovací karimatku a nejspíš i zacpat ten vchod batohem, jak nám radil Petr. To ovšem můj klaustrofobický strach nedovolil.

Zdaleka nejhůře je na tom ovšem nos, který mi čouhá ze spacáku ven, a ještě ho studí vlhká šála, přes kterou dýchám. Občas mi také na něj kápne ze stropu, jak tam kondenzuje vlhkost, co vydechujeme. Asi holt není strop dokonale vyhlazený a je tam nějaký hrbolek, kde se kapky tvoří. Ale chodidla v péřových botičkách mám naštěstí v teple, což je to hlavní, a tak se choulím na bok a spím dál.

Po studené noci, hřejivý východ slunce

Budíček zvoní v půl šesté ráno, ale to už jsme stejně zimou opět vzhůru. Lezeme ještě za svitu hvězd ven a vyrážíme na kopec. Po takové romantické noci nás totiž čeká ještě romantičtější východ slunce na nedalekém vrcholu Smielec vysokém 1409 m.n.m. Za svižného pochodu vyšlapanou stezkou moje tělo pomalu rozmrzá. A než dojdeme nahoru, zahřívá se mi konečně i nos.

Zima v záhrabu člověka vyžene na krásný východ slunce

Zima v záhrabu člověka vyžene na krásný východ slunce

Jsme tu akorát včas. V dálce za Sněžkou se nebe barví z červené do zlaté a sluneční kotouč se pomalu vyhupuje nad obzor. Tady vysoko nahoře už začíná krásný den, i když tam dole v údolí v teplých postelích se ještě spí. A jak mne hřejí sluneční paprsky do obličeje, mám ještě větší radost, že jsem v záhrabu ani nezmrzla, ani jsem z něj neutekla.

Aspoň už na vlastní kůži vím, že pod sněhovou peřinou se dá klidně přežít noc, jen to chce pořádnou výbavu, aby nebyla zima. A kdo ví, možná že příště se vypravím i někam dál, než jen pár set metrů od vytopené chaty. Kromě lopaty si však s sebou vezmu i pár zkušených horalů na kopání. Sama bych takový záhrab určitě zbudovat nedokázala. A nyní mne prosím omluvte, jdu si zalézt do teplé postele a dospat to. Dobrou.

Zima v záhrabu člověka vyžene na krásný východ slunce
Autor: , pro iDNES.cz
  • Nejčtenější

Beru to jako svůj úkol. Simona Postlerová o synově nemoci i smrti manžela

21. května 2021,  aktualizováno  5.5 15:48

Premium Herečka, žádaná dabérka a žena s podmanivým hlasem Simona Postlerová pocházela z herecké rodiny. Po...

Titěrné sukně i míčky na podpatcích. Zendaya vzkřísila trend tenniscore

5. května 2024

S nadsázkou bychom mohli říct, že největší tenisovou událostí tohoto roku je premiéra snímku...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sedmačtyřicetiletá žena se pyšní tělem dvacítky, může za to tanec

1. května 2024  8:40

Alice Hatcherová z Kalifornie mnohé šokuje svou dokonalou postavou, kterou si udržuje i před...

Pozor na přehnanou hygienu. Kdy sprchování může škodit zdraví?

28. dubna 2024

Asi to zní zvláštně, ale i přehnaná hygiena může škodit zdraví. Časté intenzivní sprchování vám...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nenuťte děti do turistiky, takový pohyb jim není přirozený, kárá ortoped rodiče

3. května 2024

Premium Chůze je nejzdravější pohyb pro lidské tělo, říká ortoped Martin Stárek. Běžná turistika podle něj...

Když je mi naprd a hroutí se mi svět, jdu si umýt vlasy, říká „virtuální kadeřnice“

5. května 2024

Premium Více než patnáct let se pohybovala za kadeřnickým pultem a pracovala s vlasy. „Nepamatuji si, že...

Umíte se vcítit do druhých, říká Ukrajinka. Její máma šla do Čech za láskou

5. května 2024

Premium Videoeditorka a animátorka Anya Bazhenova se z Ukrajiny do České republiky přestěhovala se svou...

Beru to jako svůj úkol. Simona Postlerová o synově nemoci i smrti manžela

21. května 2021,  aktualizováno  5.5 15:48

Premium Herečka, žádaná dabérka a žena s podmanivým hlasem Simona Postlerová pocházela z herecké rodiny. Po...

Zbavte se nafouklého břicha. Jednoduché triky, které vám pomohou

5. května 2024

Pocit nafouklého břicha trápí skoro čtvrtinu populace, u některých jde dokonce o pravidelný a...

Dara Rolins je po další plastice. Kritiku fanoušků nechápe, cítí se svěží

Zpěvačka Dara Rolins (51) se na čas stáhla z veřejného života. V tom období prodělala „estetický zákrok“ a na sociální...

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...

Je to šílený, hodnotily firmy práci řemeslníků, kteří opravili střechu

Po zimě se často ukážou mnohé „vady na kráse“ domu, střechy nevyjímaje. Někdy nezbývá nic jiného než kompletní výměna....